Jednou takhle v létě jsme se potápěli na Nové Pace.
Ve vodě, asi ve 3 m viselo závaží zatěžující lano na sjezd kladkou. Na závaží seděl potápěč a dával dýchat cvikýřům, kteří k němu připlavali z hladiny. Předal automatiku jedné kamarádce, té se dýchání tak líbilo, že nějak zapoměla vrátit vzduch. Kamarád jí po chvilce koulení očí naznačil, jako že už by mu mohla podat automatiku.
Ona to pochopila tak, že se pustila a díky pozitivnímu vztlaku plavala k hladině. Automatiku pořád držela pevně v zubech. Na hladině s úsměvem předala náhubek od tajfuna majiteli.