Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Návrat Ferdinandova sloupu

Sedlo ve Svatojánských proudech, 10.5.2008

autor: Ondřej Franěk, Miloslav Haták  (publikováno: 18.05.2008)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Na skálu zvanou Sedlo, která čněla na začátku Svatojánských proudů, se po více než půl století vrátil Ferdinandův sloup, resp. replika v měřítku 1:2.

Sedlo bylo od nepaměti jedním z dominantních míst jednoho z nejromantičtějších ale současně nejnebezpečnějších úseků Vltavy. V roce 1643 byl - na paměť splavnění tohoto úseku řeky a samozřejmě i na počest tehdy vládnoucího císaře Ferdinanda III. - na Sedle vztyčen pískovcový monolit. V jeho blízkosti byla v roce 1721 postavena socha Svatého Jana Nepomuckého a dřívější Proudy získaly přídomek "Svatojánské". Časem se okolí Sedla stalo doslova poutním místem, a později, pro blízkost a relativně dobrou dostupnost z Prahy, významnou rekreační "destinací" své doby.

Dobová pohlednice
Pohlednice z roku 1910

Sedlo ovšem zmizelo v roce 1954 pod hladinou Slapské přehrady. Ferdinandův sloup a socha Sv. Jana Nepomuckého naštěstí zůstaly ušetřeny a byly přemístěny do prostoru pod hrází.

Sedlo samozřejmě pod hladinou zůstalo a sláva tohoto místa byla postupně zapomenta. Až v roce 2006 jsme, v rámci zkoumání této části břehu Slap, dostali nápad pokusit se sedlo najít. Významným impulsem k tomu byla i prosba znalců Svatojánskcýh proudů Blanky a Honzy Reichrdtových.

1. 1. 2007 jsme skálu po několika neúspěšných pokusech skutečně našli a v podstatě ten samý den se také zrodil nápad na Sedlo umístit zpátky alespoň kopii Ferdinandova sloupu.

Přípravné práce si vyžádaly několik desítek ponorů k Sedlu a jeho okolí. Vrchol skály je přitom v cca 43 metrech, její pata zhruba o 10 metrů níž. Šlo o poměrně náročné ponory, prováděné samozřejmě v typicky "slapských" podmínkách, kdy viditelnost málokdy přesáhne dva metry a teplota vody se pohybuje mezi 3 a 8 stupni.

Hlavní potápěčské práce, které musely být provdeny před usazením repliky:

Všechny ponory - včetně samotného usazení sloupu - se odehrály se vzduchem, pouze v případě delších dekompresních časů jsme používali 50% nitrox nebo i čistý kyslík ke zkrácení nutné dekomprese.

Souběžně bylo samozřejmě nutné zhotovit vlastní betonovou repliku sloupu, pracovní plošinu pro spouštění a vyvažovací plovák, a v neposlední řadě také získat všechna potřebná povolení od Povodí Vltavy a Státní plavební správy.

Navíc jsme - v rámci tréninku i pro vyčištění okolí Sedla - během nekolika desítek ponorů částečně vyčistili přilehlý břeh od zrezivělých barelů a dalšího haraburdí v úhrnné hmotnosti několika tisíc kg.

Vlastní spouštění bylo naplánováno na 10.5.2008. Díky přítomnosti profíků z Potápěčské stanice Chomutov v čele s Mildou Hatákem (který nám byl již dříve nápomocen mnoha dobrými radami a svůj tým sem nakonec i přivezl) jsme měli možnost použití špičové techniky včetně hlasové komunikace s potápěči a videopřenosu z místa usazování sloupu.

Na spuštění se podílelo celkem pět potápěčů v čele s "usazovačem" Mildou osobně a početný povrchový tým. Po spuštění z plošiny byl sloup, uchycený v pracovním rámu, zastaven těsně pod hladinou. Byl k němu připevněn vyvažovací plovák. To bylo nutné pro manipulaci, protože i při započtení vlivu vztlaku vážil sloup pod vodou několik set kilogramů. Díky plováku sloup pod vodou v podstatě plaval, vyvážen do nepatrné pozitivity cca 2-3 kg.

Dále bylo nutné do připraveného rámu umístit betonovou směs se speciální přísadou, do takto vzniklé "podušky" byl sloup usazen. Zbývalo již jen uvolnit svorníky pracovního rámu a celý rám vytáhnout zpátky na plošinu.

Celá akce od zanoření sloupu do uvolnění rámu trvala cca 35 minut, proběhla podle plánu a bez zásadních komplikací. Milda dokonce v dobrém rozmaru poskytl přímo od Sedla interview televiznímu štábu přítomnému na pracovní plošině. Stejně jako jako u předchozích ponorů byl použit vzduch (tentokrát včetně dodávky z povrchu) resp. 50% nitrox pro dekompresi u některých členů týmu.

V následujících dnech jsme ještě na Sedle trochu poklidili - bylo nutné smotat fixační lana a odstranit některé technické prvky.

Z finančního pohledu proběhla celá akce za zcela amatérských podmínek, bez nároku na jakoukoliv odměnu. Naopak, každého ze zúčastněných tato "legrace" stála nemalé finanční prostředky z vlastní kapsy.

Ale na druhou stranu myslím, že to "postiženým" stálo za to - podařilo se dát dohromady naprosto úžasný tým lidí, kteří - každý podle svých možností - přispěli k realizaci tohoto možná bláznivého, ale snad hezkého nápadu. Kromě symbolického významu celé akce doufáme, že se nám podařilo na Slapech vytvořit novou, atraktivní, ale i náročnou lokalitu.

Byli jsme se s kamarádem na sloup podívat pár dní po jeho instalaci. Jenom doplavat na Sedlo, trochu se porozhlédnout a zase upalovat ke břehu je docela náročný ponor, na dekompresi jsme mrzli asi půl hodiny. Smekám klobouk před výkonem Willyteamu (poznámka Tomáše Sládka).

autor: Ondřej Franěk, Miloslav Haták
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek