Petr Hůla

Jaké byly tvé potápěčské začátky a kdy jsi pod hladinu začal brát i fotoaparát?

Moje měsíční znamení jsou Ryby. Vždycky mně zajímal život pod hladinou a odtud byl k potápění už jen kousek. Potápět jsem se začal kolem roku 1976 na Kladně. To byl určitě dobrý základ - náročný výcvik, parta kamarádů a spousta srandy. První obrázky pod vodou jsem pořídil na Jadranu někdy v roce 1982 foťákem Nikor II, půjčeným od Vaška Hoška. Následovala neúspěšná éra pokusů o výrobu kejsů, kterou jsem nakonec vzdal. V letech 1986-88 mi při výpravách na Hellensee občas půjčil kamarád Thomas Jung svůj vlastnoručně vyrobený kejs na EXU. Byl z překližky a fungoval úžasně. Vlastní fototechniku jsem si ale pořídil až v roce 1999 s nástupem digitálů a od té doby jí beru na každý ponor.

Jaký je tvůj potápěčský sen?

Snů by bylo spousty. Problémem je získávání prostředků na jejich plnění a taky to, že pěkných lokalit každým dnem ubývá. Pokud mám jmenovat, chtěl bych zažít tah lososů na řece Sv.Vavřince, zkusit kosatky v Norsku, nebo neprobádané řeky v Africe. Potkat bych chtěl někdy měsíčníka a alespoň ještě jednou pilobřicha ostnitého (Zeus faber).

Specializuješ se na nějakou oblast podvodní fotografie?

Nespecializuji se na nic a zkouším všechno. Fotím ale především život pod vodou ve všech jeho formách, ve slané i sladké vodě. Jednou ročně potom experimentuji s fotkou v bazénu. To mně docela baví, protože nikdy nevím, jak dopadne realizace nápadů, které předem nikdy nestihnu vyzkoušet.

Kde můžeme tvé fotografie vidět?

První výstavu s názvem "Živé poklady Středozemního moře" jsem uskutečnil v roce 2002 v galerii na Křivoklátě a následně v Rakovníku. Mé obrázky jsou občas k vidění v časopisech Oceán, Potápění a poslední rok zejména v Dobré Vodě. Pokud vše vyjde, měl bych od 18.8.2007 vystavovat v Galerii Čerťák u Tmaně. Soutěží se účastním nepravidelně, jak mi vyjde čas. Zatím nejvyššího ocenění se mi dostalo vloni, kdy jsem vyhrál Mistrovství ČR ve focení v bazénu v Rokycanech.

Jakou používáš fotografickou techniku?

Používám výhradně digitální techniku. V roce 1999 jsem začínal s kompaktem Olympus Camedia C900, následoval Samsung Digimax V4 a od roku 2004 opět Olympus C8080WZ v pouzdru PT-023 s vyměnitelným portem pro širokoúhlou předsádku. Blesky INON D-2000 a INON D-2000S s optickými kabely mi poskytují širokou škálu možných nastavení, od S-TTL po manuální režim.

Zpracováváš dále snímky v počítači?

Obrázky upravuji většinou jen minimálně. Oříznutí a drobné retuše nepokládám za zásadní zásahy do snímku. Montáž ani světelné efekty při úpravách nepoužívám. To by už nebyla fotka, ale grafické dílo.

Jaký jsi měl nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?

Pro mě je vždycky silným zážitkem, když se mi podaří navázat kontakt a důvěru s foceným živočichem. Je úplně jedno, jestli jde o dvoumetrové sumce, mantu, nebo obyčejného okouna. Vloni se mi to povedlo dvakrát. Jednou s asi metrovým mníkem v rakouském jezeře Gosausee. Zpočátku zalézal pod kameny a vypadalo to, že z focení nic nebude. Asi po 20ti minutách zjistil, že mu neublížím a začal neuvěřitelně pózovat. Strávil jsem s ním skoro hodinu a ke konci se nechal hladit po hřbetě. Druhý zážitek byl potom s jesetery na Mrákově. Bohužel, takových setkání bývá poskrovnu a zpravidla tam musí být člověk sám.

Obrázek pro váš monitor viz tapety na plochu.