Otevřené moře

Scénář, režie, střih: Christ Kentis Produkce: Laura Lau Kamera: Laura Lau, Christ Kentis

Nenechte se odradit reklamou, která bude hovořit o "milionech" žraloků, čelistech a hektolitrech krve, aby nalákala do kin laického diváka. Nic takového totiž v tomto filmu neuvidíte. Přesto - nebo právě proto - je to film výborný a má napětí a náboj až do konce i bez tradičních pomůcek a klišé amerických thrillerů o žralocích, či potápěčích.

Co se týče samotného potápění, je v tomto filmu vše, jak má být. Samozřejmě, nic není stoprocentní, ale těmto hercům věříte, že jsou opravdu potápěči. Ostatně, autoři filmu jsou sami aktivními potápěči a své zkušenosti ve filmu zúročili. Potápění je zobrazováno realisticky a - i přes drobné výhrady - vše tak, jak je ukázáno, se mohlo stát. Film neobsahuje ani jeden laciný speciální efekt nebo počítačem generovanou scénu.

Může se to stát i vám - zapomenou vás ve vodě

Už samotná základní zápletka filmu je děsivě reálná. Jedete se potápět s nějakým dive centrem a oni vás zapomenou ve vodě. To se může stát. Šílená představa, ale reálná. Hrdina filmu sice své partnerce v jedné rozjitřené scéně říká, že se to stává docela často, ale to ji jen uklidňuje, aby přestala svalovat vinu na něj. Já sám jsem zatím nikdy o takové situaci neslyšel ani nečetl, leč takové věci se - bohužel - již opravdu staly.

I námět tohoto filmu se totiž zakládá na skutečné události, která před několika lety plnila stránky potápěčských časopisů a bulletinů. Týkala se dvou potápěčů, kteří byli omylem zanecháni svému osudu uprostřed otevřeného moře. Scénárista a režisér Chris Kentis se začal zajímat o to, zda se jedná o zcela ojedinělou nebo častější nehodu, a postupem času vypátral, že se podobná událost stala již vícekrát. Kromě toho zužitkoval také informace o mužích, kteří se ocitli na otevřeném moři během války - díky těmto svědectvím se dozvěděl více o psychologických i fyziologických změnách, kterými prochází mysl a tělo člověka ve stresu z nastalé situace a při vystavení podobným fyzickým podmínkám.

"Když jsem začal vymýšlet tento film, neměl jsem v úmyslu psát příběh o těch konkrétních dvou lidech," říká Kentis. "Nepátral jsem po nich. Nechtěl jsem psát o jejich vztahu či životech - jednak z respektu k jejich soukromí, jednak kvůli tomu, že to nebylo pro příběh filmu nijak zvlášť důležité. Také jsme nechtěli, aby se film odehrával na nějakém konkrétním místě, protože bychom neradi někomu ruinovali jeho turistickou živnost. To, co mě opravdu zajímalo, byl fakt, že podobná věc se zkrátka může stát a také se stala. Říkal jsem si, že je to skvělý varovný příběh."

Natáčení mezi opravdovými živými žraloky

Převážná většina filmu vznikla ve vodách u Bahamských ostrovů. Herci Blanchard Ryan a Daniel Travis museli strávit přes 120 hodin ve vodě, vzdáleni přes dvacet mil od nejbližšího břehu a obklopeni všemi druhy vodní fauny včetně skutečných žraloků, kteří filmu propůjčili mrazivou autenticitu.

Filmaři spolupracovali s místním odborníkem na žraloky, který je seznámil s hejnem, zvyklým na kontakt s lidmi. Experti poté spolu s filmaři ovlivňovali pohyb žraloků házením tuňáků a krve do vody, často i do bezprostřední blízkosti herců. "Házeli jsme do vody návnady, aby se žraloci trochu začali hýbat," vysvětluje Kentis. "Jakmile se mezi ně ale dostalo příliš mnoho atraktivní potravy, žraloci zdivočeli a herci museli vylézt z vody.

"Při natáčení ve vodě do mě žraloci naráželi téměř neustále," říká Kentis. "Když jsem se v některých chvílích podíval dolů, nebylo tam vůbec modro, jen komíhající se šedá žraločí těla." "Filmové" hejno sestávalo převážně z šedých útesových žraloků, které doplňovalo několik žraloků bělavých. Jejich celkový počet se pohyboval mezi 45 a 50.

"Práce se skutečnými žraloky byla z mého pohledu pro film klíčová," říká Kentis. "Připadá mi, že v současných filmech jsou všechny triky založeny na digitálních efektech, které nemají takové kouzlo jako poctivá kaskadérská práce ze 70. a 80. let. Při sledování filmů z této éry vám běhal mráz po zádech, protože jste věděli, že v tom autě, které se právě ošklivě nabouralo, musel opravdu někdo sedět." "Bylo důležité pracovat se skutečnými žraloky, kteří svými ocasy vytvářeli dojem, že to ve vodě vře, jako kdyby se tam mlely obrovské krysy - oproti klasické hollywoodské ploutvi, která jen tak flegmaticky krouží po hladině," dodává Kentis.

Bezpečnost nad i pod hladinou

Hlavní důraz kladli filmaři na zajištění maximální bezpečnosti. "Přestože jsme měli nízký rozpočet, bezpečnost byla prvořadá," vysvětluje Producentka a spolukameramanka Laura Lau. "Nejen, že jsme oba herce nechali podstoupit kurs potápění na otevřeném moři, ale také jsme obětovali trochu více peněz kvůli tomu, abychom mohli natáčet na Bahamách, kde jsou největší odborníci na filmování se žraloky."

Dvojice titulních herců nosila pod neoprénovými kombinézami ochranný drátěný oblek, který by v případě nehody zabránil vážnějším zraněním. Bez drobnějších incidentů se však natáčení neobešlo - žádného z herců sice nepokousal žralok, avšak hned první den natáčení si užila Ryan drobnou nepříjemnost s barracudou.

"Hodně jsem krvácela," říká herečka. "Zajímala jsem se, jestli se to podařilo natočit. Říkala jsem si, že když už mě něco pokousalo, mohl by to být aspoň použitelný záběr." "Daniel se žraloků skoro nebál, ale já jsem byla pořádně vyděšená," pokračuje Ryan. "První natáčecí den skočili Chris s Danielem do vody a plavali okolo, zatímco žraloci pojídali tuňáky a nevšímali si jich. Řekla jsem si ‚Jsem padavka. Musím tam taky skočit!' a šla za nimi. Bylo to ale děsivé."

Laura Lau však trvá na tom, že i navzdory chvilkám hrůzy, které si herci užili, bylo natáčení mezi žraloky zcela bezpečné. "Bylo to hejno vycvičených žraloků a lidé, se kterými jsme spolupracovali, se s nimi potápějí každý den. Žraloci jsou téměř jako holubi - vědí, že dostanou potravu a zvykli si ignorovat potápěče. Je pravda, že se Daniel a Blanchard nesměli ve vodě příliš plácat, aby je žraloci nekousli neúmyslně. Pokaždé, když jste v blízkosti zvířat s velkými a ostrými zuby, musíte být velice opatrní. Během celého natáčení jsem ale ani jednou neměla pocit, že by byl někdo v ohrožení."

A to i přesto, že Laura vše natáčela ze svého stupínku, který se během žraločího běsnění chvílemi nořil pod hladinu. Někdy si při tom i máčela nohy ve vodě. "Blanchard z toho byla hodně nervózní," dodává Lau. "Pořád na mě volala‚ Lauro, dej si pozor, Lauro, buď opatrná, zejména pak ve chvílích, kdy jsme házeli návnady z toho stupínku a on byl celý pokrytý krví. Já jsem ale věděla, že žraloky nezajímám, a navíc jsem plně důvěřovala expertům, se kterými jsme spolupracovali."

Příběh boje o přežití

Děj chronologicky mapuje situaci dvou jedinců, kteří "zůstali sami s čelistech oceánu", jak praví reklamní slogan k filmu. Přesně vypovídá o rozpoložení oněch dvou "trosečníků", zobrazuje stavy, kterými během své kalvárie procházejí. Od počátečního údivu a nechápání, "jak nás tady mohly nechat…", přes vymýšlení nějakého řešení, manželskou hádku, několikeré fáze apatie a naopak horečné aktivity něco udělat, po nevyhnutelný střet s obyvateli oceánu - nejprve malými a nesmělými, ale postupně většími a agresivnějšími… Do toho se dostavuje smrtící únava a zdravotní problémy z dlouhého pobytu v mořské vodě (dehydratace, mořská nemoc)… Prožíváme příběh oněch dvou zoufalců bojujících o své přežití, v kontrastu s prostřihy o bezstarostném životu na pevnině, kde jejich zmizení zjistí náhodou až druhý den ráno - což je v jinak reálně pojatém filmu nelogický prvek, protože na potápěcích safari to tak nechodí. Rozbíhá se mohutná záchranná akce - zatímco oni mají za sebou již svých prvních 24 hodin v otevřeném moři… … a vy čekáte, jak to celé dopadne. Přicházejí vrcholné momenty filmu… A ani teď se nedostává k moci "hoolywood". Víc neprozradím…

Potápěči vědí...

Snímek "Otevřené moře" jasně ukázal, že lze natočit dobrý film se žraloky, potápěči a mořem a "neznásilnit" při tom potápění. Možná někoho po shlédnutí odradí od záměru se začít potápět, ale rozhodně jich bude mnohem méně, než po Čelistech a jiných "trhácích". Ale vězte, že svět pod vodou není jen toto, "magický svět ticha" má mnoho krás a potkat ve vodě žraloka je vlastně vzácnost. Film je z hlediska potápění udělán velmi dobře a samotným potápěčům musí líbit.

A ještě jeden aspekt toto dílo má - jeho nesporně pozitivní význam je i v onom varovném poselství, které vyslal. Po jeho promítání se nyní ve světě velmi zpřísnila kontrola potápěčů po ponoru, kontrola jejich kompletního počtu na lodi - o čemž jsem se měl možnost přesvědčit nedávno v Egyptě, kde jmenné kontroly osob na palubě lodi po vynoření "všech" dříve zdaleka nebývaly pravidlem…