Nehoda na Barboře

Potápěli jsme se s kolegou relativně dlouho, já jsem začal někdy ve svých 10 letech (je mi 38) s rychlostním plaváním, on si udělal kurs někdy v roce 1987 na Leštince. Od roku 1990 jsme "lezli" do vody téměř jenom spolu (alespoň jako dvojice). Po opatrných začátcích, kdy jsme konstatovali, že pod 20 metry nemáme co dělat, jsme jak u moře, tak v našich vodách zjistili, že zajímavý život je i hlouběji. Postupem času jsme se dohrabali na poctivé P**. Začali jsme se potápět celoročně. Určitě to znáte - pokud nemáte drogu, jdete po ní. Pro nás byla droga voda, 2-3 týdny bez ní byla katastrofa. Ještě, že mám tak tolerantní manželku, kolega byl rozvedený a bezdětný. V posledních letech jsme dokázali pod vodu vlézt i více něž 50 x za rok. Není tak obrovský počet ponorů ročně, ale člověk se toho druhého naučí odhadovat a předvídat jeho operace pod vodou. Přesto se mi to před rokem nepodařilo.

Vybavení

Já, P**, vybavení láhev 15 l, automatika Scubapro R 190, octopus Spiro, manometr, počítač DC 12, polosuchý oblek, jacket Spiro, baterka 5 W, nůž., tabulka.

Kolega, P**, vybavení láhev 18 l (měl téměř 2 m a tvrdil, že velké tělo potřebuje více vzduchu), automatika Scubapro R 250, octopus R 190, manometr, počítač Commander, polosuchý oblek, jacket Spiro, baterka 20 W, nůž.

Den: 30.7.1998, Barbora u Teplic

Byl krásný letní den, slunečné počasí, prostě pohoda. Kolega odpoledne uklízel byt, který upravoval a chystal jej na druhý den na kolaudaci. Někdy kolem 18 hodiny se mi ozval, že má uklízení plné zuby a jestli se nepůjdeme podívat pod vodu. Samozřejmě, kdo by nesouhlasil. Domluvili jsme se, že se pro mne zastaví před devátou večer, tak abychom se do vody dostali při soumraku. Po něm je totiž na Barboře vidět nejvíce ryb. Naposledy jsme byli na ní před třemi dny, kdy jsme se podívali do 55 m (vím, co říkají BS, ale někdy je 15 metrů horších než 50, záleží na podmínkách). Domluvili jsme se na ponoru do cca 40 m, postupném výstupu do 15 metrů a bezpečnostní dekompresi na 3 m, ponor jsme směřovali na hranici dekomprese. Po příjezdu na Barboru (byli jsme oba z Ústí nad Labem) bylo nádherně, klidná, téměř olejová hladina, zapadající slunce.

Domluvili jsme se, že pod vodu jdeme bez úvazku (někomu to připadne možná zvláštní, ale opravdu jsme do neznámých, popřípadě hůře vypadajících, vod chodili na 5 m úvazku). Oblékli jsme se na pontonu (pro ty, co neznají Barboru, je přímo u základny), zanořili a po kontrole výstroje vyrazili do hlubin. Viditelnost byla lepší, než tři dny před tím. V cca 40 metrech byla 5-7 metrů, což je na Barboře úkaz tak dvakrát do roka. Přesto jsem se přestal cítit v pohodě, a to jsem zasignalizoval kolegovi. Ten mi odpověděl, že vystoupáme a ukázali jsme si na 20 metrů. Vystoupal jsem cca 5 metrů nad kolegu a čekal, až zahájí výstup. Viděli jsme na sebe a já sledoval kolegu, jak si upravuje výstroj.

Najednou se zvedl a mě ten pohyb připadal příliš rychlý, přestože jsem se k němu snažil přiblížit, nedosáhl jsem na něj. Protože jsem viděl kolegu mizícího nade mnou, zahájil jsem zrychlený výstup dle DC 12 vždy na hranici upozornění přístroje na rychlý výstup.

Kolegu jsem však dohonil až na hladině. Na rtech měl růžovou pěnu a zdálo se mi, že říká, že nemůže dýchat. Bylo jasné, že je zle. Ke břeh jsme to měli cca 200-250 metrů. Vyrazil jsem s ním ke břehu. Po uplavání asi 50 metrů jsem uviděl na břehu postavy a zakřičel na ně, že potřebuji doktora a pomoc. Jeden skočil do vody a posledních asi 100 metrů mi pomohl kolegu dotáhnout.

Grafy z počítače postiženého

Konec

Díky všem, kteří se snažili pomoci. Přestože byl večer, pomáhalo tam snad 10 lidí, jedna slečna přijela i s autem až k vodě, abychom kolegu dopravili k lékaři co nejdříve. Po vyjetí na polní cestu jsme se potkali se sanitou a lékař konstatoval smrt.

Při vytažení dat z kolegova počítače jsem zjistil, že zaznamenaná hloubka byla 50 m (já na své DC 12 naposledy viděl 42 m, avšak zaznamenané maximum mám 49 m) a výstup z ní trval dle křivky cca 2,5 minuty. Dodnes nevím, co bylo příčinou rychlého výstupu. Snad jen, že na břehu byl kolega bez 13 kg opasku. Dle lékaře mohl být výstup způsoben snad prasknutím cévy v plicích a pocitem dušení. Nikdy jsem lékařskou zprávu nedostal do ruky a krátký telefonický hovor mi víc informací nedal.

Tento článek píši jako doplnění k potápěčským nehodám, protože každý by si měl uvědomit riziko, do kterého jde. My jsme byli zřejmě v daný den na špatném místě a ve špatný čas (a možná ve špatné hloubce).

Pod vodu chodím dál, i když ne tak často, pořád dál a je tam pořád krásně.