Ponorka USS Wahoo (SS-238) nalezena

Nejslavnější americká ponorka z 2. světové války byla potopena 11. října 1943 v úžině mezi japonským ostrovem Hokkaidó a ruským Sachalinem. Nálezem jejího vraku bylo završeno dlouholeté úsilí mezinárodního týmu.

Bojové úspěchy USS Wahoo

V letech 1942 a 1943 ponorka na sedmi misích potopila celkem 20 lodí, převážně nákladních a transportních, o celkové tonáži 60 tisíc tun. Jednalo se o Boyu Maru, Fukuei Maru 2, Hozan Maru, Jinmu Maru, Kamoi Maru, Kanko Maru, Konron Maru, Kowa Maru, Masaki Maru 2, Nittsu Maru, Satsuki Maru, Takao Maru, Takaosan Maru, Tamon Maru 5, Yamabato Maru, Zogen Maru a čtyři lodě neznámého jména.

USS Wahoo operovala v Pacifiku, převážně ze základny Pearl Harbor.

Patřila mezi nejúspěšnější americké ponorky 2. světové války.

Poslední boj

Wahoo byla na cestě úžinou ze západu na východ. Poté, co byla plovoucí na hladině spatřena japonskou hlídkou z pobřeží, zahájili Japonci dělostřeleckou palbu. Ponorka se okamžitě skryla pod hladinu. Je pravděpodobné, že zde byla zasažena minou. Obrátila se a prchala na zpět na západ.

V 9:20 spatřilo hlídkující letadlo, pátrající po ponorkách, ropnou skvrnu. Při bližším prozkoumání uviděli velitelskou věž a siluetu ponorky pod hladinou. Shodili dvě bomby a na hladině zaregistrovali palivo a bubliny.

Ze základny ve městě Wakkanai vystartovalo další letadlo. Podle ropné stopy na hladině snadno našlo ponorku, jak se pokouší uniknout rychlostí dvou uzlů od místa prvního kontaktu. Letadlo shodilo čtyři protiponorkové bomby. Celkem bylo provedeno 14 leteckých útoků a použito 40 bomb.

Drama skončilo v 16:30, kdy se vyvalilo velké množství bublin a paliva. Spekuluje se, že ani toto poškození neznamenalo zkázu ponorky. Ta se ale už nedokázala vynořit, všech 79 členů posádky zahynulo.

Hledání

Mezinárodní tým Američanů, Australanů, Japonců a Rusů vedený příbuzným kapitána Mortona hledal v archivech a muzeích všechny dostupné dokumenty. V letech 1995 a 1996 proběhlo hledání pomocí přístrojů, bylo vytipováno několik lokalit.

V prohledávané oblasti se čekaly dva nálezy potopených ponorek z 2. světové války - americké USS Wahoo a sovětské L 19, která se potopila v srpnu 1945 a byla posledním potopeným plavidlem Sovětského svazu ve 2. světové válce.

Potápěčský projekt odstartoval v roce 2002 pod vedením National Underwater and Marine Agency (NUMA). Prvním úkolem bylo získání všech potřebných povolení od úřadů Japonska a Ruska. To se podařilo. Další postup byl velmi složitý a zdlouhavý. Mimo jiné proto, že projekt nespustili vrakoví potápěči, ale spíš lidé zainteresovaní na nalezení ponorky, kteří se kvůli tomu vrakovými potápěči chtěli stát.

Podstatného pokroku bylo dosaženo, když Sachalinská energetická investiční společnost poskytla projektu podporu v podobě podrobného elektronického průzkumu vytipovaných míst pomocí side-scan sonaru. Definitivní ověření identity provedli potápěči z Technické univerzity v ruském Vladivostoku.

V pravděpodobném místě posledního odpočinku ponorky by podle map neměla být větší hloubka, než 40 až 50 m. Přesto se vrak ponorky nestane místem častých návštěv potápěčů. Formálně jsou Japonsko s Ruskem stále ve válečném stavu, potápění ve čtyřicetikilometrové úžině vyžaduje povolení úřadů obou zemí. Aby se z válečného hrobu stala turistická atrakce, na tom nemají zájem ani nálezci, přesnou polohu tají.

17. srpna 2006 zveřejnila nález ponorky USS Wahoo agentura ITAR-Tass.

Proč se uvedené informace liší od novin? Jistá agentura uveřejnila zprávu, ze které by se dal interpretovat nález jako náhodný. Navíc neuměl agenturní redaktor Associated Press napočítat do dvaceti při vyčíslení bojových zásluh USS Wahoo a jednu potopenou loď přehlédl. Agenturní zprávy použili bez dalšího ověřování novináři na celém světě...