Alena Voráčková
portfolio (srpen 2009)
Jaké byly tvé potápěčské začátky a kdy jsi pod hladinu začala brát i fotoaparát?
K přírodě a k životu ve vodě jsem měla vztah už od malinka. Jako dítě jsem sedávala hodiny u jezírka na zahradě a zkoumala vodní havěť. Potápěčský kurz jsem si udělala začátkem roku 1998 ve svých 23 letech u klubu Osac Plzeň. Na své první ponory ve volné vodě (u nás v ČR) nikdy nezapomenu. Prvních několik let jsem byla schopná a ochotná vlézt téměř kamkoliv a kdykoliv. Mé přílišné potápěčské nadšení mi občas komplikovalo i osobní vztahy. Od roku 2001 jsem se začala potápět v suchém obleku a osahala si trochu své hranice. V současnosti své ponory přizpůsobuji a směřuji hlavně pro získání zajímavých záběrů. Nevadí mně plácat se někde v metru hloubky, když je tam něco zajímavého. S focením pod vodou jsem začala koketovat sotva mi oschly potápěčské papíry.
Jaký je tvůj potápěčský sen?
Můj sen, který se týká i potápění je především, abych byla dlouho zdravá a tudíž i schopná se svému koníčku věnovat. Kde se budu potápět už není podstatné. Své výlety přizpůsobuji svým omezeným finančním možnostem a jsou místa, kam vím, že se nepodívám - sen nesen. Spíš, než vzdychat po tom, na co nebude, směřuju svou energii tam, kde to půjde. Plány pro nejbližší budoucnost jsou podívat se znovu do Norska, objevit pro sebe Bílé moře, řeku Verzascu ve Švýcarsku a jiné. Spíše mě vyhovují místa s menším turistickým ruchem. Také mi v poslední době hodně záleží i na tom, jakou budu mít na akci společnost.
Specializuješ se na nějakou oblast podvodní fotografie?
Spíše ne, i když asi preferuji širokoúhlou fotografii. Velmi se mi líbí dobré záběry ze sladkovodního prostředí pro svou neotřelost a barevnou náladu. Nebráním se tvorbě v bazénu - fotím malé plaváčky, akvabely nebo sportovce.
Vzhledem k tomu, že se potápím hodně ve sladké vodě, přizpůsobuji se - co do objektů a tématiky snímků - aktuálním podmínkám. Mám ale také řadu ponorů, kdy jsem fotoaparát za celý ponor nepoužila. Světlo, atmosféra a rozpoložení tvorů (třeba i buddyho) či jiné podmínky musí být příznivé, jinak nemá cenu se namáhat a raději si ponor užívám. Občas, když vím, že konstalace nejsou nakloněné pro focení, si "nadělím" ponor bez foťáku - je to velmi příjemná změna.
Kde můžeme tvé fotografie vidět?
Hodně času věnuji svým www, které pravidelně aktualizuji. Od roku 2006 publikuji v časopise Oceán. V listopadu 2009 zahájím svou první autorskou výstavu, bude putovní a aktuální vyjednané prostory a další informace jsou na mém webu
Jakou používáš fotografickou techniku?
Od února 2009 fotím s digitální zrcadlovkou Canon 400D a objektivy Sigma 10-20 a Canon 100/2.8 makro. Používám blesky Ikelite DS 160 a Inon D2000.
Můj úplně první foťák pod vodou byl vypůjčený pogumovaný kinofilmový kompakt bez blesku na safari do Rudého moře v r. 1999. Kupodivu se povedlo několik pěkných snímků, které mám dodnes schované. Zkoušela jsem také štěstí se systémem Nikonos. Bohužel vysněný širokáč stál tehdy velké peníze a tak mne moje výsledky moc neuspokojovaly. Vše se změnilo v roce 2003, kdy jsem potopila svůj první digitál (dvoumegapixelový Canon PS A40) a v zápětí jsem zakoupila PS čtyřmegapixelový a pořídila na něj širokoúhlou předsádku a externí blesk. S touto sestavou jsem nafotila většinu svých snímků.
Zpracováváš dále snímky v počítači?
Považuji to za nedílnou součást své fotopráce. I když vše má své meze - nejsem například příznivcem přílišné vyumělkovanosti a montáže. Hlavní úpravy, které dělám zahrnují práci s křivkami, kontrastem a retuše nečistot ve vodě. Stále více upravuji snímky i selektivně (upravuji zvlášť různé části obrazu), což je nutné například u snímků půl na půl. Před několika měsíci jsem "objevila" práci s vrstvami. Často se vracím k originálům několik let starých fotek a zkouším je upravit znovu a lépe, protože moje znalosti v oblasti úprav fotografií prošly několika revolucemi. Momentálně pracuji s programy Gimp a Zoner.
Jaký jsi měla nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?
Cením si momentů, kdy mě nějaký podvodní tvor pustí do své intimní zóny, nebo dokonce aktivně spolupracuje. Občas se mi takovýchto privilegií dostalo i u jinak plachých živočichů. Z poslední doby mám takovou zkušenost z Norského moře, kdy mne několik minut doprovázela velká treska, která se normálně zdržuje v hloubkách 100 - 600 m. Na závěr našeho setkání mně čelně najela před objektiv prakticky na dotek ruky. Je to ale jen střípek z bohaté sbírky klenotů, které jsem za svých zatím 500 ponorů nasbírala.
Obrázek pro váš monitor viz tapety na plochu.