Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Vyhozené rameno

kuriózní nehoda na Americe

autor: Petr Vítek  (publikováno: 14.12.2009)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

Na sobotu 12. 12. 2009 nachystal Berounský klub v rámci oslav své padesátileté existence otevření lomu Velká Amerika u Mořiny. Těšil jsem se na tento pro mne tradiční ponor tak, že jsem zblbnul i svou drahou polovičku, dceru a kamaráda a ve čtyřech jsme vyrazili na ponor. Vše klapalo v pohodě, pořadatelé měli vše pod kontrolou, dokonce připravili i pár vloček, když už je ten prosinec. Voda byla nádherná, viditelnost luxusní, nejméně kolem 12 metrů a kaličů díky brzkému vstupu do vody bylo minimum. Ze zdecimované račí populace jsme našli jeden pod kamenem ukrytý exemplář. Ponor proběhl přesně podle plánu - vzhledem k 5 mm neoprénu mé dcery jsme naplánovali maximální pobyt do 21 minut s výstupem na předělu jezer. Až sem fungovalo vše bezchybně. Z vody jsem vystoupil jako poslední, opatrně s dvojčaty 2×10 l Vítkovické provenience vystoupal na břeh a pomalu se vydal do zadní části lomu. Zbytek výpravy byl daleko přede mnou.

Tady se to začalo kazit. Do cesty se mi postavil rozbahněný úsek cesty. I přes opatrné našlápnutí mi ujela noha. Možná, kdyby... To je právě to. Kdybych si klekl, vše by se zastavilo. Ale já se pokusil balanc vyrovnat. Škoda, že ty tři baletní kroky nikdo nefilmoval pro Neváhej a toč. Poslední vyrovnání mne uklidnilo, ale jen na zlomek sekundy, protože levá noha opět podjela a já se pokusil urazit kus Zeměkoule levým ramenem. Země však vyhrála a neuhnula.

Počasí letos tradičnímu srazu na Americe moc nepřálo

Počasí letos tradičnímu srazu na Americe moc nepřálo

No co, nespadl jsem poprvé, zvednu se z bahna, půjdu se opláchnout a je to. Z nějakého důvodu to nešlo, ležel jsem na boku, zamáčknutý dvojčetem a spodní ruka se mnou nemluvila. Nějaká dobrá duše se mne zeptala, zda nechci pomoct. Chtěl jsem, a jak. Pomalu ze mne stáhli popruh od dvojčete, i když se na něm nikde žádná přezka nevyskytuje. Kupodivu to šlo s pomocí docela dobře. Pak jsem konečně zjistil, že mám ruku v divném úhlu, že bolí jako prase a nehejbe se. Dokonce odmítala jakýkoliv jiný úhel. V tomto okamžiku už měli zprávu i moji vymrzlí parťáci, kterým se klepaly ruce. Do tohoto okamžiku nevím, kdo mi pomohl opatrně sundat sucháč s předním rozepínáním aniž by mne hodil do bezvědomí. Pak jsem dostal pod ruku PET láhev, závěs z potápěčského opasku, teréňák mne vyvezl nahoru. Monika z Tritonu se ujala role řidiče "sanitního" vozu a odvezla mne do Motolské nemocnice. Díky všem za pomoc, potápkám, nepotápkám i kolemjdoucím, těm kteří mne sebrali i těm, kteří uklidili a dokonce očistili výstroj. Majitele opasku prosím, aby se přihlásil, pošlu samozřejmě zpět.

V Motole jsem byl díky podobleku oklasifikován na motorkáře, u nichž je tento typ zranění prý obvyklý. Když ale zjistili, že se někdo potápí v takovém počasí, zařadili mne do úplně jiné kategorie. Naštěstí následoval jen převoz na rentgen, konstatování, že nic není zlomené, šikovný pohyb lékaře s dvěma lupnutími a opět rentgen. Rameno je zpět, tři týdny nesundám ortézu a pak mne čeká 14 dní rehabilitace. Motol mohu v nouzi doporučit, pan doktor Marek se choval jako profík a sestřičky na směně nezkazily žádnou srandu.

Mezitím moji parťáci rozmrzli, našli Motol i mne, takže vše O.K. Akorát jednou rukou se tato zpráva píše hrozně :-).

autor: Petr Vítek
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek