Potápěčka se ztratila na volném moři

Při potápění v proudu se potápěčka Milena Bauerová oddělila od skupiny a proud ji odnesl na širé moře. Průvodce Milan Jeglík ani další potápěči a personál na lodi to nezaregistrovali.

Lokalita Blue Corner na ostrově Lembongan patří mezi náročnější. Dno se zde láme z hloubky 8-15 m do hloubky kolem 50 m, směrem od pobřeží na volné moře je proud. Jeho síla závisí na fázi a výšce přílivu a dalších okolnostech.

Potápěčská loď centra MM Diving vyrazila na lokalitu časně ráno, v 7:30. Proud byl středně silný. Ve skupině, kterou Milan vedl, byli kromě něj čtyři potápěči. Tři z nich měli na začátku sestupu značné zpoždění. V této trojici byla i pohřešovaná Milana Bauerová (TDI AOWD, 41 ponorů, ročník 1966). Proud je díky zpoždění zanesl až za místo vhodného zanoření.

Milan s klientkou viděli, jak trojice potápěčů mizí ve volné vodě. Potápěči byli instruováni, aby v případě oddělení od skupiny vystoupili na hladinu. Tam je měl vyzvednout člun. Když se po chvíli ozval zvuk motoru, pokračoval Milan s potápěčkou v ponoru, připojili se k druhé skupině. Po výstupu na loď zjistili, že Milena Bauerová není na palubě.

Ve vzdalující se trojici byli kromě pohřešované Roman P. (AOWD Padi, 128 ponorů) a Nikola P. (AOWD Junior, 120 ponorů). Z trojice jediný Roman P. měl signální bóji. Roman P. měl vidět Milenu Bauerovou, když se snažila překonat proud a připlavat zpět k hraně zlomu. Proud byl ale příliš silný, proto Roman P. s Nikolou P. vystoupili z hloubky 30 m na hladinu a vyčkali na příjezd člunu. Není jasné, zda se Milena Bauerová vynořila.

Po ukončení ponoru, asi v 8:30, bylo zahájeno pátrání. Na něm spolupracovaly lodi dalšího potápěčského centra a rybáři. Nehoda byla oznámena policii a českému konzulátu. Odpoledne pátral po pohřešované vrtulník pronajatý od soukromé společnosti. Další den pokračovalo bezvýsledné hledání pomocí lodí.

Systém vyhledání a záchrany na moři SAR se vyhledávací operace nezúčastnil.

Informace o průběhu nehody vycházejí z oficiálního prohlášení Milana Jeglíka k nehodě, nelze je ověřit. Celé prohlášení je možno přečíst například na stránkách brněnského zastupitele Petra Paulczyňského.

Doplnění 31.8. a 1.9.2007

Tělo pohřešované potápěčky bylo dnes v 8:30 místního nalezeno u ostrova Nusa Penida. Nedaleko místa, kde se ztratila. Od její ztráty uplynul přesně týden. Tělo nalezli zaměstnanci základny Bali Hai Diving. Bylo převezeno do nemocnice v Denpasaru.

Její výstroj byla kompletní. Podle zdrojů přímo z Bali měla v láhvi tlak 40 barů, ale Milan Jeglík pro deník Rovnost uvedl: „Identifikoval jsem tělo zemřelé. Při ohledání mě však zarazilo, že potápěčka měla úplně prázdnou lahev. To si nedokážu vysvětlit. Byla absolutně bez vzduchu." O profilu ponoru prozradí více rozbor dat z potápěčského počítače. Známa ještě není ani bezprostřední příčina smrti.

Deník The Jakarta Post uvádí, že incident už vyšetřuje indonéská policie. "Vyšetřujeme, zda nedošlo k tresnému činu," řekl A. S. Reniban, mluvčí policie na Bali. Koho policie podezřívá ale neuvedl. "Lokalita je vhodná pro zkušené potápěče s minimálně sto ponory," uvedla Sue Beebe, manažerka centra World Diving Club, které se podílelo na pátrání. "Bauerová měla ponorů 40, ve skupině s ní bylo ani ne patnáctileté dítě," dodala pro The Jakarta Post.

Rozbor

Většina fatálních potápěčských nehod se nestává díky jedné malé chybě, ale díky porušení řady pravidel.

Z informací, které jsou k nehodě k dispozici, spatřuji následující problematické oblasti:

Přecenění schopností

Milana Bauerová měla 41 ponorů a přitom už měla kartu AOWD. Lze předpokládat, že potápěč s kvalifikací AOWD je mylně přesvědčen, že zvládne všechny situace běžné při rekreačním potápění a totéž mylně předpokládá jeho okolí.

Porušení systému dvojic

Potápěčka šla ve skupině - ale vlastně sólo, neměla jednoho konkrétního potápěčského partnera. Nejsem velkým zastáncem buddy systému vždy a všude, ale samotný nepříliš zkušený potápěč na obtížné lokalitě, to si přímo říká o malér.

Nedostatečná výstroj

Při potápění v proudu je nezbytné, aby každý potápěč měl signální bóji a uměl s ní zacházet. Sdílení bóje ve skupině je nesmysl, je potřeba právě při oddělení od skupiny, každý musí mít vlastní. V malé skupině, která se drží pohromadě, je možno sdílet další signální prostředky usnadňující pátrání z lodí a letadel - barvu do vody, sirénu, stroboskop.

Nedostatky v organizaci

Malá skupinka potápěčů by se v proudu měla pohybovat vždy jako celek. Výsadek z lodi by měl připomínat výsadek parašutistů z letadla - všichni se musí perfektně připravit a vše musí být zkontrolováno před vstupem prvního potápěče do vody, na potíže se zanořením není u tohoto druhu potápění čas.

Nefungující záchranný systém

Je smutné, že indonéský systém záchrany na moři SAR nefungoval. Bohužel, ale s tím je třeba při cestách do rozvojových zemí počítat. Leckdy nefunguje SAR ani v zemích podstatně vyspělejších.

Závěr

Podle mého názoru nelze Milana Jeglíka ani nikoho jiného obvinit z toho, že se při ponoru nepostaral dostatečně o klienty. Průvodce není instruktor při výcviku, nemá se starat o jednotlivé potápěče a řešit za ně běžné situace, které při ponoru nastávají. Jeho úlohou je ukazovat klientům zajímavé věci a provést je lokalitou zajímavou a přitom bezpečnou cestou. U orientačně jednoduchých ponorů průvodce vůbec nemusí být ve vodě, stačí udělat dobrý brífink před ponorem. Jsem přesvědčen, že pod vodou už Milan Jeglík ani nikdo jiný nemohl situaci ovlivnit.

Z druhé strany je úkolem potápěčského centra zvolit vhodné ponory podle zkušeností a výstroje klientů. Dle mého názoru se neměla Milena Bauerová bez signalizační bóje a bez zkušenějšího partnera ve dvojici tohoto ponoru zúčastnit. Mělo to být především její rozhodnutí, ale když k němu nedospěla, mělo se podle toho zařídit potápěčské centrum a jet raději někam jinam. Zvášť, když podobná tragická nehoda se zde už stala.