Karel Zich

Záladní fakta a statistické údaje

Postiženým byl Karel Zich, věk 55 let. Jeho fyzická kondice byla velmi dobrá, před a při ponoru nevykazoval žádné příznaky stresu. Potápěčská kvalifikace IANTD OWD, zkušenost cca 15 ponorů. Poslední předchozí ponor v září 2003 (Řecko). Kurz absolvoval u autora této zprávy, během kurzu neměl sebemenší problémy, ani teoretické, ani praktické. Nehoda se stala ve Francii, na Korsice, na lokalitě Iles Cerbicale. K zanoření došlo v 11:59, ponor trval celkem 48 minut, maximální hloubka 21 metrů, průměrná hloubka 12.1 metrů, teplota vody 23 °Celsia, slunečno, bezvětří. Přístroj se vzduchem v 15 l láhvi a automatikou Apeks ATX 50. Použitá zátěž 9 kg, oblek - kombinéza 7 mm. Ponor byl zabezpečen záložní lahví se vzduchem zavěšenou v hloubce pět metrů, potápěčská vlajka byla na lodi, potápěčská bóje u lodi, na lodi kyslíkový přístroj Spireta a lékárnička.

Profil ponoru byl sestaven na základě tabulky hloubek a časů dodaných autorem, v člěnění po minutách - profil byl ručně odečten z paměti potápěčského počítače (Pozn. red.)

Průběh ponoru

V cca 11:00 hodin dopoledne jsme dorazili k lokalitě Iles Cerbicale v oblasti Porto Vecchio. Po ukotvení jachty jsme se rozhodli absolvovat ponor v tomto národním parku. Po vhození záložní lahve do pěti metrů jsem zpozoroval proud, proto jsem do vody vhodil dvě lana s uvázaným fendrem na konci, jedno z přídě a jedno z prostředka lodi, aby se po skoku do vody mohli ostatní bez vetší námahy přemístit ke kotevnímu řetězu, po kterém jsem chtěl absolvovat sestup. Současně jsem připravil člun a informoval kapitána, aby zajistil dohled a v případě, že se někdo vynoří od lodi, pro něj dojel člunem a vyzvedl ho z vody. Do vody jsem šel první a jelikož proud byl poměrně silný, usoudil jsem, že by mohl být příliš náročný a proto jsem ponor na tomto místě zrušil. Poté jsme se z jachtou přemístili o cca 100 metrů do závětrné strany, kde jsem postupoval stejným způsobem. Zde byl proud již minimální.

Celou devítičlennou skupinu jsem rozdělil na 3 skupiny, 4+3+2. Naší skupinu tvořil Karel Zich, jeho manželka (IANTD AOWD + IANTD EAN, cca 35 ponorů), další potápěčka s kvalifikací IANTD AOWD a IANTD EAN (cca 43 ponorů) a já. Druhá skupina tří potápěčů byla zkušená (dvě osoby jsou v kurz na Divemastera, jedna osoba PADI AOWD, cca 105 ponorů). Třetí skupinu tvořila dvojice potápěčů SSI AOWD. Tato slupina chtěla absolvovat ponor na dohled kotevního lana.

Po zanoření po kotevním řetězu jsme se vydali proti mírnému proudu tak, že jsme měli útes po pravé straně. Proud nebyl silný, navíc Karel měl ploutve Oceanic Vortex, takže si myslím, že ho ani necítil. Terén byl poměrně členitý a proud nebyl pouze od jihu na sever, ale každou chvíli se měnil a to jak na směru tak i na intenzitě. Členitost terénu nám však umožňovala se před proudem buďto schovat tím, že jsme se drželi blízko skal anebo jsme se přímo chytili útesů. V zásadě se však nejednalo o extrémně silné proudy. Během ponoru jsme sledovali murény, kanice a několik asi čtyřicetičlenných hejn barakud. Celý ponor jsme absolvovali v buddy týmech já+Karel, jeho žena + 4. potápěčka. Během ponoru jsem neustále vizuálně kontroloval chování potápěčů a tlak vzduchu nejen v přístroji Karla Zicha, ale i ostatních členů této skupinky. Při dosažení 120 bar v lahvi Karla Zicha jsem celou skupinu otočil a vracel se ke kotevnímu řetězu. Díky proudu jsme k tomuto místu dorazili tak, že měl Karel Zich v láhvi tlak 90 bar. Rozhodl jsem tedy absolvovat cestu pod vodou ještě jednou, avšak na menší vzdálenost, tak, abychom se ke kotvě vrátili s cca 60 bar. Kotva sice ležela v hloubce kolem 17 metrů, ale kdo se potápěl z jachty ví, že řetěz je hodně vytažen. Byl přehozen přes blok kamene v hloubce asi 12 metrů. Plánoval jsem výstup po kotevním laně zpět na loď s tím, že budeme absolvovat bezpečnostní zástavku buď na řetězu anebo u bezpečnostní láhve.

Během návratu však zesílil proud a to tak, že šestimetrové hloubce bylo fyzicky náročně udržet se rukama výčnělků skal. Proto jsem rozhodl neplavat proti proudu ke kotevnímu řetězu, který už byl poměrně daleko. Absolvovali jsme dvouminutovou bezpečnostní zastávku v hloubce 6 metrů (v menší hloubce to nebylo možné). Během této zastávky jsem v blízkosti viděl další tříčlennou skupinku, která měla podobné problémy. Po dvou minutách jsme se vynořili na hladinu, kde nás velkou silou unášel hladinový proud směrem na sever, dál od lodi a od útesu. Z první skupiny se ke mně a Karlovi přidala potápěčka (PADI AOWD), ostatním dvěma z naší skupiny a dvěma z druhé skupiny se podařilo s vypětím sil doplavat k útesu a v příboji na něj vylézt. Naše skupina byla proudem odnášena směrem na více vlnité moře.

Popis nehody

Na hladině jsem komunikoval s oběma potápěči a ujistil jsem je, že se nejedná o nic závažného, jelikož jsem byl s kapitánem lodi dohodnut, že v tomto případě pro nás přijede a z vody nás vyzvedne. Doporučil jsem oběma použít šnorchl či plicní automatiku. Karel Zich měl v tuto chvíli asi 50 bar v láhvi. Oba potápěči reagovali klidně, bez příznaků stresu. Proud na hladině byl silný a vlny dosahovaly 0,5 až 1 metru.

Mým cílem bylo vytvořit tříčlennou skupinku v tělesném kontaktu, která bude traverzovat směrem ke klidnější části moře tak, aby nedošlo k příliš velké námaze. Během cca 20 sekund jsem zpozoroval, že Karel Zich neustále měnil šnorchl a automatiku a neví, co má raději použít. Měl jsem pocit, že má vlivem přicházející stresu pocit nedostatku vzduchu. Během těchto okamžiků se jistě několikrát napil vody, což mi také oznámil. Ihned jsem k němu doplaval, abych se ujistil, že má nafouknutý kompenzátor a abych ho fyzicky i psychicky podpořil a zabránil tak panice. Naše vzdálenost před tím byla tak 3 metry. Když jsem k němu doplaval (cca 5 sekund), oznámil mi, cituji: "Ty vole, mě je blbě."

Situaci jsem hodnotil jako zhoršující a proto jsem mu ihned rozepnul zátěžový opasek, abych mu ulehčil od zátěže s tím, že si ho připnu k sobě, abychom ho mohli použít při dalších ponorech. V této chvíli jej Karel Zich ovšem chytil oběma rukama a sevřel je v dlaních obrovskou silou. Domníval jsem se, že ho pouze drží, aby ho neztratil (nevěděl jsem, že je v bezvědomí, protože jsem měl masku pod vodou a soustředil jsem se na opasek). Snažil jsem se mu ruce rozevřít a v tento moment jsem zjistil, že ho nedrží, nýbrž, že jeho ruce jsou v křeči. Opasek jsem silou vyškubnul a odhodil na dno. Od tohoto momentu jsem se snažil probrat bezvládné tělo Karla Zicha verbálně i fyzicky a to tak, že jsem fackoval tvář. Po celou dobu jsem se snažil držet hlavu nad vodou tak, aby se do úst nedostala slaná voda, což bylo fyzicky nesmírně náročné. Bylo také obtížné zjistit, jestli má Karel Zich puls a jestli dýchá. Rozhodl jsem se pro umělé dýchání z úst do úst, což jsem dělal cca 20 minut s přestávkami, abych nabral dech a trochu síly. Přitom jsem po celou dobu držel hlavu nad hladinou. Bohužel čas od času nás nějaká větší vlny zalila oba dva. Třetí potápěčka této skupinky po celou dobu mávala o pomoc směrem k lodi. Byla od nás vzdálena jen několik metrů a vše může v případě potřeby dosvědčit. Od vynoření po stav bezvědomí uplynulo jen něco okolo jedné minuty.

Během této doby kapitán lodi zjistil, že se objevila čtyřčlenná skupina potápěčů na útesu, která mu ukazovala, že další jsou unášeni na moře. Proto se rozhodl vytáhnout kotvu, safety tank, obě lana a přijet pro nás celou lodí. V momentě, kdy dokončil všechny práce, aby se mohl za námi vydat (to vše chvíli trvalo, protože byl na to sám), se na jiném místě vynořila zbývající dvoučlenná skupinka, pro kterou se rozhodl jet nejdříve, jelikož byla blíž. Díky tomuto časovému zdražení a silnému proudu, který nás neustále odnášel pryč, se k nám dostal až cca za 15 až 20 minut. Karla Zicha jsme ihned vytáhli na palubu, kde jsme spolu s ostatními členy posádky prováděli odsávání tekutin z dýchacích cest pomocí Spirety, umělé dýchání z úst do úst a CPR. Ihned jsme také volali vysílačkou pobřežní hlídku, která okamžitě vyslala záchranný vrtulník. Bohužel nejbližší stanice je až v Ajacciu, takže tam dorazil až 1 hodinu po vyslání May Day. Na loď se spustili dva záchranáři a jedna lékařka, která už jen konstatovala smrt.

Další vývoj událostí

Loď s posádkou a ostatky odplula do přístavu Porto Vecchio, kde probíhal velice podrobný výslech (u mě 4 hodiny) všech členů posádku, kteří byli v přímé souvislosti s nehodou a kapitánem lodi. Současně byla provedena expertiza výstroje, se kterou se Karel Zich potápěl, zda není vadná či zda dýchací směs neobsahovala nebezpečné látky. Soudní lékař provedl ohledání těla a na základě výpovědí a svého úsudku označil příčinu smrti utonutím, a proto nedal příkaz k soudní pitvě. Police z Ajaccia vyloučila způsobení smrti třetí osobou a také vyloučila, že bych se dopustil nějaké chyby.

Ještě na lodi jsem se spojil s českou konzulkou Dr. Ljubou Svobodovou, abych ji o nehodě informoval a začal jsem zajišťovat repatriaci tělesných ostatků do České republiky.

Závěr

Tato potápěčská nehoda je pro mě obrovskou tragedií nejen proto, že umřel člověk během ponoru, kterého jsem se také účastnil (ne jako instruktor, ale jako potápěč), ale proto, že zemřel člověk, který byl mým přítelem, člověk blízký mému srdci, člověk, který kolem sebe rozdával lásku. Je pro mě velice těžké unést tuto tíhu a štvavé články bulvárního tisku či komentáře rádoby odborníků k celé události, o které neví zhola nic, ubližují nejen mě, ale celé pozůstalé rodině.

Dodatek

Ve středu 28.7. mi primář patologie MUDr. Jiří Hladík informoval o tom, že pan Karel Zich prodělal infarkt. Smrt byla okamžitá.

Související články:
Po ponoru zemřel Karel Zich - redakční článek sestavený na základě informací z médií
Ztratili jsme kamaráda - úmrtí Pavla Bohdana na Elbě v roce 2002, průběhem velmi podobné