Petr Vaverka

Jaké byly tvé potápěčské začátky a kdy jsi pod hladinu začal brát i fotoaparát?

Potápění s přístrojem jsem poprvé zkusil těsně po roce 1990 s tankovou vyprošťovací soupravou koupenou kdesi ve výprodeji. Až později jsem zjistil, že se na potápění dělají kurzy. Oficiálně to bylo roku 1994 pod CMASem. První snímky z podvody jsem pak přinesl o dva roky později.

Jaký je tvůj potápěčský sen?

Nezdají se mi potápěčské sny. Spolupracuji s několika skupinami potápěčů, kteří realizují své nápady organizováním různých expedic nebo potápěním na výjimečná místa. Často se jedná o přímo neuvěřitelné akce a mě přináší ohromné uspokojení být u toho a přispět svojí činností pro celkový zdar projektu. Nestíhám ale být účastníkem všech takových podniků, protože mám hrozně málo dovolené.

Specializuješ se na nějakou oblast podvodní fotografie?

Nejen fotografování ale i samotné potápění dělám z větší části pro získání materiálů, které jsou pak použity pro dokumentaci nebo nějaký výzkum. Mým okruhem zájmu je fotografování vraků a zatopených jeskyní nebo důlních děl. Proto, že se nezdráhám chodit pro obrázky přes osmdesátimetrovou hloubku, jsem byl osloven i skupinami freediverů. O fotografie jejich výkonů jsem v posledních letech rozšířil svoje portfolio. Potápění je pro mě jednoznačně cílevědomou činností. To se ovšem nevylučuje s nadšením, se kterým k tomu přistupuji a radostí, kterou mi to přináší.

Kde můžeme tvé fotografie vidět?

Na festivalech až na výjimky nejsou moje snímky k vidění. Už dávno jsem pochopil, že zájem je většinou o více či méně barevné ryby a jiné živočichy. Moje fotografie jsou totiž poměrně specifické. S místy, kam se potápím a s pohledy do zřídka navštěvovaných lokalit, seznamuji prostřednictvím článků a fotografií čtenáře rozličných časopisů v celé Evropě, USA i Kanadě. Výstavu velkoplošných tisků připravuji na letošní rok (2007). Svoji práci prezentuji mimo jiné na svém webu.

Jakou používáš fotografickou techniku?

Po začátcích s kinofilmovým přístrojem používám dnes už jen zrcadlovky a objektivy Nikon (D70, D200). Do vody chodím výhradně s rybím okem 10,5/2,8 nebo ultraširokáčem 12-24/4. V pouzdrech jsem začal i pokračuji s výrobky Sealux. Přizpůsobení techniky specifickým podmínkám v uzavřených prostorách nechávám na firmě Lola. Světla není nikdy dost. K osvětlení scény mám k dispozici dostatek blesků (většinou Subtronic) o celkovém výkonu 2000Ws. Bez schopných osvětlovačů a modelů to ale nejde. Ty je třeba v této odpovědi zmínit též. Jejich pomoc je totiž nenahraditelná. Za dobu naší spolupráce se již vyznají ve způsobech nasvícení scény, přesném používání technologie bezdrátového odpalování blesků a hlavně si dokonale rozumíme v signálech pod vodou. I přes dokonalou techniku a naši výtečnou spolupráci zůstává tento způsob pořizování obrázků poměrně složitý.

Zpracováváš dále snímky v počítači?

K digitální fotografii patří zpracování v PC ať chceme nebo ne. Zásahy ale omezuji kromě minimálního řezání spíš na úpravy expozice a retušování. I přes použití víc než dvoumetrového rozpětí ramen s blesky se většinou nelze vyhnout rušivým odrazům o nečistotu.

Jaký jsi měl nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?

Místa, na která se potápím, jsou sama od sebe svojí historií, charakteristikou, hloubkou nebo penetrací tak neobvyklá, že mám pokaždé dojmů, pocitů a zážitků nůši. Těžko vybírat velké z velkých.