Popis lokality
TECHNICKÉ ÚDAJE
Úroveň potápěče: tři hvězdy
Maximální hloubka: 45 m
Doporučená doba ponoru: 35 minut plus dekompresní zastávka
Doporučené vybavení: 18-ti litrová láhev či dvojče, kompas, svítilna, dekompresní bójka, dekompresní tabulky nebo potápěčský počítač
Bójka č. 7a v Illes Medes rezervaci
Tato lokalita může být brána jako „mladší sestra“ lokality Barda del Sastre, a ačkoliv zde dosáhneme „pouze“ 45m, musíme dodržovat podobná bezpečnostní opatření, jako každopádně u každého hloubkového potápění. Stejně tak jako na lokalitu Barda, doporučujeme vzít si s sebou velké láhve či dvojče, přičemž je nutné si pamatovat, že pod vodou můžeme setrvat maximálně 30 až 35 minut.
JAK SE DOSTAT K LOKALITĚ
Plujeme k bóji č. 7a, která je umístěna daleko na jižním okraji souostroví Illes Medes, vedle ostrůvku Tascó Petit. Zanoříme se přímo podél řetězu bóje (až na dno, které je 15 m hluboké), a poté začneme pomocí kompasu plavat JJV.
ORIENTACE PŘI PONORU
Pokud jste se již potápěli na lokalitách Tascons, víte již, že v této oblasti je mnoho ryb. Jelikož ale máme před sebou dlouhou a náročnou cestu k vytyčené lokalitě, nemůžeme si dovolit ztrácet čas, a tak hned po dosažení dna nabereme směr JJV a začneme plavat směrem k lokalitě Barra (lokalitu bychom pravděpodobně našli i přímým plaváním na jih, je zde ale nebezpečí, že při nepatrném vybočení na západ mineme lokalitu bez povšimnutí).
Plaveme nade dnem pokrytým velkými skalami, které obývají velká množství mořských hub a ryb, což je typické pro Illes Medes. Nastává nepřetržité mírné klesání až do hloubky 30-ti m (zde právě dosáhneme lokality Barra) - tady je něco, čemu nerozumím - viz originál. Když se přiblížíme k Barra del Tascons uvidíme pravděpodobně některé z velmi hlubokých, vertikálně položených trhlin, které jdou více či méně paralelně s naší cestou.
Pokud jsme se správně drželi našeho směru, budeme moci spatřit stěnu osamocené skály, což je ve skutečnosti samotná Barra de Tascons. V druhém případě, pokud jsme nepatrně uhnuli na JZ, spatříme dvě skály, které se na koncích setkávají. Snažíme se tedy nalézt tu pravou skálu, která je i sama o sobě zajímavější. Výška jednoho konce útesu od druhého se dost liší. Nejvyšší část je východní o výšce 12-ti m a v poloze téměř vertikální.
Klesáme dále čelem ke skále a užíváme si pocit z hloubky. Dno, ke kterému směřujeme, je písečné. Zahlédnout tu můžeme tresky, ačkoliv skalní stěna plná puklin, zákoutí a děr, kde můžeme najít červené korály, ostnaté humry, „meagres“ a velké množství gorgónií oblokopených „blunt-headed holy fish“, je mnohem zajímavější.
Sestupujeme níže ze 30 m do cca. 42 m, kde si již musíme dávat pozor na nebezpečí hloubkového opojení. Neklesáme přímo na písečně dno Barry, kde bychom mohli i omylem zkalit vodu, ale zůstáváme několik metrů nade dnem. Tam se můžeme i lépe kochat a přitom zanechávat skálu po naší levici, abychom věděli, jakým směrem jsme připlavali.
Po dovršení 20-ti minut celkové doby pod vodou, je čas vrátit se zpět. Plaveme se skálou po naší pravici podél jejího vršku, abychom zároveň minimalizovali čas na dekompresní zastávce. Když doplaveme k bodu, kde se útesy setkávají, vydáme se směrem na sever, abychom našli stěnu skály Tascó Petit. Předtím si ale zkontrolujeme, zda jsme nebyli pod vodou déle než 25 minut či zda nemáme již málo vzduchu, a popřípadě provedeme dekompresní zastávku na samém místě s pomocí dekompresní bójky.