Richard Jaroněk

Jaké byly tvé potápěčské začátky a kdy jsi pod hladinu začal brát i fotoaparát?

V roce 1995 první ponor a s první profi technikou Sea Sea od roku 1997. Zprvu to byly jen fotky do vlastního archivu a ukázat kamarádům, co pod vodou vůbec žije, ale následně s prvními soutěžemi začaly konečně vznikat (občas) pořádné fotky. Podmořským světem jsem byl vždy fascinován a první štika na Senci byla živým zázrakem. S přibývajícími zkušenostmi se rozšiřovalo vědomí a navštívené lokality světa, štiku vystřídali žraloci. Dnes si už ani nepamatuji, kdy jsem byl naposledy ve vodě bez foťáku..

Jaký je tvůj potápěčský sen?

Nesmím o žádné lokalitě, ani zvířeti. Žádné mety nemám vysněné a pro mne je obrovským vítězstvím jakýkoli bližší kontakt s divokým tvorem, který si mne na chvíli k sobě připustí.

Specializuješ se na nějakou oblast podvodní fotografie?

Určitě nedělám makro a sladkou vodu. Vraky už také dávno nedělám a jestli má mít pro mne fotka význam, tak to musí být před objektivem obrovský zubatý predátor, nebo aspoň patnáctitunová velryba.

Kde můžeme tvé fotografie vidět?

Od roku 2006-2007 běží 18-ti měsíční putovní výstava napříč Česko-Slovenskem pod názvem Wet Universe (Mokrý vesmír). Nejvíce lze vidět na mém webu, ale taktéž v domácích i zahraničních titulech s potápěčskou či podobnou tématikou. Asi bych se mohl chlubit oceněními z různých festivalů, ale tento druh prezentace přestávám provozovat. Zjistil jsem, že na poháry a diplomy se jen práší a uspokojení je úplně někde jinde.

Jakou používáš fotografickou techniku?

Pouzdra a blesky Sea Sea. Jinak Nikon F100 a Nikon D200. Na suchu Nikon F100 na takovou tu turistickou fotku. K tomu pár objektivů, které nestačím ani měnit, jak jsou stále lepší a lepší. No a značka filmu (diapozitivu) je samozřejmě FUJI Provia, jen škoda, že přestali vyrábět ISO 50, to byly skvělé filmy.

Zpracováváš dále snímky v počítači?

Byl jsem toho úhlavním nepřítelem, ale je pravdou, že snímek je třeba občas ořezat a někdy nežádoucí špínu či spíše krupici odraženou od blesků vyčistit. Ale většinou to nedělám, protože díky tomu, že fotím na diáky a následné scanování je poměrně drahé, nechám diapozitiv 1:1. Montáže nesnáším a nikdy bych se k tomu nesnížil.

Jaký jsi měl nejsilnější zážitek spojený s podvodním fotografováním?

Každý by asi tipoval, že ten největší adrenalinový zážitek bude se žralokem a byla by to pravda. Bylo jich desítky, ale největší peckou byl ponor na nádech s velrybou. Utíkala přede mnou do hlubin a já za ní do patnácti metrů. Tam jsem se zastavil, když ona taktéž, a odněkud ze třiceti metrů se otočila a začala ke mě stoupat. Zastavila setři metry před mým foťákem a pozorovala mne. Já mačkal spoušť jak o život, ona se pak lehce natočila na bok a začala stoupat. Ještě se na mne zpět podívala a mávla ploutví, jako by mi říkala: "Pojď, pojď nahoru se nadechnout!" Na hladině se objevila první ona a vedle její obrovské ploutve nakonec i já. Podíval jsem se na "budík" a byl jsem na nádech v patnácti metrech minutu. Ani o tom neví, ale od té doby machruji, že jsem předýchal velrybu...

Obrázek pro váš monitor viz tapety na plochu.