Zimní nehoda na Barboře

Dne 27. února 1999 se rozhodla tříčlenná skupina potápěčů k potápění pod ledem na vodní nádrži Barbora u Oldřichova. Jednalo se o dva potápěče s kvalifikací CMAS P** a jednoho s kvalifikací CMAS P***. Před ponorem naplnili lahve a připravili materiál na ponor. U vodní nádrže Barbora se sešli uvedeného data ve 12.00 hod. Ponor byl naplánován u plošiny pod objektem Svazu potápěčů. Nejprve byla vyřezána v ledu díra o rozměrem 2×2 metry v těsné blízkosti plošiny. Byl určen návodčí, potápěč s kvalifikací P**, a domluveny potápěčské signály. Po té se oba zbylí potápěči připravili na sestup. Oba použili suché neoprenové obleky fy. AGAMA, oba měli patnáctilitrové láhve čerstvě naplněné vzduchem na 20 MPa, potápěč P*** měl plicní automatiku Spiro Arctic se dvěma druhými stupni, potápěč P** měl plicní automatiku Seeman Sub. Potápěči byli navzájem spojeni jistícím lanem, které dále vedlo k návodčímu. Ponor začal po vzájemné kontrole v cca 14.00 hod. Potápěči se vydali kolmo od břehu ve vzdálenosti cca 30 m od břehu směrem k potápěčskému zvonu. Viditelnost byla 1,5 metru. Po zhruba 20 minutách bezproblémového ponoru se signály domluvili, že ukončí ponor a vrátí se ke břehu.

Vydali se nazpátek, kde však zajeli do kalu způsobeného zčásti jistícím lanem a zčásti vlastním ponorem. Zde spolu ztratili vizuelní kontakt. Po zhruba 1-2 minutách potápěč P*** pocítil napjaté lano směrem od druhého potápěče směrem k hladině. Zatahal 2× smluvený signál OK, ale nedostal odpověď. Vystoupal po laně směrem k hladině, kde nalezl svého kolegu v bezvědomí se zamrzlým prvním stupněm plicní automatiky a se zamrzlým přífukem suchého potápěčského obleku v poloze otevřen.

Nejprve se snažil vložit druhý stupeň své plicní automatiky do úst, což se však pro křečovitě sevřená ústa nedařilo. Vzhledem k neustále se plnícímu obleku kolegy uzavřel jeho láhev a počal odpouštět výpustným ventilem kolegův oblek. Toto však pro značnou změnu objemu obleku bylo již velmi málo účinné a pro velký vztlak potápěče přitlačujíc jej k ledu ho nebylo možno vytáhnout. Rozhodl se pro rozepnutí zipu suchého obleku. Došlo k razantnímu vypuštění obleku, po odpuštění vzduchu z oblasti nohou byl odhozen zátěžní opasek. Po té byl potápěč za pomoci návodčího vytažen na plošinu a zahájena resuscitace. Zároveň byla mobilním telefonem vyrozuměna záchranná služba v Teplicích. Po zhruba 2-3 minutové resuscitaci začal potápěč sám dýchat a došlo k obnovení srdeční činnosti. Po dalších zhruba 15 minutách dorazilo na místo vozidlo záchranné služby.

Postižený potápěč byl na laně upoután mezi návodčím a potápěčem P***. Ani jeden z nich nedostal od potápěče P** žádný nouzový signál. Vzdálenost mezi potápěči byla cca 3 metry. V okamžiku nehody byla viditelnost nulová, hloubka zhruba 4 metry. Síla ledu byla 15 cm. V láhvi postiženého potápěče zbylo 12 MPa vzduchu. K jiné závadě než zamrzlému prvnímu stupni na výstroji nedošlo. Zdravotní stav potápěče P** byl údajně před ponorem dobrý. Týden před ponorem prodělal chřipku s vysokými teplotami. Jedná se o alergika a při vyšetření na JIP v Teplicích byla u něho zjištěna alergie na chlad. Postižený potápěč byl 10 dní v bezvědomí a po té se probral. V současné době (Poznámka: psáno na jaře 1999) je neustále v lékařském ošetřování, dle lékařů nedošlo k vážnému poškození mozku.