Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Ledový tábor Výkleky

28. - 29. ledna 2006

autor: Pavel Zbožínek  (publikováno: 01.02.2006)
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier

Záměrem této akce bylo vytvořit potápěčům takové podmínky k potápění pod ledem, aby si tuto krásnou potápěčskou disciplínu mohli vyzkoušet i jedinci kteří nevlastní odpovídající technické vybavení pro potápění v chladných vodách.

Tábor byl plánován dlouho dopředu a největší strach jsme měli z nepřízně počasí. Báli jsme se, že budou teploty nad bodem mrazu a tudíž nebude na lomu led a tím pádem i viditelnost pod vodou by byla podstatně nižší. S blížícím se datem konání akce se však naše obavy měnili na přesně opačné. Nejsou ty teploty příliš nízké?

Rozhodnutí padlo na poslední chvíli ve čtvrtek ráno po aktuálních informacích o předpovědi počasí pro danou oblast od vojenské meteorologické služby Bochořského letiště. Tímto okamžikem začalo svážení předem domluveného materiálu k zapůjčení, jakým byla elektrocentrála, teplomet apod., a ověřování přislíbené pomoci při budování a zajištění chodu tábora.

V pátek ráno začal jeden traktor a jeden nakladač ze sousedního kamenolomu zprůjezdňovat sněhem zapadanou a do té doby absolutně neprůjezdnout cestu k vodní hladině. To bylo klíčové, neboť tahat skoro půl tuny materiálu na vzdálenost cca 500 metrů ve 40centimetrové vrstvě sněhu kryjící led by bylo vražedné. Taky by se někudy musela do tábora v případě potřeby dostat lékařská pomoc.

Vše klaplo a okolo 16:00 hodiny vyrazili z Přerova 3 osobní vozy proměněné pro tento víkend na náklaďáky. Do lomu nás osobně doprovodil starosta Výklek pan Zapletal který nám předal klíče od horní závory a popřál hodně zdaru. Na tomto místě by jsme mu chtěli poděkovat za pochopení pro naší akci, za umožnění vybudovat tento provizorní tábor a v neposlední řadě za to, že seděl za volantem jedno ze strojů, které v pátek ráno zprůjezdnili cestu pro naše vozy.

Do večera pak stál kompletní tábor o následující vybavenosti: stan na ledové ploše o půdorysu 3,0 x 4,5 m s dírou v ledu 1,5 x 1,5 m, výkonným propanbutanovým topením a podlahou pokrytou kobercem, jednou dírou v ledu venku s možnosti pohodlného vstupu a výstupu po kamenech jako po schodech, druhou dírou venku nad volnou hloubkou a kluzištěm pro bruslaře. Všechno toto bylo propojeno proházenými cestičkami ve čtyřiceticentimetrovém sněhu, následně pod vodou propojeno vodícími šňůrami a připraveno na sobotní nájezd zájemců o potápění a jejich doprovod.

Sluníčko, které v sobotu ráno začalo zvedat teplotu na stupnici teploměru v lomu na snesitelnější hodnoty, zastihlo strážce kempu již vzhůru, jak netrpělivě vyhlíží první zájemce o ponor (Nikomu to neříkejte, ale vyhnala je zima. V noci bylo i ve stanu -10 °C).

První ponor byl proveden v 10:10 hod. a to v mokrém obleku. Za sobotu pak bylo uskutečněno 13 sestupů o průměrném času stráveném pod vodou v délce 38 minut, z toho 6 asistovaných. Viditelnost dosahovala od 15 do 25 metrů. Denní teploty nestouply nad –5 °C a celý den svítilo slunce.

Se skloněním slunce za obzor a následném poklesu teplot opět k hranici –10 °C přišli první komplikace v podobě nedostatečného zplynování kapalného propan-butanu a zamrzání regulátoru plynu. Jídlo se vařilo neuvěřitelně dlouho a u teplometu jsme museli co chvíli nahřívat propan-butanovou bombu k dosažení dostatečného tlaku plynu. O vybulení konzerv mrazem a zmrznutí všech nápojů, kromě čaje v termosce ani nemluvě. Druhou noc jsme odmítli trávit ve stanu na ledě a potupně jsme prchli spát do aut.

Nedělní ráno přivítalo strážce tábora opět sluncem. Všichni po vyhrabání ze spacáků lapali paprsky a prohřívali noční zimou ztuhlé tělo. S blížící se polední hodinou bylo již jasné, že tentokrát žádný zájemce o potápění nepřijede a bylo rozhodnoto o ukončení tábora. Potápěči smotali natažené vodící šňůry, pozemní personál sbalil stan, ostatní příslušenství a celá skupina se přesunula domů. Po sjetí auty do Moravské brány, kde leží mimo jiné i Přerov, bylo jasné, co bylo zřejmě příčinou nedělního nezájmu o potápění. Obloha byla zatažena a teplota byla ještě níže pod nulou než ve Výklekách.

Co dodat? Byla ..... zima, ale jinak supr. Pouze jsme očekávali větší zájem, protože kdo má takové zajištění při potápění pod ledem, jaké jsme na této ojedinělé akci nabídli?


autor: Pavel Zbožínek
redakčně zpracoval: Zdeněk Šraier