Chyběla dostatečná hydratace

V sobotu 26.7.2003 jsem si vyšel na skleničku a kolem 23.00 h. jsem vypil dvě vodky a šel jsem domu. Spal jsem zhruba tak 6 hodin, ráno jsem jel do Karlových Varu (10 km) na burzu, bez snídaně, teplota už byla ke 30°C.

Tam jsem si dal čínu, co prodávají vietnamci ve stánkách, byla slaná, k piti nic. Domu jsem přijel okolo 11 hodiny a asi za půl hodiny mi volal kamarád Milan Čerňanský z České Lípy, že se chystá na Barboru a jestli nepojedu taky. Po domluvě doma jsem souhlasil s tím, že tam budu za dvě hodiny.

Lahev jsem naplnil u hasičů jako vždy, odjížděl jsem s tlakem 200 bar. Jak jsem spěchal, tak jsem se zapomněl alespoň trochu napít. Na Barboru jsem dorazil okolo 15. hodiny, Milan už měl věci na pontonu.

Rychlá domluva, napil jsem se zhruba tak 400 ml Coca coly, oblékl jsem se do moiry + podobleku thinsulat 300 a suchého obleku a pak jsem si vzpomněl, že jsem někde slyšel, že se na Barboře krade, tak jsem si oblečený a spařený hodil tašku na záda a hledal ženu se synem, abych jim tašku předal na hlídání.

Po 10 minutách jsem to vzdal a hodil ji do kufru auta. Milan už pomalu lezl do vody, on sucháč neměl, jen 5 mm neopren. Po vzájemné kontrole výstroje jsme se zanořili do 7 m ke kesonu. Trochu mi propouštěla suchá rukavice, tak jsem ve druhé minutě vyjel na hladinu, rychlost výstupu 10-11m/min. Sundal a nandal rukavici a už to bylo OK. Sjel jsem zpátky k Milanovi a plavali jsme k nové plošině, tam jsme se rozhodli ze poplaveme doleva. Zhruba 5 minut jsme plavali, dojeli do 38 m, byli jsme tam asi tak 2 minuty. Už tam byla celkem tma, já neměl baterku, tak se mi to moc nelíbilo a navrhnul jsem výstup, který podle computeru nepřekročil 4m/min.

Do 30 m jsme plavali velice pomalu, cely ponor jsem se cítil v pohodě, jen trošku podcházela hlavní automatika na II. stupni. Ve 30 m jsme se zdrželi 2 minuty a pak jsme plavali zpět k plošině v 25 m. Milan mi signalizoval, že je mu zima, tak jsme pomalu, hodně pomalu, rychlostí do 4 metrů za minutu vystoupali po laně do deseti, kde je navázané lano. Po laně zpět ke kesonu a od něj na kompas k pontonu.

Ponor byl bezdekompresní, ale přesto jsem provedl bezpečnostní zastávku, tak jak to VYPER chce, v 5 metrech 3 minuty.

Po ponoru v 16:00 jsem se cítil dobře, Milanovi byla zima a tak jsme druhý ponor zavrhli. Milan jel domu a já jsem se vydal hledat zbytek rodiny. Napil jsem se trochu Coly, asi 500 ml a po 70 minutách od vynoření jsme se vydali na cestu domu ve směru Karlovy Vary.

V Mostě se mi spustila krev z nosu, která šla špatně zastavit, v Chomutove se dostavily bolesti hlavy a poruchy vidění. Upozornil jsem manželku, ať mě hlídá a mrzelo mě, že neumí řídit. Asi jsem neskonale riskoval, ale jel jsem dál.

Na cestu si nepamatuji a asi 15 minut před koncem cesty jsem telefonicky kontaktoval svého kamaráda Jiřího Šejbu (CMAS I**, policejní potápěč), abych to s nim konzultoval.

Byl jsem ve stavu, že jsem nevěděl, kde se nacházím, jen jsem věděl, že jsem v aute a řídím. Vylíčil jsem mu ponor a můj současný stav. Zeptal se, jak jsem na tom s pitným režimem. Moje odpověď ho neuspokojila, za celý den jsem skoro nic nepil, ráno slané jídlo, večer ta vodka, horko. První rada byla, abych zastavil na nejbližší benzínce a koupil si 3 lahve iontového nápoje Powerride, který má příznivou osmolalitu.

Po dojeti na benzínku jsem zjistil, že mi dělá šílené potíže vystoupit z auta, hrozně mě bolí kolena, kotníky trochu méně. Přijel jsem domu, lehl jsem si na zem s podloženýma nohama a volal jsem opět Jirkovi.

Řekl, že to není dobré. Když jsem mu vylíčil svůj stav, řekl, ať mi žena dá 2x500mg Acilpirinu, a že za chvíli přijde. Přišel, bylo něco po 19. hodině a přinesl s sebou 5 litrovou láhev kyslíku s kyslíkovou automatikou. Udělal mi pětiminutový neurologický test podle DAN a dal mi kyslík 2x15 minut s 5 minutovou přestávkou. Reakce na kyslík byla příznivá jen na bolest hlavy, ale kolena bolela stále hodně, nebo možná víc.

Řekl mi, že budu muset do komory, zavolal 155, kde jim sdělil můj stav. Poté volal do Plzně na Lochotín, kvůli komoře, a dohodl letecký převoz. Poté se opět spojil s RZS v Sokolově, kde objednal převoz sanitou na heliport, který je od nás cca 8 km. Během chvíle přijela sanita - rychlá, odnesli mě do vozu, dostal jsem kyslík a plazmu a odvezli mě k vrtulníku. Do 5 minut přistál vrtulník, celý transport mi dělalo potíže mít narovnané nohy, bolelo to víc. Ve vrtulniku to bolelo jak čert i když letěl dost nízko.

V Plzni, okolo 21. hodiny mě šoupli na 2 hodiny do 20 metru (0,3 MPa) a až tam mi kolena trochu povolila, usnul jsem tam. Do druhého dne do 12:00 jsem dostával infuzi. Kolena bolela jen trochu a tak jsem šel ve 14:00 h domů. V úterý ráno do práce a kolena přestala bolet až v sobotu. Do současné doby jsem nebyl ve vodě, na doporučeni mám zákaz do konce srpna a tento rok nechodit pod 20 m.

Okolnosti ponoru:
Já (Jan Matoušek): CMAS P**; suchý oblek-trilaminát; křídlo Halcyon Explorer 55; automatika 1 Aqvalung Glacia; automatika 2 Aqvalung Calypso; Suunto Vyper, lahev 15 l, 20 MPa, bez světla
Milan Čerňanský: CMAS P** ; neopren 5mm; bezny typ zaketu (myslim technisub); Aladin (myslím Pro); světlo Vega, lahev 15 l, 20 MPa

P.S.: potom, co Jirka předal poznámky a poznatky doktorovi z RZS, tak se mě ten doktor zeptal: "co je to za doktora ?". Byl jsem rád, že je to můj kamarád.