Potápěčku nasálo potrubí elektrárny

Čtveřice potápěčů plavala patnáct metrů pod hladinou Michiganského jezera, asi půl kilometru od břehu. Joan Eddy najednou zmizela. Joanin manžel Stephen a další dva potápěči z opatrné vzdálenosti koukali na otvor, do kterého proudila voda.

Proud vtáhl Joan do dvoumetrové díry. V úplné tmě ji voda unášela potrubím o průměru přes pět metrů. O čem přemýšlela cestou do neznáma? Já bych se na jejím místě smiřoval s koncem mezi lopatkami čerpadla... Drama trvalo dlouhých sedm minut, rozuzlení bylo nečekané. Potrubí končilo a potápěčka se octla opět na denním světle, v otevřeném kanále, kterým přitéká voda do blízké elektrárny.

Zbylí tři potápěči se vynořili a ze člunu zavolali na tísňovou linku. Rozeběhla se záchranná operace, v akci byli policejní potápěči, pobřežní stráž, vrtulník.

Joan spatřili zaměstnanci elektrárny, jak vylézá z vody. Pomohli jí s odstrojením potápěčské výstroje a sehnali lékaře. Nakonec ani lékařské ošetření nepotřebovala. Jediné zranění, které utrpěla, byl rozbitý nos.

"Měla velké štěstí," řekl Dennis McKee z vedení elektrárenské společnosti. Potvrdil, že otvor v potrubí umístěném půl kilometru od břehu není zabezpečený a v okolí nejsou ani výstražné značky. Dvoumetrová díra prý vznikla několik týdnů před nehodou, její opravu ale znemožnilo špatné počasí. "Potápěč sám musí dávat pozor, když se potápí ve vraku, v jeskyni nebo nedaleko průmyslového objektu," řekl McKee. Přislíbil ale rychlou opravu.

Oblast je mezi místními potápěči populární, protože zde velká uhelná elektrárna vypouští teplou vodu použitou pro chlazení (místo u nás obvyklých chladících věží). Teplá voda je příjemná nejen potápěčům, ale i rybám, které se v těchto místech zdržují v hojném počtu. Elektrárna původně vypouštěla teplou vodu do Michiganského jezera přímo ze břehu. Proud vody byl natolik silný, že dokázal slabší plavce odnést daleko na jezero. Podle úřadu šerifa zde dříve utonulo 13 plavců a proběhlo 125 záchranných akcí. Proto byla výpust vyvedena daleko od břehu a do hloubky. Aby elektrárna nenasávala teplou vodu, kterou sama vypouští, bylo sání umístěno do větší hloubky než výpust. Pro chlazení elektrárny se ale stále čerpá voda z otevřeného kanálu, kam voda přitéká potrubím na principu spojených nádob.