Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Potápění ve Springs na Floridě

2001

autor: Chocholoušková Jana  (publikováno: 22.05.2001)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Vlastně ani nevím jak, ale najednou jsem se ocitla na stáži v USA. Už z domova jsem odjížděla rozhodnuta zpestřit si zdejší pobyt potápěním, a tak jsem se stala členem potápěčského klubu, který funguje na universitě, což jsem považovala za nejjednodušší řešení - jet se někam potápět sama, se mi přece jen nechtělo. Bohužel Pennsylvanie není zrovna potápěčský ráj, takže jsem si musela počkat, až bude konec semestru a my si budeme moct vzít na týden volno.

Naším cílem bylo městečko High Springs, jež se nachází na severu Floridy, severozápadně kousek od Gainesville, a my se těšili na potápění ve springs (doslovný překlad by byl prameny, ale zdá se mi trošku zavádějící). Nejdříve bych se asi měla pokusit vysvětlit, jak vlastně spring vypadá. Touto oblasti protéká Santa Fe River a kolem ní se vytvořilo něco jako odbočky do pevniny. Zátoce se to moc nepodobá, připomíná to spíš úzký kanál, který se na konci rozšiřuje - a právě v tady je díra, zlom, puklina (myslím, že je tam vápencové podloží) a to je spring (samozřejmě nemusí být jen v okolí Santa Fe River, toto je případ Ginnie Springs). Podle informací v průvodci se v této oblasti spring může objevit kdykoliv a kdekoliv a má po celý rok stálou teplotu 72 °F, tj. asi 22 °C, což většina lidí považovala za studenou vodu (já se při vzpomínce na naše lomy bavila...). Springs mohou být vzájemně propojeny systémem chodeb a podvodních jeskyní.

Přijeli jsme v neděli odpoledne a hned jsme se nedočkavě vyrazili podívat do Ginnie Springs. O víkendu se Ginnie mění v jedno obrovské párty místo, všude je spousta lidí, aut a stanů. Někteří se koupou, jiní šnorchlují, občas se mezi nimi objeví potápěč. Hlavní zábavou jsou nafukovací nesmysly rozmanitých tvarů i velikostí - třeba kruh nebo osmička, mě nejvíc pobavil nafugovací gauč s boxem na nápoje - ten prostě neměl chybu. Takže pokud se chcete v klidu potápět, rozhodně si nevybírejte víkend nebo prázdniny.

V pondělí ráno jsme se opět vydali do Ginnie. Naše první cesta vedla do potápěčského centra, kde jsme se museli zaregistrovat, vyplnit příslušné formuláře a zaplatit poplatek. Můžete si zde pořídit snad téměř vše, co k potápění potřebujete, nafoukají vám lahve, vlastně je tu kompletní potápěčský servis a hlavně milí lidé. Náš první ponor byl v systému Devil's Springs, který tvoří Little Devil, Devil's Eye a Devil's Ear. Do jeskyní a chodeb, které se nacházejí v Devil's Eye a Ear mohou jen potápěči s kvalifikací pro cave and cavern diving. Pro ostatní potápěče platí zákaz používání světel, aby náhodou nevlezli někam, kde by se mohli dostat do průšvihu.

Všude byl klid, jen pár potápěčů se chystalo na ponor. První, co jsem po vstupu do vody obdivovala, byla neuvěřitelná viditelnost, spousta nejrůznějších ryb a přímo proti nám si klidně plavala želva. Instruktor, který s námi byl, má kvalifikaci pro cave and cavern diving, takže jsme si vzali pod vodu světla, i když do systému chodeb jsme nelezli (já a ani další potřebnou kvalifikaci nemáme). Už samotný ponor do poměrně úzké šikmé štěrbiny (Little Devil) pro mě byl něco nového. Devil's Eye je širší a na jeho dně je vstup do jeskyně a chodeb a opět je tu patřičné varování. Devil's Ear je menší a na jeho dně je opět vlez do jeskyně (tentokrát bez výstražné cedule), ale nejdříve se musí překonat poměrně silný proud. Sumeček, jenž jeskyni obýval, se naší návštěvou vůbec nenechal rušit.

Santa Fe River

Druhý ponor byl "drift" v Santa Fe River. Potopit se , nechat se unášet proudem a pouze korigovat, kam se chci podívat, nebo kde chci zastavit, případně zkusit plavat proti dost silnému proudu také není špatný zážitek. Viditelnost v řece byla ohromující, stejně jako podvodní život. Santa Fe River je podle mě ráj pro potápěče, kteří pod vodou rádi něco hledají. V příkopech skrytých mezi vodními rostlinami totiž můžete najít třeba špičky pravěkých šípů (a podle tabule v dive centru potom určit typ a přibližné stáří - my jsme našli celkem tři), žraločí a aligátoří zuby nebo zuby jiných potvor, různé fosilie a tak. Když se zastavíte a zkoumáte, zda není něco zajímavého v příkopu, stanete se terčem zájmu ryb. Mě jejich zvědavost dost překvapila, že se mi producírovaly před maskou bych ještě brala (byla jsem v klidu a jen jsem pravidelně dýchala), ale že na rybu sáhnu, teda spíš ji normálně pohladím, ona si kousek poodplave a zase se vrátí a kouká na mě (a já na ní), já ji zase pohladím a tuhle hru spolu pak hrajeme dokolečka, to mě opravdu udivilo. Santa Fe River je jako obrovské akvárium, otázkou je, kdo koho pozoruje. Uviděla jsem dvě větší ryby, vzala jsem to za nima kolem nějaké "trávy" a vidím další ryby, mezi nima i jednu takovou zvláštní - dlouhé tělo a dlouhý nos ( anglicky garfish, za český překlad děkuji kamarádovi biologovi, jedná se o jehlici rohozubou), chvilku si ji prohlížím a najednou jich tam je spousta a jsou všude kolem mě, malé i obrovské. Za chvilku zjistím, že z trávy na mě koukají dvě oči. Co to asi je? Odhrnu závěs a proti mě vystartuje sumeček docela slušné velikosti - samozřejmě jsem se patřičně lekla.

Rozhodli jsme se udělat ještě noční ponor v jeskyni v Ginnie Spring a pak kousek drift řekou. Jehlice byla neodolatelně přitahována světlem baterek - nosem se baterky přímo dotýkala. Příliš provokovat raky taky není nejlepší nápad - mému buddymu se jeden zachytil klepetem do prstů (ještě, že měl rukavice - buddy, ne rak). Jen se při nočním ponoru a všem tom nadšení nesmí zapomenout na sledování místa výstupu, což se málem povedlo nám.

Detaily (hloubku a velikost jednotlivých springs, ceny apod.) v Ginnie zde popisovat nebudu, protože mají všechno popsano na www.ginniesprings.com i s fotkami (v roce 2005 nefunkčním, pozn. red.). Já mohu pouze říct, že informace o krásách zdejšího potápění nejsou nijak přehnané a taky, že je dobré dodržovat zákazy vstupu do jeskyní (týka se to hlavně Devil's systemu) pro nedostatečně zkušené potápěče a ti zkušení by zase neměli podceňovat pravidla bezpečného potápění - ve středu jsme se totiž dozvěděli, že v Devil's systému zemřel potápěč a nejednalo se o žádného začátečníka (podle zpráv mapoval zdejší jeskyně asi 16 let a byl instruktorem technického potápění). Jediné, co jsme se ve zprávách dočetli, bylo, že ho našli jiní potápěči a že se potápěl sám.

Devil's Den Druhý den (úterý) jsme vyrazili na průzkum Devil's Den - fotky a základní informace jsou umístěny na jejich webu http://www.devilsden.com. Po příjezdu jsme se zaregistrovali v dive centru, které samozřejmě nabízí standardní potápěčské služby jako je foukání lahví, taky tady každému před ponorem popíší, jak Devil's Den vypadá, že je dobré pohybovat se ve směru nebo proti směru hodinových ručiček a nelézt do příliš stísněných prostor. Jak nejlépe popsat Devil's Den? Na povrchu jsme viděli jen kruhovou díru do země a na jejím dně jeskyni a vodu. Oblékli jsme se nahoře a pak, s ploutvemi, maskou a šnorchlem v ruce, opatrně sestoupili po schůdkách vedoucích z boku do jeskyně. První, čeho asi člověk všimne, je, že ve vodě plave spousta sumečků. To, že viditelnost je úžasná, už mne tak moc nepřekvapilo. Ponořili jsme se a začali obdivovat podvodní útvary - základ Devil's Den vypadá jako mísa naplněná vodou a pod hladinou jsou z jejích stěn provrtány průlezy a chodbičky, kterými můžete proplavávat, pokud ovšem netrpíte klaustrofobií. Pochopitelně je zde kladen důraz na bezpečnost a vstupy do problematických míst a chodeb, které zřejmě vedou daleko od hlavní jeskyně, jsou uzavřeny mřížemi. Všude na stěnách jsou různé zkameněliny, takže je na co se dívat.

Myslím, že to je skvěle místo pro někoho, kdo si chce zkusit potápění v jeskyních a nemá patřičnou kvalifikaci (vstup je povolen i OWD potápěčům). Určitě je to výborný trénink ve vyvažování, pohybu v omezených prostorech a patřičném sestavení výstroje, přece jen není příjemné, když se třeba konzole zasekne v nějaké skulině.

Blue Grotto - plánek

Středa, den třetí. Naším cílem bylo Blue Grotto - nemá svoje webove stránky a tak k popisu pouziju fotky. Po příjezdu následuje standardní registrace v dive centru (tady byl personál nejméně příjemný). S výkladem se nemáhali a pustili nám video, kde bylo Blue Grotto náležitě popsáno. Snad desekrát v průběhu několika málo minut jsme se dozvěděli, že viditelnost je skvělá (prý až 200 stop, nevím, neodhadnu to, byla opravdu výborná), ale pokud je potápěč nešika a povede se mu zvířit usazeniny na dně, voda změní barvu do čokoládová a viditelnost klesá k nule, takže "nekopejte ploutvema!!!". Po tomhle videu si člověk opravdu zapamatuje, co nemá dělat. Ale abych nebyla nespravedlivá, ta instruktáž byla jinak opravdu dobrá. Profil jeskyně je na fotce plánku - od mola vede lano vyznačující cestu, ve 30 stopách jsou umístěna světla a potápěčký zvon, ve 35 stopách je plato, v 50 stopách je přirozeně plato - obrovský balvan - doporučuje se, aby dál nechodili méně zkušení potápěči, protože za ním už není vidět výstup a plave se podél lana, které vede až ke dnu jeskyně (100 stop), pak jeskyni v oblouku obchází a vede zase ven. Nádherně čistá a průzračná voda, ryby všude kolem a možnost okusit potápění do jeskyně - co víc si přát? Udělali jsme dva ponory - první až na dno jeskyně a druhý jen k "hraničnímu balvanu" v 50 stopách.

Ve středu večer dorazil Craig (instruktor) a deset lidí, kteří měli ukončit OWD kurz certifikacnimi ponory. Ve čtvrtek a v pátek jsme pomáhali se závěrečnými ponory v Ginnie a Santa Fe River, což bylo malé nahlédnutí do práce instruktora. Mě úplně stačilo starat se v řece o dva nováčky, kteří vystřelili jako rakety vstříc dobrodružství, rychlost proudu se jim zřejmě nezdála dostatečná, takže si vydatně pomáhali ploutvemi a samozřejmě plavali každý jinam (že by se měli vzájemné hlídat, bylo zapomenuto), ale to by bylo další povídání - já se jen klaním instruktorům, kteří s námi měli a mají trpělivost.

autor: Chocholoušková Jana
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier