Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Výstroj pro rekreační technické vrakové a ...

Poslal dopisovatel Stran potápěčských

autor: Jan Špalek

Jednotlivé kapitoly z knihy Výstroj pro rekreační technické vrakové a jeskynní potápění (Doing It DIR)

Instalace suchých rukavic Check-Up

04.11.2019

Existují různé typy kruhových suchých rukavic. Autor k popisu zvolil systém švýcarské firmy Uprux, Check-Up, jelikož ho sám používá. Jiné typy a značky jsou např. KUBI nebo Nordic Blue. Rukavice lze umístit na všechny typy latexových i silikonových manžet.

Sada se dá rozdělit na část, která je umístěna na rukávy suchého obleku, a část, která se k ní připíná. Tedy suchou rukavici umístěnou na kruhovou přípojku.

Do manžety každého rukávu se umístí plastový válec, který je na místě držen dvěma o-kroužky. Přípojka k rukávu se skládá z nižšího plastového válce, na němž je jedním o-kroužkem držena latexová rukavice. Její okraj je překryt gumovou ochranou, která má zamezit protržení rukavice nárazem. Celek je vodotěsný díky jednomu o-kroužku umístěnému ve válci s rukavicí. Instalace není náročná na materiál. Pro ulehčení práce je vhodné použít mastek a k překrytí svrchních o-kroužků elektrikářskou lepicí pásku.  

Pokud není potápěč na kruhové systémy zvyklý, bude mu zpočátku vadit omezení v pohybu, které u mokrých či polosuchých rukavic neměl. Některé typy rukavic mají navíc „kruhy“ vyšší než jiné. Jelikož má každý člověk jiný obvod zápěstí, prodávají se kruhy v několika velikostech.   

 

 

POSTUP INSTALACE KRUHU NA MANŽETU

1) na manžetu je nanesen mastek, aby bylo omezeno tření při práci

2) pozice, kterou zaujme kruh/válec v manžetě; všimněte si vrubů ve válci; slouží k umístění o-kroužků; než bude válec vložen, je rukáv obrácen na ruby

3) válec se zevnitř obleku vloží do rukávu a nakonec do manžety až do znázorněného místa; nachází se tedy pouze v manžetě

4) na manžetu se umístí jeden o-kroužek; a to do vrubu nejblíže rukávu; i na tuto stranu rukávu/manžety se nanese mastek

5) rukáv se obrátí z rubu do své přirozené polohy; práci je vhodné provádět s citem, aby nedošlo k poškození manžety; závěrečné provléknutí válce manžetou ulehčí otočení válce na bok

6) manžeta se převleče dalším o-kroužkem, a to na místě nejdále od rukávu

7) o-kroužek je přelepen elektrikářskou lepicí páskou libovolné barvy; autor dává přednost barvě bílé; domnívá se, že pod vodou uvidí jeho partneři lépe jeho ruce v nízké viditelnosti; tomu přispěje i bílá barva rukavic

Mezi rukavicí a oblekem musí procházet vzduch. To zajišťuje tzv. komunikátor. Tedy hadička nebo gumicuk provléknutý pod manžetou a spojující rukáv s prostorem dlaně.

 

POSTUP PŘIPEVNĚNÍ RUKAVICE NA KRUH

 

Na každou rukavici je zapotřebí: plastový kruh, dva o-kroužky a ochranná guma (obr. výše).

 

 

Těsnění mezi suchým oblekem a rukavicí má na starosti jeden jednoduše vyjmutelný o-kroužek, který se nachází na vnitřní straně kruhu držícího rukavice. O-kroužek vložíme do kruhu (obr. 1). Při používání rukavic je vhodné ho jednou za čas vyjmout a vyčistit vodou.

Suchá rukavice je ke kruhu připevněna pomocí dalšího o-kroužku. Ten vložíme rovnoměrně do rukavice (obr. 2a a 2b).

Materiál rukavice, který o-kroužek přesahuje, přehneme na jednom místě přes o-kroužek (obr. 3). Takto přehnutý ho přiložíme do prohlubně na kruhu z jeho nižší strany (obr. 4). Za použití obou rukou a všech prstů vložíme celý o-kroužek postupně a trpělivě do prohlubně (obr. 5). Při tom musíme dávat pozor, aby o-kroužek držel rukavici rovnoměrně. Aby nedošlo k tomu, že na jedné straně bude o-kroužek 3 cm hluboko a na druhé 5 cm. V tom případě by byla rukavice nakřivo a pod o-kroužkem by se mohl materiál rukavice přehýbat a překrývat. Těmito místy by následně pronikala do rukavice voda. Malé přehyby lze vyrovnat pohybem materiálu rukavice na obou stranách rukavice. Jak za část, na níž jsou prsty, tak za část, která se nyní nachází uvnitř rukavice. Pokud není možné přehyby odstranit, je nutno rukavici z kruhu sejmout a začít znovu.

Kruhový systém do jisté míry omezuje pohyb ruky potápěče. Uživatel kruhem naráží do výstroje, kterou se snaží obsluhovat. Aby nedošlo k protrhnutí rukavice, nasazuje se na ni ještě ochranný gumový kruh (obr. 6). Jeho další funkcí je další přidržení rukavice k plastovému kruhu.

Po ukončení práce je vhodné si obléci suchý oblek s podoblekem a na teplé rukavice nasadit suché (obr. 8). Tak zjistíme, zda nám délka gumové rukavice vyhovuje. Pokud ne, délku upravíme posunutím o-kroužku dovnitř rukavice nebo druhým směrem (obr. 2a a 2b). Nakonec můžeme z vnitřní strany rukavice opatrně odstranit přebývající materiál. K tomu lze použít skalpel nebo malé nůžky. Nesmí však dojít k tvorbě „zoubků“, ve kterých by mohlo časem dojít k natržení gumové rukavice.

 

Pohled dovnitř rukavice.

 

Poděkování autora: fotografie znázornňují Tomáše Klojdu z Deep´n´down Praha při práci.

Montáž a demontáž dvojčete

24.10.2019

Montáž dvojčete není nic složitého, přesto je vhodnější ji přenechat někomu, kdo ji dělal již mnohokrát. Pro ty odvážnější následuje návod. DIR potápěč bude kompletovat dvojče kyslíkově čisté. Aby čisté zůstalo, používá autor latexové rukavice a pracuje v čistém prostředí. Pokud k montáži nedochází bezprostředně po čištění můstku a láhví, je výstroj zabalena do potravinové fólie, aby se na ni nedostaly nečistoty.

 

K montáži je zapotřebí:
- dvě láhve stejného průměru, objemu a přibližné stejné hmotnosti
- dvě identické kvalitní ocelové skruže o šířce 7‒8 cm a vhodného průměru vzhledem k průměru láhví
- ventil pro pravý post a ventil pro levý post
- izolátor (nebo propojka pro manifold typu Lola) rozměru vhodného vzhledem k průměru láhví
- mazadlo slučitelné s kyslíkem
- nástroj na utahování/povolování ventilů
- gumové kladívko
- rovná pracovní plocha (zem)
- pomůcky k zaaretování láhví na místě (např. potápěčské zátěže)
- dvě plochá prkna
- jeden nebo dva klíče k utahování skruží (např. velikost č. 13)
- možnost natlakování láhví (např. přepouštěním)


 

 

POSTUP

1) 18litrové láhve připravené ke spojení v dvojče pomocí skruží a k propojení italským typem manifoldu

2) montáž začneme zašroubováním ventilů do láhví; o-kroužek je namazán kyslíkově kompatibilním mazivem

3) nástroj, pevná kovová tyčka se závitem na jednom konci, slouží k dotažení ventilu v láhvi

4) do tyčky zašroubované na doraz do ventilu několikrát jemně udeříme gumovým kladívkem; příliš silný úder (např. běžným kladivem) by mohl mít za následek poškození ventilu; ventil musí pevně sedět

5) obě láhve umístíme blízko vedle sebe na rovné ploše, po stranách je něčím podložíme, aby se nekutálely z místa

6) o-kroužky izolátoru na obou jeho stranách namažeme kyslíkovým mazadlem

7) izolátor vložíme do obou ventilů a šroubujeme ho do nich; k tomu je nutno láhve/ventily mírně tlačit k izolátoru (tj. k sobě samým); izolátor musí být v obou ventilech stejně hluboko; při šroubování dochází ke křížení ventilů s izolátorem, které narovnáme tím, že k sobě láhve mírně přisouváme

8) a 9) jakmile je izolátor dostatečně hluboko ve ventilech, podepřeme nejprve zadní a potom i přední stranu láhví prkýnkem; to slouží k tomu, aby šly na láhev pohodlněji nasadit skruže; část s motýlkovou matkou směřuje stejným směrem jako otvory ventilů, tedy k zádům potápěče

 

 

10) vrchní skruž patří na úroveň místa, kde se láhev začíná zužovat

11) mírně utáhneme vrchní skruž; podle potřeby povolíme/utáhneme izolátor

12) vzdálenost spodní skruže určuje rozteč dírek v backplatu, který můžeme při montáži použít; obě skruže dotáhneme střídavě až napevno

13) abychom ověřili kvalitu práce a těsnost kompletu, zavřeme nejprve levý i pravý post a otevřeme izolátor; pomocí přepouštěcí hadice do dvojčete vpustíme velice pomalu plyn a sledujeme, zda nám někde něco neuchází

14) na veškerá sešroubovaná místa lze navíc nanést mýdlovou vodu nebo sliny a sledovat, zda se nevytvářejí bublinky

Demontáž dvojčete je mnohem jednodušší. Láhve je nutno nejprve zcela vypustit. Následně se na ležícím dvojčeti zcela povolí skruže. K jejich sejmutí lze znovu použít dvě prkénka. Potom se vyšroubuje izolátor a nakonec se za pomoci tyčky vyšroubují oba ventily.

 

Výroba leashe

08.10.2019

Potřebujeme

- starou středotlakou nebo podobnou hadici délky od 12 cm výše, podle velikosti hýždě a stehna (čím větší pozadí, tím delší leash)
- voděodolnou neelastickou šňůru průměru asi 3‒5 mm, délky alespoň 2x větší, než je délka celé hadice
- karabinu (většina potápěčů dá přednost double-enderu, ale lze použít stejnou karabinu jako k držení dlouhé hadice nebo manometru)
- nůžky na stříhání hadice a šňůry
- zapalovač k začištění šňůry a uzlu


 

 

POSTUP

1) Zjistíme vhodnou délku hadice a hadici na ni zkrátíme. Délka je, jak bylo výše řečeno, individuální. Od pásového d-kroužku by měl leash vč. karabiny vést pod levou půlkou mezi nohy tak, aby ventil láhve v leashi netlačil na zadní stranu stehna, ale ležel pohodlně mezi nohama. Ale ne o moc níže. Nezapomínáme na to, že horní karabina stejdž postroje délku prodlužuje, stejně jako karabina leashe.

2) Šňůru provlékneme hadicí a zvolíme místo, kde uděláme uzlík. Šňůra nemusí být napjatá. Někteří potápěči ji mají raději volnou. Nezapomínáme na to, že hadice slouží k pohodlnější manipulaci: zamezuje zařezávání do prstů při manipulaci s láhvemi. Ať na hladině nebo pod ní. Měla by být tedy alespoň tak dlouhá jako šířka dlaně.

3) Oba konce spojíme uzlíkem. Stačí obyčejný vůdcovský uzel. Někdo dělá raději pevnější, (ale také větší) dvojitý rybářský uzel. Přebytečné konce šňůry zastřihneme a zapalovačem začistíme. Pokud to rozměry vnitřního průměru hadice, šířka šňůry, a tedy rozměry uzlíku dovolují, vtáhneme uzel do hadice. Většinou zůstane venku.

4) Přidáme double-ender vhodné velikosti. Pokud jsme se rozhodli pro pevnou karabinu, navlékneme ji na šňůru samozřejmě před jejím svázáním.

Na obr. 1 je vidět několik kousků hadice. Vyrobit jeden leash nezabere více než 3 minuty. Z jedné hadice nevyrábějte však pouze jeden, ale rovnou několik. Každý různé délky. Pod vodou si můžete vybrat, jaká délka vám vyhovuje, pokud jste neměřili dobře. Lze také vyzkoušet použití delšího či kratšího double-enderu.

 

Instalace p-ventilu

23.09.2019

Instalace uroventilu není nic složitého. Stačí základní nástroje (fixa či tužka, kus rovného hladkého dřeva, ostrý a špičatý nůž, vhodné lepidlo, metr nebo pravítko) a v ideálním případě partner, který má s instalací již zkušenosti. Mezi další možné metody vytvoření dírky patří vyražení vhodným kruhovým nástrojem (pro některé ventily např. nábojnice pistolové ráže .50), vypálení pájkou nebo vystřižení špičatými nůžkami na nehty.

 

 

POSTUP

1) Nejprve zvolíme vhodné místo pro ventil. Při tom máme na sobě oblek, ideálně i s podoblekem. Partner místo označí např. fixou. Asi nebudeme s prvním označením spokojeni, a tak jich bude na obleku několik. Musíme si zapamatovat to „správné“. Ventil je vhodné umístit blíže vnitřní straně stehna, kde je lépe chráněn proti nárazům a zachycení šňůry. Jestli na levé či pravé stehno, je otázkou osobní preference. Někdo ho raději blíže rozkroku, jiný ke kolenu. V každém případě bychom si na něj měli dosáhnout bez větších a namáhavějších pohybů tělem i rukou.

2) Pod místo, kde budeme chtít vyříznout dírku, vložíme kus rovného prkýnka, který zajistí dobrou pracovní plochu a ochrání zbytek obleku před poškozením. Ten již samozřejmě nemáme na sobě.

 

 

3) Vezmeme hlavičku ventilu (bez podložky, matky a šroubu), přiložíme ji na střed označeného místa a pečlivě obkreslíme, zatímco partner přidržuje dřevo i oblek.

4) Obkreslení nebude asi zcela přesné, proto přeměříme šířku závitu ventilu a obrys na obleku. V případě potřeby místo k výřezu upravíme.

5) Provedeme pečlivý a opatrný výřez. Partner znovu plochu jistí. Dáváme si pozor, aby nedošlo ke zranění ostrou čepelí.

6) Obrázek znázorňuje místo výřezu a různé značky, které sloužily pro výběr vhodného místa. Pokud vyčnívají kolem výřezu „vlásky“, opatrně je odstraníme zapalovačem. Následně okolí místa zevnitř i zvenku obleku očistíme hadříkem namočeným v lihu/alkoholu.

 

 

 

7) Zatímco okolí vyčištěného místa schne, smirkovým papírem zhrubíme stranu ventilu kolem závitu i spodní stranu delrinové podložky, která bude držet ventil z vnější strany. Obě plochy následně vyčistíme a odmastíme lihem/alkoholem. To zajistí lepší povrch pro lepidlo.

8) Na vnitřní část ventilu naneseme voděodolné lepidlo. Pokud se nechceme ušpinit, můžeme použít latexové rukavice. Štěteček práci ulehčí. Vrstva by měla být rovnoměrná a ne příliš silná, jelikož sešroubováním s vnější stranou bude přebytečné lepidlo vytlačeno na oblek. Ventil vložíme do vystřiženého otvoru tak, aby hadice směřovala k rozkroku. Po zaschnutí a sešroubování nebude již možné polohu měnit. Ujistíme se, že materiál obleku zcela přilne k vnitřní části ventilu. Někteří potápěči nepoužívají k těsnění lepidlo, ale silikon nebo kousek duše. Ty se pro všechny případy také lépe odstraňují.

9) Z vnější strany přiložíme delrinovou podložku potřenou stejnou vrstvou lepidla jako vnitřní část. Následně přiložíme matku a dobře, ale opatrně ji utáhneme. Podle typu lepidla bude různě dlouho trvat, než zaschne. Po tu dobu, alespoň však do druhého dne, bychom se měli použití obleku vyhnout.

10) Stačí zašroubovat dutý šroub těsněný o-kroužkem, kterým bude moč po  povolení vytékat. Přebytečné lepidlo odstraníme. Umístění ventilu je za námi. Přesto bude ještě nějaký čas trvat, než si na jeho používání zvykneme. Hadičku je možné vést přes zip podobleku, pokud na něm máme dva jezdce. Jinak do podobleku uděláme malou dírku, kterou zapošijeme, aby se nám oblek nezačal trhat.

Hadičku je možné vést u mužů do spodního prádla z různých stran ‒ seshora, zespodu nebo z boku. Znovu záleží pouze na osobních preferencích, a tedy zejména na pohodlí. Podle potřeb hadičku zkrátíme.

 

 

Provléknutí hadičky uroventilu přes podoblek sucháče.

Odlévání zátěže z olova

11.09.2019

Odlévání zátěže je poměrně jednoduchou záležitostí v případě, že máme k dispozici vhodnou formu. Formy na „kostky“ na opasek si lze zakoupit. Nejsou však levné. U v-zátěží je nutno improvizovat.

 

 

Výroba formy k odlévání v-zátěže

Zde si hrubě popíšeme jednu z možností. Potřebujeme k ní starou potápěčskou láhev vhodného průměru (např. 171 mm). Tu pečlivě rozřízneme na dva stejně dlouhé kusy (23‒28 cm). Skrz ně vyvrtáme dírky tak, abychom jimi mohli prostrčit dvě závitové tyče. Ty budou tlačit láhve k sobě pomocí motýlkových matek na jejich koncích. Než však láhve spojíme, umístíme na závitovou tyč mezi láhve hliníkový kvádr o šíři cca 1 cm, který bude tvořit dno formy, a tedy nejužší část hotové v-zátěže.

Aby držel celek pohromadě, je nutno ho zpevnit i v další horizontální ose. K tomu slouží dvě prkýnka a dvě závitové tyče, které mezi sebou části láhve svírají. Při odlévání zátěže může dojít k tomu, že slitek nepůjde z formy vyndat jinak než jemným povolením závitových tyčí.

 

Potřeby k tavení:

- starý elektrický vařič, stará naběračka a kus kartonu
- starý hrnec, který nemá dno větší než samotná vařící plocha a poklička
- olovo (např. rybářská olůvka sesbíraná pod vodou)
- pracovní místo ve výšce pasu a na čerstvém vzduchu
- silné pracovní rukavice, popř. ochranné brýle nebo obličejový štít
- oděv pokrývající celé tělo
- plynový ruční hořák a zapalovač


 

 

Postup tavení a odlévání

Jelikož jsou výpary z olova jedovaté a nepříjemné, je nutno pracovat na dobře větraném místě. V nejlepším případě venku. Olovo (obr. 1) vložíme do hrnce, který položíme na vařič (obr. 2). Vařič zapneme na maximum. Tavení kovu může trvat dlouho. Desítky minut i hodiny. Záleží na výkonu vařiče, formě olova i okolní teplotě. Přikrytí hrnce pokličkou proces urychlí. Ještě více ho urychlí použití plynového hořáku (vidět na obr. 5 a 7).

Po roztavení kovu se na jeho povrchu objeví nečistoty. Ty kusem kartonu shrneme ke straně (obr. 3) a naběračkou odstraníme z hrnce (obr. 4). To, co vypadá na fotografiích jako zrcadlo, je roztavený kov.

Než začneme odlévat, je vhodné nahřát formu, aby nedošlo k rychlému chlazení kovu (obr. 5). V nejhorším případě by mohl kov začít „prskat“ a potřísnit tělo taviče. Autor si při činnosti již pár jizev odnesl, proto doporučuje pracovat pečlivě, pomalu a ve vhodném oděvu.

Jakmile je požadované množství kovu tekuté (což nemusí být veškerý obsah hrnce) a forma je zahřátá, lze přejít k lití kovu do formy. Nejlépe se pracuje, pokud je forma umístěna na stole a potápěč se k ní nemusí krčit třeba na zem. Okraj hrnce se opře o okraj formy a pomalým pohybem se kov nalije dovnitř (obr. 6). Čím více kovu přijde do formy, tím bude samozřejmě konečná zátěž těžší a vyšší. Velikost v-zátěže lze regulovat také dřívkem, které má vhodný tvar, aby zapadlo do formy, a tím ji zmenšilo. Olovo dřevu nijak neublíží. Teplota jen o desítky stupňů vyšší než teplota tání olova, tedy necelých 330 °C dřevo nevznítí ani nepoškodí. S dřívkem by měla být délka odlité zátěže taková, aby zátěž pasovala mezi horní a dolní skruž pod backplatem (cca 20 cm).

Aby kov získal ideální polohu ve formě, je možné opracovat vrchní část pomalu tuhnoucího slitku plynovým hořákem (obr. 7). Konečná zátěž bude potřebovat desítky minut, dokud nezchladne a nebude ji možné vzít do holých rukou. Chladnutí lze urychlit vyjmutím zátěže z formy obrácením a případným povolením motýlkových matek a vložením do kýble s vodou.

V-zátěž lze následně upravovat vrtáním a řezáním. K vytvoření tail-weightu, který je držen na láhvích nasazením na závitovou tyč spodní skruže, stačí pilkou na dřevo odříznout užší konec v-zátěže a do něho vyvrtat dostatečně velkou dírku.

 

Lití do chladné formy z přílišné výšky není vhodnou metodou.

 

Výsledek dopolední práce se slabým starým vařičem.

 

Pozn. autora: Tímto bych rád poděkoval Romanu Virtovi za zapůjčení formy k odlévání v-zátěže.

 

Jak udělat postroj postupové a dekompresní láhve

27.08.2019

Potřebujeme:

- 170‒180 cm 3 nebo 4 mm silné pevné voděodolné šňůry, která se neprotahuje (např. kevlarová či polypropylenová)
- hadici o délce 25‒27 cm pro S040 a 30‒32 cm pro S080 s dvojnásobným  vnitřním průměrem než šňůra (běžná palivová hadice má průměr 8 mm, středotlaká potápěčská hadice 6 mm)
- 2 psí karabiny vhodné velikosti a vhodných vlastností
- nerez šroubovací stahovací páska vhodné délky podle průměru láhve
- podklad či obal stahovací pásky, pokud není láhev nalakovaná
- kousek hadice o délce asi 4 cm na překrytí šroubu stahovací pásky; jako podklad stahovací pásky a obal mechanismu lze použít i smršťovací bužírku
- 2 ks duše na držení hadice automatiky vel. R13 pro S40 a R15 pro S80
- nůžky, zapalovač a jeskynní šňůru o délce kolem 1 metru


POSTUP

 

 

Protažení šňůry postroje hadicí

1) Jeskynní šňůru přeložíme na půl a protlačíme hadicí tak, aby na druhé straně vzniklo malé oko.

2) Silnější šňůru, která bude tvořit postroj, protáhneme okem jeskynní šňůry tak, aby se jí dotýkala v polovině své délky, tj. zůstaly oba její konce stejně dlouhé.

3) Jeskynní šňůru omotáme kolem dlaně jedné ruky, aby nám při tahu nevyklouzla. Druhou rukou uchopíme část hadice v místech, kde bude silnější šňůra vtažena dovnitř hadice. Tahem jeskynní šňůru vytáhneme na druhém konci hadici. Dále nebude zapotřebí, a tak ji vyvlékneme.

 

Připevnění horní karabiny postroje

4) Zavěšením na hrdlo láhve zjistíme místo, kde chceme, aby hadice začínala. Může to být přímo na úrovni, kde začíná být láhev nejširší,  nebo o několik cm výše. Šňůra je použita proto, aby v případě nouze bylo možné láhev od těla odříznout. Připevnění „kov na kov“ by nás mohlo stát život.

5) Hadici posuneme o dalších přibližně 5 cm níže, aby byl dostatek šňůry pro jednoduchý vůdcovský uzel, kterým přichytíme horní karabinu postroje.

6) Opakovaným přiložením na hrdlo láhve ověříme výsledek práce.

7) Na druhém konci hadice uděláme vůdcovský uzel (stejný jako ten, který drží vrchní karabinu). Hadice by teď měla být pevně sevřena na obou stranách.

 

 

Připevnění spodní karabiny postroje

8) Od spodního uzlíku vedou dvě části šňůry. Asi na šířku mužské pěsti od něho bude do jedné z nich zavěšena spodní karabina postroje. Někteří potápěči dávají přednost zavěšení pomocí liščí smyčky, které umožňuje kdykoli karabinu odejmout. To však nebude nikdy zapotřebí. Pevné přichycení zajišťuje, že karabinu neztratíme ani na suchu. Asi na šířku prstu od uzlíku držícího hadici uděláme kolem obou šňůr jednoduchý uzel.

9) Jednoduchý uzel uděláme kolem obou šňůr i druhou částí šňůry. Oba uzly tvoří nyní tzv. dvojitý rybářský uzel.

10) a 11) Uzly pevně dotáhneme a přebytečné konce zastřihneme.

12) Po zastřihnutí zbývající konečky šňůry zapalovačem zapálíme a zahladíme tak, aby se šňůra nemohla dostat z uzlu ven. Postroj je hotov.

 

 

Přichycení postroje na láhev

13) Vrchní oko postroje zavěsíme na hrdlo láhve. Ve spodní části bude pevně natažený postroj držet na místě stahovací nerez páska. Patří do prostoru, který jsme nechali mezi uzlem pod hadicí a dvojitým rybářským uzlem. Aby bylo natažení opravdu pevné, je vhodné, aby nám někdo pomohl, nebo na spodní karabinu připneme třeba šňůru/leash, který si sešlápneme. Rozteč karabin by měla odpovídat zhruba vzdálenosti levého prsního a pásového d-kroužku. Láhev na suchu nikdy nepřenášíme za hadici. Ta má sloužit pouze jako příležitostná podvodní rukojeť. Někteří potápěči dávají přednost zavěšení postroje za ventil místo hrdla. To zabraňuje šňůře, aby zcela přilehla k láhvi, a vytváří prostor k zachycení. Stahovací nerez páska nesmí být v přímém kontaktu s nenalakovanou hliníkovou láhví, aby nedošlo k rezivění způsobenému reakcí dvou odlišných kovů. Lze ji umístit do nylonového obalu či smršťovací trubičkové bužírky nebo něčím podložit. Abychom ostatní výstroj nepoškodili o mechanismus nerez pásky, vložíme ho do kousku asi 4cm hadice nebo znovu použijeme smršťovací pásku. Ve všech případech musí hlavička šroubu zůstat přístupná.

14) Na závěr doplníme dva kusy duše na držení hadice stejdž automatiky. Dalším úkolem hadice na postroji je zamezení vrchní duši, aby zcela přilnula k láhvi, a tak vytvořit prostor, který zjednodušuje její nadzvednutí prsty v rukavicích i bez nich. Druhou duši lze umístit až pod stahovací nerez pásku. Mnozí potápěči chodí do vody s hadicí automatiky umístěnou pod oběma dušemi, ale po použití ji přichytí zpět pouze pod vrchní.

 

Složení zvedacího vaku do kapsy backplatu

12.08.2019

 

Z fotografií je patrné, jak je možné vak pro uložení do kapsy složit. Jedná se o jednu z možných variant. Nejprve se obě okrajové třetiny přeloží přes středovou. Celek se obrátí, aby byl přetlakový ventil v kapse, co nejblíže backplatu, a zároveň neležel přímo na kovu. Vak přeložíme do obráceného písmene „N“. Složený vak vložíme celý pečlivě do kapsy tak, aby ventil byl ve středové drážce desky a nemohl tlačit do zad. Popruh vaku vtlačíme do kapsy a necháme jen takovou délku, aby bylo možné ho karabinou připnout k zadnímu d-kroužku mezinožního popruhu. Pro vyjmutí a použití pod vodou stačí odepnout karabinu, zatáhnout za ni a vak z kapsy pohodlně vytáhnout.

Pokud není zakoupený vak vybaven psí karabinou, lze použít double-ender. Jistější je však popruh odpárat/přestřihnout a nasadit na něj normální karabinu. Tu zapošít do středu a popruh znovu pečlivě spojit.

 

Nastavení backplatu s postrojem na tělo

31.07.2019

Nastavení zádové desky na tělo potápěče

Popis nastavení backplatu s postrojem na tělo

Vrchní obrázek ukazuje výšku umístění ramenních d-kroužků.

Popruhy by neměly být zcela utaženy. Orientačně by se mezi popruh a tělo měly vejít dva prsty.

Potápěč by měl být schopen se dotknout vrchní části backplatu.

Orientační nastavení zadního d-kroužku mezinožního postroje je na šířku dlaně od backplatu. Až pod hladinou zjistíme, jakým směrem d-kroužek posunout. Měl by být co nejblíže k backplatu, ale láhev/láhve nesmějí omezovat jeho dostupnost.

Mezinožní popruh je spíše přiložen než dotažen, avšak v žádném případě nevlaje.

Pásový d-kroužek je od backplatu vzdálen přibližně na šířku dlaně. Pro většinu potápěčů to znamená umístění na středu boku. Někteří potápěči dávají přednost umístění o něco blíže k backplatu.

Nastavení pravděpodobně nebude konečné. Po prvních ponorech bude patrné, zda bude nutno provést mírná přenastavení. Jako např. povolení nebo dotažení ramenních popruhů a s tím související posunutí d-kroužků nebo zkrácení pásového popruhu a délky mezinožního popruhu.

Vhodné výškové umístění d-kroužků a backplatu umožňuje potápěči relativně pohodlné oblékání a svlékání, vhodná výška ramenního d-kroužku umožňuje víceméně intuitivní zavěšování věcí otočením zápěstí ve výšce ramene a to, že je potápěč schopen se backplatu dotknout, znamená, že si bude schopen zavírat a otevírat ventily láhví na zádech. Jedná se o základní polohu backplatu. Zkušenější potápěč, který chce mít láhve níže kvůli vhodnějšímu rozmístění zátěže, nemusí být schopen se backplatu dotknout. Vždy však bude schopen bez problémů ovládat točítka láhví.

Potápěč, který používá jak suchý, tak mokrý oblek, by měl počítat s tím, že při nastavování na mokrý oblek bude pro použití se suchým nutno popruhy zvětšit a musí být zvětšovat z čeho. Neměl by tedy odstřihnout přespříliš z pásového popruhu nebo bude muset kupovat nový. Pokud máme backplate s postrojem nastavený na tělo, označíme místa, kam patří d-kroužky a brzdy, tak abychom nastavování nemuseli dělat příště od počátku.

 

Vázání uzlu k připevnění psích karabin

18.07.2019

Potápěči se často domnívají, že navazování psích karabin na výstroj (např. na hadice, goodmanovu ručku hlavního světla, záložní svítilnu) vyžaduje složitou speciální techniku. Při tom z očí ztrácejí podstatu, tj. spolehlivé spojení karabiny s výstrojí. Způsobů navazování existuje více. Upřednostňovány jsou ty estetičtější. Níže je ukázka jednoho z nich.


Pokud se u dlouhé hadice rozhodneme karabinu umístit na hadici, a ne do mezery přípojky na konci hadice, musíme ji dobře utáhnout, aby po hadici neklouzala. Obecně platí, že tenčí šňůra se hůře rozváže. Konečný uzlík je možné zakápnout sekundovým lepidlem či zapálit a roztavenou hmotu zapalovačem/prsty zformovat tak, aby neměl uzel tendenci se rozvazovat. Ale pozor! Hořlavé lepidlo a oheň není dobrou kombinací.

 

Potřebujeme:

- karabinu vhodné velikosti
- součást výstroje, na kterou budeme karabinu navazovat
- 50‒60 cm jeskynní šňůry
- nůžky a zapalovač
- trpělivost, jelikož i vázání s návodem vyžaduje praxi

 

Postup vázání je bez slovního popisu. Postupujte podle foto návodu.Vázání psí karabiny k hadici

autor: Jan Špalek