Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Potápění s přístrojem

autor: Sládek Tomáš  (publikováno: 03.08.1997)
Titulní strana Autor:
Vrbovský
Jan Jahns
Jiří Štětina
Růžička
Milan Nachtigal
Zbyněk Hrdina

Vydal:
Svaz potápěčů České republiky 1997


Anotace

Příručka, obsahující především informace pro výcvik k získání kvalifikace Potápěč s jednou hvězdou (P*) ve výcvikovém systému CMAS.

Malá soukromá subjektivní recenze

Jiří Hovorka

První dojem: Pěkně udělaná obálka (i zadní) s málo zdůrazněným názvem, obsah o řád lepší než Maťák, její koupi bych doporučoval všem, i těm, co mají P* dávno za sebou a jako doplněk pro ty, kterým se podařilo sehnat Piškulu.

Druhý dojem: Ta léta, co se kniha připravovala, byla potápěčská veřejnost udržována v dojmu, že bude učebnice na výcvikový stupeň P*. Kniha samotná se učebnicí nenazývá a přímo charakter učebnice nemá. Struktura obsahu odpovídá struktuře výcviku na P*, takže je tady pro začátečníky nepodstatná kapitola Historie potápění, kniha se nezabývá dekompresními tabulkami a dekompresními počítači s odkazem na to, že jsou určeny pro pokročilejší potápěče. Realita je ovšem taková, že si dekopočítadla opatřuje kterýkoli solventní potápěč bez ohledu na kvalifikační stupeň. Škoda, že to bude až v dalším volném pokračování této knihy.

Kapitola Fyzika má velmi pěkné příklady aplikace fyzikálních zákonů v potápěčově praxi. Vzhledem k obsahu P* jsou zde navíc části o parciálním tlaku, osmóze a přepouštění, dost speciální pro začátečníky. Snaha o řešení příkladů bez použití rovnic mi připadá komplikovaná. Kapitola Anatomie a fyziologie je metodicky solidně podaná, rovněž s užitečnými poznámkami pro praxi.

Kapitola Potápěčská výstroj je poměrně obsáhlá, obsahuje i mnoho dobrých rad, mohlo by jich být více. Začátečníkům dělá mnoho potíží pocení masky, nechávají kopyta v ploutvích, levné a nevhodné kapilární hloubkoměry svádějí ke koupi atd. Vzhledem k cestování by mělo být, třeba i konkrétně, uvedeno více o platnosti tlakové zkoušky v zahraničí. Mělo být také podrobně referováno o záludnostech a poruchách mechanické rezervy i kontrolního tlakoměru na hadici. Není tady zdůrazněno, v jaké poloze musí být ventil kompenzátoru, kterým se vypouští vzduch nebo vylévá voda, to dělá začátečníkům často potíže.

Kapitola Potápěčské nehody a nemoci je pěkně zpracovaná, ale jistě by se hodilo podobné shrnutí látky do tabulky, jak to bylo u Piškulů. Uvítal byl přesnější a podrobnější popsání momentu, kdy má jít prochlazený potápěč z vody. Chybí upozornění, že riziko barotraumatu plic je nejen při nouzovém výstupu bez automatiky, ale rovněž při výstupu dvojice na jednu automatiku. Otázka znalosti dekompresních tabulek je zde podána přibližně v duchu výcvikových směrnic na P*, ale domnívám se, že když někdo půjde pod 10 m, tak by měl o tom něco vědět, rovněž uváděná rychlost výstupu 18 m / min. je již delší dobu považována za příliš velkou pro hloubky, kde se P* bude většinou pohybovat. V kapitolách Resuscitace a První pomoc je uváděn limit pro oživovaní 40 min., původně bylo v textu asi 20 min., pro laika se vždy tradovalo pokračovat do příchodu lékaře.

Kapitola Potápěčský výcvik: škoda, že tady není podrobný návod, jak lidi odnaučit tzv. bicyklování (též šlapání zelí), kombinované případně se zpětným chodem. Mělo být více zdůrazněno, že některé úkony jsou jen pro procvičování dovednosti potápěčů, aby je nechtěli používat v praxi (odkládání přístroje, společné dýchaní z jedné automatiky při horizontálním pohybu). Naopak zde není pospán ani nakreslen tolik diskutovaný případ výstupu dvou potápěčů na jednu automatiku! Kapitola Bezpečné potápění: považuji za nesmyslné odkládat kontrolu výstroje až ve hloubce (i když max. 3 metrů). O nejvhodnějším průběhu ponoru se toho mělo napsat více. Při špatné viditelnosti bych doporučoval omezit hledání partnera na mnohem kratší dobu, než přibližně 30 sekund. Pro P* nepovažuji za vhodné ani malou zmínku o dýchání z kompenzátoru. Vynesení partnera má více variant a je to také velice diskutovaná situace! Kapitoly Signály a Uzly (nemuselo jich být tolik) uzavírají knihu.

A teď ten největší problém, největší nedostatek jinak pěkné knihy: jsou to obrázky. Něco tak hrozného, nenázorného jsem už dlouho neviděl. Pouze dva obrázky mají nedokonalý popis jednotlivých částí, jinak jsou obrázky, často pracně popisovány v textu pod nimi. To je šílenost! Obrázky by měly vše vysvětlit především svojí názorností, čtenář by měl objektu snadno porozumět a lehce si ho zapamatovat. Dobré učebnice mají navíc i barevné obrázky i fotografie. Tady tato forma je hrozná. Obsah některých obrázků je nesmyslně schematický, u některých nepřesný. Doplatila na to nejvíce anatomie a technika. A pokud se tyká sazby: příliš časté zdůrazňování části textu tučnými písmeny způsobuje jednak nepřehlednost textu a současně přestává zdůrazněný text upoutávat pozornost čtenáře. Méně by bylo více, ještě lepší by bylo mít důležitý text jiným druhem písma a v rámečku.

A naděje do budoucna? Na zasedání VK se rozhodovalo o formě zajištění knihy/učebnice na úrovni P** a P***, byla možnost překladu učebnice britské federace BSAC nebo sepsání vlastní knihy, byla přijata druhá varianta. Také jsem se dověděl, že po celou dobu těch mnoha let, co byla výborná kompletní kniha Piškulů rozebraná a potápěči si jí kopírovali, tak SPČR měl na ni vydavatelská práva. Zdá se mi škoda, že místo toho vycházela Maťákova letitá kniha, často se závažnými chybami tisku.

Komentář

Konečně je na světě základní příručka, určená především začínajícím potápěčům. Kladně je třeba hodnotit vůbec fakt jejího vzniku. Jako každé lidké konání, i tato publikace není bez chyb. Věřím, že dále uvedené připomínky poslouží pro zpracování dalšího vydání i přípravě učebnice (příručky) pro P** a P***.

Připomínky

Věcné

Formální

autor: Sládek Tomáš