Stavba miniponorky

Když za mnou přišel syn s tím, abych mu pomohl se stavbou miniponorky, napřed se mi nechtělo. Říkal jsem si: "Když sis to vymyslel, tak se s tím babrej sám".

Protože ale na mne dělal smutné oči, nechal jsem se ukecat. Prostudoval jsem si plány, a zdálo se mi, že by to mohlo fungovat. Potřebný materiál jsem měl k dispozici, jen jsem si nebyl jist kvalitou dostupného lepidla.

Stavbu jsme zahájili dělením nashromážděného materiálu podle optimalizovaných střižných plánů. To šlo celkem bez problémů. Používali jsme mechanické nůžky několika velikostí. Pouze jsem si říkal, že ten, kdo umístil montážní návod na rubovou stranu nástřihového plánu, asi nikdy nic skutečně nestavěl.

Další fází byla povrchová úprava vnitřních ploch miniponorky, kterou bylo nutné uskutečnit před finální montáží. Tuto práci dělal celou syn sám a použil na to černou matnou barvu (aby odlesky interiéru nerušily výhled ven) na bázi plastické hmoty.

Zkompletování motoru nám nedělalo žádné problémy. Ty ovšem začaly, když jsme se snažili vlepit motor do trupu ponorky. Tady se ukázalo, že plastový vnitřní nátěr je tak kvalitní, že zcela odolává adhesivní síle lepidla. Takže zpět, nátěr oškrábat a znovu. Nic. Nakonec po mnoha experimentech jsem zjistil, že nejvhodnější bude použít tavné lepidlo. Od toho okamžiku šlo všechno jak na drátku.

Zkompletoval jsem kormidla a ploutve, periskop a ostruhu. Pro montáž trupu bych býval potřeboval asi tři další ruce, ale nakonec opět pomohlo tavné lepidlo.

Zbývalo jen osadit pozorovací věžičku a světla. Poslední kontrola ... a je to.

První zkoušky dopadly dobře. Posuďte sami: