Autor je patolog, soudní znalec v odboru potápěčská medicína, aktivní potápěč, instruktor potápění od r. 1967, dnes IANTD Public Safety Diver Instructor.
Kniha podle autora "přináší zhutněnou deskripci aktuálních medicínských poznatků o pobytu člověka pod vodní hladinou nazíraných optikou různých medicínských disciplín.
Kniha obsahuje 14 obsáhlých kapitol:
Je to komplexní publikace, která se snaží ve 14 kapitolách obsáhnout všechny aspekty potápění z pohledu medicíny. Jedná se o knihu na českém trhu jistě jedinečnou svým rozsahem a snahou popsat komplexně potápěčkou medicínu od A do Z.
Od počátku jsem si říkala, pro koho je vlastně tato kniha určená. Autor se k tomu sice vyjadřuje ve svém úvodním slovu, ale přesto mi to nebylo zcela jasné. Běžný potápěč bude dle mého zahlcen obrovským množstvím cizích slov a pro něho často zbytečnými detaily, stejně tak na druhé straně běžný lékař nepotápěč . Takže mi zbývají lékaři potápěči, lékaři, kteří se opravdu zabývají profesně potápěčskou medicínou a velmi nadšení potápěči zajímající se o medicínu.
Knihu jsem přečetla od počátku do konce, což ale nikomu dalšímu nedoporučuji. Informace zde obsažené jsou velmi obsáhlé, podrobné, a k jednotlivým kapitolám se v případě potřeby určitě někdy vrátím. Ale čtivá kniha to není, autor zbytečně používá cizí výrazy. Kolikrát jsem se bez slovníku cizích slov neobešla (např. široký diapazon nároků, akvózní médium, aerace plic, inflamatorní reakce) a někdy i celé věty působily trošku nejasně (např. stereologickými morfometrickými studiemi byla aproximovaná celková délka kanalikulárních prostor). Proč například environmentální příčiny nemohou být prostě vnější, či vysoká probabilita prostě pravděpodobnost. Nízká humidita v letadle či kauzální příčina mi už otvíraly nůž v kapse. Narazila jsem i na pár slovenských výrazů či nepřesných překladů do češtiny, např. pojem váhonosné klouby jsou v češtině obvykle opravdu jen nosné klouby. Často se vyskytující obrat „vlastní pozorování“ působí rušivě, stejně jako označování potápěče pojmem „subjekt“, který čtenáře přesouvá z potápěčské praxe do pitevny.
V některých kapitolách se autor, ve snaze popsat problematiku co nejpodrobněji, tak zamotal, že se to dle mého pochopit nedalo vůbec. Jako např. při popisu reverzních profilů ponorů. Jiné kapitoly se četly na jeden nádech a dověděla jsem se i řadu zajímavých věcí.
Kniha je celkově hezky a přehledně členěná, o to víc je škoda, že chybí rejstřík, který by odkazoval na příslušné stránky.
Drobné nepřesnosti ohledně reálného rekreačního potápění bych autorovi odpustila. Z mého pohledu praktického lékaře mi ale připadá nedostatečně zpracovaná kapitola o zdravotní způsobilosti k potápění. Myslím, že pro běžného lékaře je to jedna z nejdůležitějších částí. Naopak speciální pitevní postupy jsem otráveně přeskočila. Chápu, že je to ovlivněné profesí autora, ale tím se zase vracím k otázce: Pro koho je tato kniha vlastně určená?
Když tento komentář po sobě čtu, vychází mi silně negativní. Je to dáno zklamáním po prvotním nadšení, které jsem měla po zběžném prolistování knihy. Kniha má určitě do druhého vydání obrovský potenciál, jenž však musí být podložen kvalitní oponenturou a pečlivou prací korektora.