Josef Habrovec

Jaké byly tvé potápěčské začátky a kdy jsi pod hladinu začal brát i fotoaparát?

Potápět jsem se začal v roce 1982 a pod vedením Svazarmu jsem to dotáhl až k bronzovému odznaku Školy přístrojového potápění. Takže letošní rok 2007 vlastně slavím čtvrtstoletí potápění.Rozhodně nejsem příznivcem otázek typu kolik už máš ponorů a jak jsi byl nejhlouběji, ale myslím, že je důležité pod vodou relaxovat a bavit se co možná nejdéle. Já se bavil už víc jak jeden měsíc.

Fotit pod vodou jsem poprvé pořádně zkusil z vypůjčeným digitálem až v září 2002 v Bulharsku. Začal to být pro mne nový druh adrenalinu a dnes již patří fotoaparát k mé základní potápěčské výstroji.

Jaký je tvůj potápěčský sen?

Mám to obrovské štěstí, že jsem si ho fakticky už splnil. Procestoval jsem "půl světa" a to vlastně neumím pořádně žádný světový jazyk a potápěl se v různých prostředích od čistírny odpadních vod až po Atlantik. Nejlepší zážitky a vzpomínky mám na více jak 300 ponorů s buddym Richardem. Své potápěčské sny vlastně zrušíme tím, že je prožijeme a musíme mít odvahu si je splnit.

Specializuješ se na nějakou oblast podvodní fotografie?

Zastávám názor, že vyzkoušet se má všechno. Moře, sladká voda ale i třeba bazén. V poslední době mě už moc nebaví "náhodné fotky" vodních živočichů, ale snažím se fotku výtvarně vymyslet. Náhoda tomu chtěla, abych začal fotit akty. Dostal jsem zakázku na výstavu podvodních aktů a to byla velká výzva. Dnes mě moji kamarádi žádají, abych jim vyfotil jejich manželky nebo přítelkyně. Moje specializace, ale i orientace budou zřejmě nahé dívky v bazénu.

Kde můžeme tvé fotografie vidět?

Na různých výstavách po celé ČR. Na mých webových stránkách a na Stranách potápěčských je vždy nejbližší výstava avizována a také jsou zde k vidění některé moje fotografie. V loňském roce jsem měl 11 autorských výstav a to i dvě v jednom termínu. Taktéž jsou publikovány v českém i zahraničním tisku a jsou prezentovány na DVD - SVĚTY SVĚTA, kterého se prodalo více jak 7000 ks. Několik ocenění jsem za své fotky dostal, to ale není důležité. Podstatné je, že se lidem líbí a že je kupují. Vždy mám obrovský pocit štěstí, že moje fotka zdobí stěnu kanceláře nebo domácnosti a přináší lidem radost. U nové mladé nastupující generace fotografů je prioritní kariéra a honba za diplomy. Asi je to v pořádku neboť je to jeden ze symbolů dnešní doby.

Jakou používáš fotografickou techniku?

Od roku 2005 fotím s obyčejným cenově dostupným digitálním kompaktem Olympus 8080WZ a pouzdrem do 40 m Olympus PT-023. Používám širokoúhlou předsádku Olympus WCON-08D. Zásadně nefotím s žádným bleskem, ale mám světlo specielně vyvinuté pro digitální fotoaparáty od firmy MB-SUB 50W 90° a také nepoužívám červený filtr.

Nikdy jsem nečetl žádnou knihu o fotografování ani jsem fotografii nikdy nestudoval. Setkal jsem se v životě s technicky vyspělými fotografy, kteří uměli foťák do šroubku rozložit a zase složit, pojmenovat všechny součástky a přesně technicky věděli jak fotit. Já fotím naprosto intuitivně a vlastně tomu vůbec nerozumím. Myslím, že je důležité hlavně se umět dívat kolem sebe a fotit s citem a láskou.Vždy mě moc potěší, když se moje fotky těmto "technikům" líbí.

Zpracováváš dále snímky v počítači?

Snímky v počítači nijak nezpracovávám ani neupravuji, protože to neumím a jsem už lenošný se to učit. Mám ovšem přítelkyni, která je v tomto směru excelentní, ale musí mít čas a náladu. Fotky tedy upravujeme společně. Já radím a ona tvoří. Různé fotosoutěže mají vždy ve svých pravidlech jak moc lze fotky upravovat a tato pravidla je třeba ctít.

Jsou ale zákazníci, kteří si namyslí své vlastní úpravy a fotomontáže. Pokud to někdo dokáže na profesionální úrovni, vzniká tak zvláštní umělecký obraz, kreativní fotografie. Rozhodně nejsem proti, protože na to lidé studují i několik let. Také je zajímavé jak téměř všichni fotografové říkají: Já, já fotky neupravuji k tomu bych se nesnížil; ale já vím, že upravují skoro všichni. Nevím proč se za to stydí. Vždyť je v tom také kus kumštu.

Jaký jsi měl nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?

Příběhů a okamžiků je za ta léta potápění spousta a je těžké vybrat ten nejsilnější. Možná, jak jsme s Richardem v Patagonii fotili lachtany a obávali se kosatek, tak jsme nechali na břehu hlídače a on mezitím usnul. Nebo jak mě Véča v Keni nechal samotného s pěti žraloky, prý aby mě nelezl do záběrů a na Maledivách jak jsme se s Richardem v noci ztratili a vrátili se do Dive centra, které už bylo zavřené , nebo jak jsme s Richardem v Hurghadě v 72 m hledali žraloky a přežili to. Nebo v Chorvatsku se mi v dlani z vajíčka vyklubal malý žralok a mě došla baterka.

Ten nejsilnější je z poslední doby. Fotil jsem akt těhotné ženy v bazénu a stále nemohl dobře doostřit. Fotka jakoby byla trošku rozmazaná. Více jsem se soustředil a najednou viděl jak se jí pohybuje bříško. To mimčo se asi nudilo a tak pěkně kopalo. Ještě večer, něž jsem si prohlídl fotky v počítači už volali, že mají kluka. To bylo o fous!

Obrázek pro váš monitor viz tapety na plochu.