Autor: Vydal: Rozsah: ISBN: Cena: |
Kniha je románem o potápěčích, který se odehrává ve dvou časových rovinách před a po listopadu 1989, což je odlišeno slovním a číselných označením kapitol. Děj se tak odehrává i na dvou místech: u nás a na pobřeží Jadranu, nejčastěji v malebném Městečku. Rovněž potápěčské dění se týká dvou období: začátku klubového potápění v letech 70tých i začátek potápěčského podnikání v letech 90tých. A to vše, až do dnešních dnů, prožívá hlavní protagonista románu, nadšený milovník moře a žen - Dan. Jeho přání a touhy jsou často ovlivňovány drsnými společenskými okolnostmi jak bývalého totalitního režimu, tak polistopadovým poměry i chorvatskou klanovou komunitou Městečka. Do života osobního i potápěčského vstupují Danovi četné vyhraněné osoby, odvíjí se mnoho zápletek a příběhů, které pamětníci těch dob a situací prožívali také. Autorovy básnické ambice mají svoji stopu v několika básních v tomto románu. Kniha je občas dramatická, často poetická, někdy smutná. Nostalgie z toho, co mohlo být, co se nepovedlo, zklamaná očekávání, dočasnost lidí i podmořské krajiny. Mladším potápěčům přiblíží neuvěřitelné úsilí a situace, jak se dostat z toho bývalého šíleného společenského systému k potápění v moři, starším pak vzpomínku na to, jak to bývalo dříve lepší … Přesněji, jak si člověk z paměti vymaže to nepříjemné a vzpomíná jen na to pěkné.
Nejsem od literatury, ale zdá se mi, že kniha je velice dobře a čtivě napsaná, zaujme čtenáře a každý si tam najde to svoje, každý se v nějakých podobných reáliích pohyboval A jak tomu bývá u prvotin, i tady jsou cítit autobiografické rysy, dokonce více, než bývá zvykem. Prostě autobiografický román. Takže všem, co se pohybují kolem potápění, po Jadranu i internetu, připadá úsměvné obligátní prohlášení před textem: Všechny postavy v tomto příběhu jsou smyšlené. Zřejmě jde ale o rafinovaný záměr, jak přimět čtenáře k přímo detektivnímu hltání knihy. Hledání, kdo je femme fatale En, vulgární Fero, instruktor I3, sběratel nevybuchlé munice, blbec-hloubkař, atd. A podobně, kde se asi děj odehrává, kde se pěstuje crno vino Dingač, kde leží nejbližší Městečko.
Je to vlastně první román u nás s potápěčskou tématikou. Trochu podobná byla kniha Klub bezdechých Pavla Grosse, která má trochu jinou strukturu, částečně je to také beletrizovaná historie začátků našeho potápění, částečně je to o stavbě ponorek a závěr je sci-fi. Je vlastně s podivem, že se tématu potápění nikdo literárně nevěnoval. U státu bez moře je to dvojnásobná romantika a navíc, když člověk slýchává to množství veselých historek z potápění, tak se pak diví, že to dosud nikdo nehodil na papír. A že se toho v hospodách, i internetových, napovídá! Nemělo by to samozřejmě tak silně poetický charakter jako Hloubkové opojení, připomínalo by to spíše Haškovy povídky. Několik zajímavých historek v knize je, jedna bohužel nekriticky prezentovaná jednou smyšlenou postavou v naprosto převrácené podobě.