Amatérská a Sloupsko-šošůvské jeskyně propojeny

12.11.2005 se podařilo překonat sifon mezi Amatérskou jeskyní a Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi v severní části Moravského krasu. Podařilo se tak uzavřít tzv. "Magický trojúhelník" a prodloužit tak délku celého systému o cca 6 km.

Vlastnímu potápěčskému průniku předcházelo sedmidenní čerpání 5. a 7. sifonu na konci Sloupské větve. Čerpací pokus byl plánován již od jara, ale díky poměrně vysokým vodním stavům v tomto roce byl několikrát odsunut a definitivní termín tak byl stanoven až na týden od 4.11. do 13.11. Vedení celé akce se ujal Bim - Tomáš Mokrý, bez jehož nekonečného entusiasmu by se akce nikdy neuskutečnila.

V pátek 4.11. odpoledne se začíná u Šachty u Brouska shromažďovat všechen materiál. Ve večerních hodinách postupně do jeskyně transportujeme celkem tři čerpadla KDU80, kabely + veškerou elektroinstalaci, hadice a vybavení na bivak před 5. sifonem.

Vlastní akce začíná v sobotu v 8.00. K Brouskovi se postupně sjíždí téměř všichni aktivní členové Pustožlebské skupiny a příznivci z dalších skupin. Bim rozděluje úkoly. Postupně je natažen kabel od hotelu Brousek k samotné šachtě a pak až k 5. sifonu. Vodní stavy jsou relativně příznivé a meteorologická předpověď dobrá. Instalujeme telefonické spojení mezi povrchem a bivakem a kolem 11. hodiny spouštíme postupně dvě čerpadla v pátém sifonu. Hadice jsou natažené až na přepadovou hranu těsně pod Vintockým rozcestím. Vše jde až podezřele dobře, nic se nekazí a 5. sifon začíná klesat. Začíná fungovat Bimem přesně naplánovaný harmonogram rozpisu služeb v podzemí a na povrchu (dole jsou vždy dva jeskyňáři a nahoře u šachty hlídka). U šachty je postavený stan a přes den se udržuje oheň. Bim zajišťuje relativně kontinuální přísun gulášů, polévek, buchet, svařáku a slivovice.

Kolem 17. hodiny v sobotu je zprůchodněn 5. sifon. Objevuje se však aktivní přítok a tak do 7. sifonu po dlouhém váhání instalujeme pouze jedno čerpadlo. Druhé odčerpává zmíněný přítok. Ten přes noc ustává a tak je do sedmého sifonu přestěhováno i druhé čerpadlo. V 5. sifonu však i přesto postupně přibývá voda. Ještě v neděli v noci je k sifonu dotransportováno třetí náhradní čerpadlo a od pondělí dopoledne se tak střídavě zapíná pro udržení hladiny v pátém sifonu. Hladina v 7. sifonu klesá jen velmi pomalu. V mezičase jsou zpřístupněné prostory zmapovány a prolezeny všechny komíny. Každý den odpoledne chodí dvojice jeskyňářů kontrolovat vodní stavy v Palmové a Černé propasti. S velkou pečlivostí je zaznamenáván i pokles hladiny v 7. sifonu.

Čerpání pokračuje přes celý týden, ale i po výměně jednoho čerpadla za KDU100 s vyšším výkonem je jasné, že výkon nestačí. Ve čtvrtek dokonce v jednu chvíli hladina o několik centimetrů stoupne. V pátek se tedy definitivně rozhoduje o ukončení čerpáku a poslední šance je dána potápěčskému pokusu.

V sobotu 12.11. se scházíme u Šachty a balíme potápěčský materiál. Dolů transportujeme dva kompletní vercajky 2×7 l. Do sifonu jdu sám, na břehu čeká Bim jako jistící potápěč. Ve stejnou dobu vyrazí do Palmové propasti Franci se Selimem.

V 11.10 se zanořuji do 7. sifonu, jehož hladina je cca o 6 m níže než před zahájením čerpání. Viditelnost je od 5 do 20 cm. Snažím se držet levé stěny, kde předpokládáme možnost průniku. Po dvaceti metrech řeším problém s bubnem, do kterého se zamotala gumová smyčka. Nakonec to řeším nožem a umiňuji si, že se konečně začnu věnovat vývoji nějakého bubnu, který se nebude zasekávat.

Pořád se snažím držet levé stěny. Nicméně asi po pěti minutách se vynořuji na dobře známé volně hladině avšak v jiném místě než při prvním průniku. Šňůra ze šestého sifonu vede vzduchem a zdá se mi, že dva z komínů by mohly být zdolatelné. Chvíli halekám, jestli mě kluci v Šošůvských neuslyší a pak se rozhoduji pro návrat s myšlenkou možnosti průzkumu těch komínů ve dvojici.

Cestou si ale říkám, že je škoda nevyužít aspoň těch pár centimetrů viditelnosti a tak znovu ohmatávám centimetr po centimetru levou stěnu sifonu. V jednom místě se mi daří nacpat se do nízké chodbičky. Po pár metrech se strop zvedá a v komínku se mi daří dostat až do hloubky 1 m. Klesám zpět dolů a hledám další cestu. Možnost vyvázat šňůru je nulová a tak se aspoň modlím, aby se šňůra někde nezasekla. Proklínám světlo na ruce, které je při takovémhle potápění k ničemu a jen zavází. O kus dál zkouším další komínek, ale opět nevede na hladinu.

Střídám automatiky a snažím se zkontrolovat budíky. Času i vzduchu je dost a tak šátrám dál. Chodbička se zužuje a přechází do pukliny. Zdá se mi, že se viditelnost mírně zlepšila. Puklina se stále více zužuje, ale zato se mi poprvé daří vyvázat šňůru. Radši nechávám průvěs, protože předpokládám komplikace při návratu v členitém terénu. Hloubka je max. 9 m. Najednou se puklina začíná zvedat a já prudce stoupám. Puklina přechází v kratší horizont se zaklíněnou kládou, což znamená, že tudy asi voda teče. Po dalších pěti metrech se vynořuji na hladině, že které vede komín směrem vzhůru. Nemám ponětí o směru, že kterého jsem připlaval, takže netuším, kde v mapě se můžu nacházet. A tak začínám preventivně z plna hrdla hulákat. Asi po minutě se mi zdá, že slyším odpověď a tak dělám ještě větší kravál. Není pochyb, slyším kluky.

Po deseti minutách jsou u mě. Byli již na zpáteční cestě v Komenského jeskyních a tak bylo velké štěstí, že mě Selim zaslechl. Na velké ceremoniály není čas a tak Franci dělá dokumentární foto a já se vracím do sifonu. Podle hodinek je nejvyšší čas a já mám strach, že setkání s jisticím potápěčem ve zmíněných malých prostorách s nulovou viditelnosti by nemusela být žádná legrace. Cesta zpět je výrazně jednodušší, než jsem čekal. Po zhruba 40 minutách, což odpovídá smluvenému maximálnímu času, se vynořují před 7. sifonem. Kamil točí autentickou radost všech zúčastněných, když jim sdělují novinu o propojení obou jeskyní.

Čerpák tedy konci úspěchem. Na místě oslavujeme objevy slivovici, ale času není nazbyt a tak začínáme balit. Postupně vytahujeme čerpadla že 7. sifonu, balíme hadice a vynášíme žebříky, člun a další vybavení ponechané mezi sifony. Jedno z čerpadel ještě stěhujeme do Jezerní chodby a zbytek transportujeme šachtou nahoru. Kolem 17. hodiny je vše venku. V jeskyni zůstává Franci u čerpadla a my se stěhujeme do restaurace U Němců. Šampaňská bouchají, korálky lítají a my se radujeme z úspěšně završené akce. Krasové tamtamy duní a tak přicházejí první gratulace.

Neděle je pak ve znamení transportu zbytku věci z jeskyně a umývání matroše. Čerpák v Jezerní chodbě není nakonec úplně dokončen a je odložen na jindy. Poslední stateční odjíždějí z krásu hodně pozdě odpoledne.

Na závěr ještě rekapitulace historických souvislostí:

• Před 250 lety se objevují první serióznější pokusy o výzkum jeskyni v Moravském krásu právě v oblasti Sloupských jeskyni.
• Již od počátku minulého století se o severní část Moravského krásu zajímá Karel Absolon. Svoji kariéru začíná ve Sloupských jeskyních a jako první definuje teorii o souvislosti Sloupského potoka, Bílé vody a Punkvy. Definuje "Magický trojúhelník" Sloup-Holštejn-Macocha. Značnou část tohoto systému pak v průběhu let objevuje.
• V 60. letech zkoumá potápěč Plšek odtokový sifon na dne Palmové propasti - bez výsledků.
• V roce 1969 je objevena Amatérská jeskyně, největší jeskynní systém v Československu. Postupně se daří objevovat podzemní tok Bílé vody a Punkvy.
• V roce 1975 je překonán Predmacošský sifon a je propojena Amatérská jeskyně s propastí Macocha a Punkevními jeskyněmi a je tak de facto objasněn průběh Bílé vody a vyřešena jedna strana "Magického trojúhelníka".
• V roce 1980 je objeveno pokračování Sloupské větve. Cesta na její konec je však komplikována celkem šesti jezery, z nichž dvě tvoří většinu roku nepřekonatelný sifon.
• V 80. letech probíhá potápěčský průzkum spodních pater Sloupských jeskyní.
• V roce 1987 začínají pod vedením Franciho Musila výkopové práce na lokalitě Sloupské Vintoky. Během 15 let je dosaženo hloubky přes 60 metrů, ale pro náročnost a nedostatek elánu jsou práce v roce 1992 zastaveny. Vstupní šachta je opatřena v celém průběhu betonovými skružemi.
• 17.11.1989 se M. Měkotovi a potápěčům z Labyrintu daří pod vedením M. Piškuly překonat 1. sifon na konci Sloupské větve. Při celkem třech akcích překonají potápěči další tři sifony a objeví pokračování Sloupského koridoru v celkové délce přes 1200 m. Mimo jiné je objevena odbočka směřující ke Sloupským Vintokám. Prostory jsou zmapovány, ale další výzkum je přerušen pro příliš obtížný přístup.
• V roce 1992 je opět umožněn přístup amatérským jeskyňářům do Amatérské jeskyně a skupina Pustý Žleb se ujímá průzkumu Sloupské větve. Postupně je zmapován celý Sloupský koridor a objeveno několik stovek metrů nových prostor.
• Koncem roku 1999 obnovujeme potápěčské akce za sifony ve Sloupske větvi po sérii nezdařených pokusů překonat sifon suchou cestou resp. jej vyčerpat. Již při první akci téměř na den přesně po 10 letech od objevu se daří objevit pokračování Vintocké odbočky směrem ke Sloupským Vintokům.
• Při třetí akci je podniknut úspěšný pokus o překonání 5. sifonu. Dvojice potápěčů Mokrý, Sirotek transportuje téměř 1 km dlouhou trasu mezi 4. a 5. sifonem potápěčskou výstroj a překonává cca 30 m dlouhý 5. sifon. Je objeveno krátké suché patro nazvané Kompresorovna. Dalšímu postupu brání 6. sifon.
• Při další akci za 5. sifon je díky výrazně nižším vodním stavům zjištěno, že Kompresorovna je vlastně pouze odbočkou a že chodba pokračuje v přímém směru dále do 7. sifonu. Ten je ještě týž den překonán. Po 50 m a 10 m hloubky se dvojice potápěčů vynořuje na volně hladině, že které vede několik komínů, které však nejsou jednoduše zdolatelné. Po vynesení do mapy je konstatováno, že do spodního patra Šošůveckých jeskyní zbývají metry.
• V roce 2000 je podniknuto několik akci do spodních pater Šošůveckých jeskyní. Je proveden potápěčský průzkum Palmové propasti. Daří se naplavat celkem 40 m do hloubky 12 m ve směru předpokládaného toku, postup je však zastaven v soustavě úzkých puklin. Na začátku sifonu jsou nalezeny zbytky pravděpodobně Plškovy šňůry. Dále je zkoumáno jezírko v Palmové propasti ve směru "proti proudu", ale ani zde není dosaženo výraznějšího postupu. Jako jediná další vhodná lokalita je vytipována hladina v propástce mezi Palmovou propastí a Vodním dómem (přesně ta, kde jsem se minulou sobotu vynořil). Díky vysokým vodním stavům a aktivitách na Šachtě u Brouska není nikdy proveden potápěčský průzkum tohoto nadějného místa.
• V roce 2000 jsem za Bímovi podpory (spustil a opět mě vytáhl na 2 m vysokém kolmém stupni) prozkoumal i šestý sifon, který vede na zmíněnou vodní hladinu za 7. sifonem.
• Skupina potápěčů schopných práce za 4. sifonem se rozšiřuje o Zdeňka Motyčku a Radka Husáka. Je pořízena nová fotodokumentace prostor za 4. sifonem. Postupně zkoumáme další odbočky z hlavního tahu a objevujeme další metry chodeb (Chodba Do Žlebu, pokračování Šošůvecké odbočky - vylezení komínů ve Velkém dómu a průzkum sifonu na konci této odbočky, potápěčský průzkum odtokového sifonu ze 2. sifonu...).
• Je však stále zřejmější, že je potřeba najít schůdnější cestu do těchto prostor. Významná místa jsou zaměřena vůči povrchu radiomajákem sestrojeným za tímto účelem Lídou a Tomášem Ondrouchovými. První variantou je spojení této části Amatérské jeskyně se Sloupskými Vintoky. Díky administrativním problémům s povolením trhacích práci je však od této varianty upuštěno.
• V roce 2001 a 2002 je proveden lezecký průzkum komínů ve Vintocké odbočce. V komínu nad dómem Bezpečnostních směrnic je dosaženo výšky 60 m a koncové místo komínů se nachází 10 m pod povrchem. Poprvé vzniká myšlenka zpřístupnění těchto prostor umělé vyraženou šachtou. Komplikací je však vysokotlaký plynovod přesně v místě zmíněného komína. V boční větvi stejného komína se daří na dalším místě postoupit cca 20 m pod povrch. Po zaměření radiomajákem je toto místo vybráno jako nejperspektivnější. Celkem bylo do této chvíle za 4. sifon podniknuto 14 potápěčských akcí.
• Na jaře 2003 jsou po vyřízení všech formalit zahájeny práce na šachtě. Na velikonoce 2004 se nám po dvaceti metrech střílení a kopání podařilo dostat do prostor za 4. sifonem suchou nohou. Až do konce roku 2004 probíhají práce na osazení šachty betonovými skružemi a vystrojení cesty až do dómu Bezpečnostních směrnic kovovými žebři.
• Od ledna 2005 pak probíhá intenzívní průzkum zpřístupněných prostor a pořízení detailní mapové dokumentace. Mimo jiné je objevena Jezerní chodba a především několik set metrů dlouhá spojka do Šošůvecké chodby. Od jara je plánován pokus o vyčerpání přítokového sifonu.

(Omluvte prosím případně drobné faktické chyby, ale nechtělo se mi chodit do knihovny ;-))

Díky všem, kteří se týdenního soustředění zúčastnili i těm, kteří nás podporovali. Z nejaktivnějších aspoň jmenujme Bima, Franciho, Kamila G., Kajmana, Kubrta, Béďu, Krásu, Selima, Novajdu, Tomáše P., Janka, Brtníka, Zdeňka M., Zdeňka F., Kubu, Radka H., Ivu, Houmla, Merkaptana, Láďu R., Kamilu.

Za zapůjčení materiálu děkujeme především skupinám Planivy (hlavně Béďovi) a Tartaros (Kubovi) a v neposlední řadě HZS Brno (Bubákovi) za suprové gumové hadice. Kamilu Groškovi pak patří dík za perfektní videodokumentaci celé akce a Martině Mokré za nepřetržitý přísun potravy, svařáku a jiných pochutin.