Odešel Jaromír Hoffmann

Před, během a po....

V sobotu po potápění jsme s Jardou šli na chvíli posedět. Jarda si dal jen Rádler a já malé pivo a panáka. Pak jsme seděli a chvilku si povídali o předešlém potápění na Gulášce a Zelené vodě. Do postelí jsme zalehli kolem deváté a usnuli.

Ráno Jarda, jako vždy, vstal první a vařil čaj do termosky k vodě na zahřátí. Pomalu a v klidu posnídal uzené rybičky s chlebem. Pak jsme se sbalili a jeli naložit věci na potápění do skladu a hurá k vodě. V Dunajské Stredě jsme se potkali s dalšími dvěma kamarády a ti nás vedli na lokalitu Velké Košariska, kde byl naplánován ponor.

Ponor

Před ponorem proběhlo naplánování trasy a doby ponoru.

Vstup pod led byl u břehu, vyřezanou dírou od nás. První dvojice byla na OC a Jarda a já s CCR. První dvojice se zanořila a čekali nás v hloubce -10m. Po vstupu do vody jsme s Jardou provedli kontrolu přístrojů a přidali jsme se k první dvojici. Zahájili jsme sestup. Viditelnost 30 - 40 m, voda 4.8°C, naprostá pohoda a klid.

Po asi 10 minutách jsme se dostali do nejhlubší části ponoru: Jarda -27 m , Mates -32 m. V této hloubce jsme +- plavali asi 20 minut a vše bylo naprosto v pohodě. S Jardou jsme si co pět minut a méně signalizovali OK. Kamarádi na OC byli taktéž v klidu a dělali fotky.

Začali jsme pomalu stoupat podél břehu na mělčinu -6 m.

Před samotným zahájením pomalého výstupu mi můj počítač na CCRku ukazoval jednu minutu dekomprese. Kluci na OC měli kolem osmi minut decostop. Výstup na mělčinu nám trval okolo 15min. Jarda a já jsme byli pořád spolu a stále jsme se kontrolovali, zda-li jsme v pořádku. Jarda vypadal naprosto spokojeně a bylo vidět, že si ponor užívá.

Když jsme dosáhli hloubky šesti metrů, upravily jsme kurz plavání směrem k díře, která byla od nás cca 150 m. Změna směru byla všemi potvrzena signalizací OK a mohli jsme začít točit. Jarda byl u mne na dosah ruky. Po uplavání deseti metrů jsem se znovu ujistil pohledem na Jardu, jestli je se mnou a sám mi ukázal OK.

Po minutě od posledního Jardového OK se kluci fotili a já jsem využil chvilkového zastavení a otočil jsem se celý za Jardou, jestli je se mnou. Nebyl...

nebyl tam, kde jsem odhadoval, že má být. Jardu jsem uviděl pod ledem u hladiny. Ihned jsem uviděl, že jdou od Jardy bubliny a on nic neřeší.V ten moment jsem "zakřičel" do své ústenky a upoutal pozornost fotících kolegů. Ti ihned reagovali a já jsem ukázal směrem na Jardu, že je něco špatně.

Okamžitě jsme se vydali Jardovi na pomoc všichni tři společně. Při doplavání k Jardovi byla zahájena záchranná akce. Strčili jsme Jardovi do úst druhý stupeň z jeho zálohy, kterou měl na svojí pravé straně těla - stage. Po mírném -neagresivním- propláchnutí dýchacích cest pomocí sprchy 2. stupně, jsme začali s transportem postiženého. Dva jsme Jardu táhli za ramenní popruhy a třetí nám pomáhal tlačit. Během transportu jsem asi čtyřikrát, pětkrát - nevím, kontroloval Jardův stav, který se nijak neměnil. Jarda měl stále svoji masku na tváři a ta se plnila krví a vodou. Jelikož nebylo možné udržet ústenku efektivně v ústech postiženého, několikrát jsem se mu pomocí sprchy pokusil dodat do plic vzduch.

Transport trval asi 10 - 15 min k díře v ledu. Podotýkám, že díra byla od místa nehody asi 150 m.

Po dosažení otvoru v ledu jsme Jardu vyzvedli na led a začala záchrana na ledu.

Okamžitě jsme se zbavily své výstroje. Kamaráda jsem vyzval, aby kontaktoval IZS - jelikož byl znalý místa. Já jsem odstrojil Jardu z jeho CCRka a třetí potápěč se zbavoval své výstroje - šel z vody poslední. Po rozepnutí obleku jsem začal s CPR srdce. Kamarád, který se mezi tím zbavil své výstroje mi přispěchal na pomoc. Převzal za mne masáž srdce a já jsem z Jardového CCRka demontoval láhev s kyslíkem a z jeho zálohy - stage, jsem použil automatiku. Při frekvenci masáž/vdech 30/2 jsem mu ústně podával mnou vdechnutý kyslík.

Stav se pomalinku zhoršoval, ale stále jsme se snažily Jardovi pomoci a udržet ho.

Po deseti, patnácti minutách přijíždí první pomoc ve formě hasičů, kteří tou dobou měli cvičení na tom samém jezeře, ale v jiných místech. Převzali práci masáže srdce ve stejném rytmu a já jsem stále podával Jardovi kyslík pomocí vdechů.

Přenesli jsme Jardu na molo, kde nehrozilo propadnutí ledem a dál jsme pokračovali v oživování..., bez zjevného zlepšení stavu.

Přijíždí další hasiči a přijíždí sanitka. Předávám Jardu do odborných rukou..., odcházím od Jardy a všichni věříme, že se to povede...

Bohužel, přichází na nejhorší a Jarda odchází. Ještě dlouhou chvíli ho držím za ruku a loučím se s kamarádem.

Už teď tu chybíš. Měj se.

Za všechny, Martin Vybíralík