Janovský záliv - vrak Haven

Statistické údaje

Průměrné teploty vody v hloubce po měsících
leden	únor	březen	duben	květen	červen	červenec	srpen	září	říjen	listopad	prosinec
-	-	-	14°C	14°C	14°C	-	-	-	15°C	-	-

Popis lokality

země původu: Řecko (pod vlajkou libérie)

rok výroby: 1973

datum potopení: 14.duben 1991

příčina potopení: požár

poloha: Punta di San Martino, Itálie

vzdálenost od pobřeží: 1,6 km

minimální hloubka: 33 metrů

maximální hloubka: 90 metrů

délka lodi: 334 metrů

délka vraku: 250 metrů

šířka lodi: 51 metrů

 

Tanker Amoco Milford, první ze 4-členné série identických lodí, byl postaven v loděnicích v Cardizu a firmě Amoco předán v roce 1973. Loď byla 334 metrů dlouhá a 51 metrů široká. Jejích 14 nádrží pojalo celkem 230 000 tun ropy. Loď poháněl dieselový motor o výkonu 30 000 koňských sil, který plně naloženému tankeru umožňoval plout rychlostí 15 uzlů.

 

V roce 1985 byl Amoco Milford prodán Haven Maritime Corporation z Monrovie a přejmenován na Haven. Pod tímto jménem byl tanker zakoupen jinou liberijskou společností, která měla zakrýt skutečné vlastníky, jimiž byli řečtí loďaři bratři Hajiové. V roce 1988 byl tanker za války mezi Irákem a Íránem napaden íránskou fregatou a při útoku utrpěl vážné škody.

 

Tanker byl odtažen do Singapuru., kde trvalo přes tři měsíce než byly opraveny kotle, motor a kormidlo.V roce 1990 se znovu vydal na moře a ironií osudu bylo, že si jej pronajala íránská ropná společnost, která tanker osadila řeckými důstojníky a filipínskou posádkou.

 

V březnu 1991 Haven vezoucí asi 224 000 tun íránské ropy obeplouval Afriku a 8.dubna dorazil do Janova, kde na plovoucím terminálu vyložil část svého nákladu. Poté loď zakotvila v přístavu a čekala na další rozkazy.

 

Když ráno 11.dubna na Havenu začala rutinní operace přečerpávání části nákladu s cílem upravit plavební ponor lodi, otřásl předními nádržemi silný výbuch, následovaný o pár minut později další explozí na zádi, jež zažehla obrovský požár. Námořníci s plameny bojovali, ale proti požáru nic nezmohli. Nakonec se vznítila nafta a rozlila se do moře. Z posádky se zachránilo jen 31 členů. Tři další se v okamžiku změnili v lidské pochodně a těla zbývajících dvou, včetně kapitána, nebyla nikdy nalezena. Jak loď hořela a ztrácela obrovské množství ropy, začala se ještě téže noci potápět. V tomto okamžiku někteří techničtí experti doporučovali odtáhnout ji co nejdále na otevřené moře a tam ji nechat klesnout ke dnu. Jiná skupina považovala za vhodnější odtáhnout tanker do mělkých vod, aby se usnadnily následné čistící operace.

 

Velitel přístavu Alati se moudře rozhodl pro první variantu, jíž bylo odtažení tankeru. Když se dostal na hloubku asi 500 metrů, následovala další silná exploze a Haven přišel asi o osmdesátimetrový kus přídě. Zbytek byl vlečen k pobřeží, až se dostal do úseku moře poblíž výběžku Punta di San Martino mezi Arenzanem a Cogoletem. Tady po dvou dnech plných obav spojených s obrovským únikem ropy do moře oheň znenadání ustal. Za okamžik nato loď, zahalena v oblaku kouře, zvolna klesla ke dnu a zanechala po sobě na hladině rozsáhlé ropné skvrny.

 

Nebezpečí však ještě nepominulo, protože hodně ropy sice shořelo, ale veliké množství zůstalo na hladině. Navzdory okamžitým opatřením, nasazení dalších plavidel a nezvyklému využití plovoucích zábran na zadržení ropy se nafta rozlila po místních plážích a způsobila nevyčíslitelné škody.

 

Od té doby spočívá Haven v dokonale vzpřímené poloze na mořském dně v hloubce 90 metrů. V průběhu zdlouhavého soudního procesu, který skončil osvobozením obžalovaných, mělo možnost ponořit se k vraku jen pár vyvolených. Dnes je volně přístupný a různé bóje ukotvené k palubě vedou k obrovskému komínu a zadní části omezující riziko vážných nehod, které se zde v minulosti staly. Nicméně tento ponor je vhodný pouze pro zkušené potápěče. Loď leží velmi hluboko na otevřeném moři, kde mohou být silné proudy. Horní paluba a komín (částečně odřezaný, aby neomezoval plavbu velkých lodí) začínají ve 30 metrech hloubky, kdežto záď a paluba se nacházejí v hloubce mezi 52 a 58 metry. Viditelnost bývá obvykle dobrá ráno, ale odpoledne nebo když je voda kalná je lepší ponor odložit. Koneckonců za dobrých podmínek je prohlídka Havenu jednou z nejskvělejších a nejúžasnějších zkušeností, jaké přístrojové potápění k vrakům nabízí.

 

Vrak byl obydlen s takovou rychlostí a takovou intenzitou, že to vzbudilo zájem biologů. Nejdříve tady byla populační exploze trubkových červů. Další dominantním organismem byly lilijice, které vrak pokryly téměř bezezbytku, takže vypadal jako galerie – každé vratidlo, každá konstrukce byla oděna do hustých girland mnohobarevných per. Lilijic v posledních letech znatelně ubylo a na jejich místo přišlo ohromné množství barevných sasanek Corynactis viridis společně s houbami, ústřicemi, sumkami, laločníky, sasankami Alica mirabilis a spoustou ryb. Mezi nimi neuvěřitelně hustá hejna bradáčů Anthias antihias a pražem, mnoho vyjímečně velkých ropušnic, parmic a roztodivných živočichů, které Středozemní moře hostí.

 

Proč tak ohromná kolonizace během tak krátké doby? Biologové říkají, že je to vlastně prosté: Haven se potopil v písčité oblasti se silnými proudy a tedy dostatkem planktonu. Všude dokola je písek a nikde žádné útesy, na kterých by se mořské organismy mohly uchytit. Oheň očistil povrch lodi, prakticky ji vysterilizoval, a tím umožnil jeho rychlé osídlení mořskými organismy, které na něm nenašly nic, co by jim vadilo. Naopak znečištění okolí přivedlo život paradoxně právě k vraku.

 

Palubní nástavba má střechu v 33 metrech. Pod ní je můstek a dále dolů pokračují důstojnické kajuty. Pod nimi je pak ubytovací paluba.

 

Veškeré konstrukce jsou zcela porostlé. Kamkoli se podíváte, všude spatříte něco zajímavého, takže není snadné se rozhodnout, věnujete-li svůj čas sledování detailů nebo obdivování impozantního profilu, ochozů, křídel můstků (ohnutých žárem) a ventilátorů. Jednou z možností je opustit palubu, vydat se nahoru směrem k zádi a prohlédnout si dvě tyčící se stěžňové konstrukce a ohromný komín, jenž si po odřezání můžete prohlédnout zevnitř.

 

Jinou možností je sestoupit k palubám ležícím proti můstku, kde uvidíte vratidla, kabely, žebříky a lávky. Odtud se podívejte na obrovský můstek, nebo shlédněte z ochozů dolů na mořské dno. Je tak hluboko, že ho neuvidíte, ani je-li voda čistá.

 

Skuteční profesionálové si možná budou chtít prohlédnout útroby – tady je minimální hloubka 65 metrů – nebo dokonce sestoupit do strojovny. Mějte na paměti, že ta začíná v 55 metrech a jde do hloubky až 75 metrů.

 

(Popis vychází z knihy Vraky - atraktivní místa k potápění, Redakce Edigia Trainito, 1. vydání 2004, REBO Production CZ)

 

 

Stavy lokality

Datum a čas	Hloubka	Teplota [°C]			Viditelnost [m]
Hodnocení	[m]	Vzduch	Voda max.	Voda min.	Nahoře	Dole
17.10.2019 12:00	75	20	23	15	10	5
	Skvělá penetrace do strojovny. Velikost válců motoru je úchvatná ! Penetrace do strojovny nutná s linkou, viditelnost byla dost proměnlivé a sedliny se lehce kalily. I přes použití CCR se ze strojovny uvolňovali kapky ropy, které nám lehce ulpěly na výstroji a byly vidět na deku, jak stoupají k hladině. Super ponor (Zapsal Janeček Mako)
16.10.2019 13:00	63	20	23	15	10	15
	Nádherný ponor s prohlídkou paluby a prostor zádi včetně kajut, můstku a vrchní části strojvny. Úchvatný vrak a celkový čas ponoru předepsaný dive centrem nedával možnost vrak prozkoumat celý. Seskok ze zodiaku byl trochu dramatický pro proud na hladině. Sestup už ok a deko na hrazdě pod zodiakem také celkem uběhlo. (Zapsal Janeček Mako)
06.04.2016 12:00	80	16	15	14	15	10
	Proplavání mezi listy kormidla. Max hloubka na vraku je 80,4 m a ne 90 m !Začíná v 30 m.Objetí celého vraku, skvělá viditelnost a objevení mnoha míst k penetracím. Překvapivě velké ryby na palubě, dekomprese v hejnech ryb. Pravobok vpředu skoro pokrytý sítěmi, ale jinak nikde nic moc nevisí a vrak je dost bezpečný. TMX 15/47, TG 36/20, EAN 50/10,EAN 100, skútr. (Zapsal Bohuňovský Radek)
01.05.2010 14:30	47	22	17	14	10	15
	Vrak je nádherný, chytili jsme obrovské vlny a již cesta na vrak byla utrpením. Několika lidem se již udělalo špatně na gumáku, při sestupu si nazvracel do automatiky i druhý italský průvodce a polovina lidí musela ven, aniž by dosáhla vraku. My co jsme měli odolnějšího itala jsme sestoupili až k můstku a prohlédli si vrchní patra, nějaké schodiště, kajuty a kapitánský můstek. Nádehera! Demonprese na EAN 50 ve vlnách byla zase utrpení :-) (Zapsal )
02.06.2007 12:15	62	23	18	16	15	20
	jaký si to uděláte takový to máte a my s bandou vždy ok (Zapsal )