Tragedie u těchnického kostela

Jako první nás zaskočila zpráva v Mladé Frontě Dnes:

Potápěč zariskoval příliš
Trhovky - Tragedií skončila amatérská potápěčská akce pro osmatricetiletého muže z Prahy, který se v neděli potápěl v prostoru rekreační oblasti Jagerhaus. Ta je na levém břehu Vltavy proti známému kempu Trhovky na Orlické přehradě v okrese Příbram.
"Často se tam potapěji, je tam zatopený kostel a další stavení", vysvětluje důvody potápěčské akce vedoucí hrázný Orlické přehrady Zdeněk Žídek.
Muž se, bez jištění dalších členů výpravy, ponořil do hloubky 57,4 metrů, což potvrdil jeho digitální hloubkoměr.
"Když ostatní členové výpravy zjistili, že jeden chybí, zorganizovali pátrací akci. Pohřešovaného kamaráda našli ukotveného k vodicí sňůře v hloubce devíti metrů", uvedla mluvčí středočeské policie Soňa Budská.
"Měl asi v této hloubce dekompresní zastávku," domnívá se hrázný. "Zrejmě to tam dole přepísk a nedělal dekompresi tak, jak měl."
Potapěc zůstal pod vodou bez minuty hodinu a půl. Lékařská záchranná služba ho převezla do příbramské nemocnice, kde za dvě hodiny zemřel. Okolností celé události vyšetřuje policie.
MF DNES, Zdeněk Kellner

20. listopadu pak Hymek Šorm napsal:

Tak, jak jsem slíbil, pokusím se podat vysvětlení k tragédii, která se stala v neděli 11.11.2001 na orlické přehradě v lokalitě zatopené obce Těchnice (známý kostel).

Předem bych chtěl všechny účastníky konference požádat, aby se z tohoto příspěvku nestalo téma k diskuzi, které tu občas končí velmi trapně. Žádám vás o to s ohledem na toho, kdo tam zůstal.

Protože se rozhodl ponor absolvovat sám, mohli jsme pouze čerpat z dat, stažených z počítače Aladin Air X, z výsledků pitvy a z okolností námi pozorovaných nebo následně zjištěných.

Z dat jsme zjistili, že kolega absolvoval ponor s časem na dně cca 15 minut a hloubkou cca 57 metrů bez problémů a vystoupil k první dekompresní zastávce v 9 metrech, kterou správně absolvoval. Dále se přesunul na zastávku v 6 metrech, na ní strávil zhruba 3 minuty a po té změnil hloubku na zhruba 5 metrů - vysvětlení je takové, že se upoutal pendlem s karabinou na vodicí šňůru mezi bójí a břehem. Po té následuje mírný propad do hloubky, výstup, opět pád, celkem zhruba 6x během 14 minut. Závěrem pád do hloubky 27 m a výstup behem cca 1,5 minuty na hladinu (kde ho bohužel nikdo neviděl), opětovné zanoření, výstup na hladinu a opětovný pád do hloubky 27 metrů. Od tohoto pádu je již křivka ponoru rovná do doby, kdy byl za vodicí šňůru vytažen.

Hloubka 27 m zřejmě odpovídá maximálnímu prověšení vodicí šňůry. Když byl vytažen na hladinu, byl bez zátěžního opasku a se zablokovaným počítačem, který požadoval velmi dlouhou dekompresi. Jestliže by tento ponor proběhl správně, byla by celková doba výstupu cca 40 min.

Zřejmě byl tedy problém v tom, že se upoutal na vodicí šňůru (což je nesmysl) a měl pocit, že se může na ní zavěsit. Dále to bylo již selhání člověka.

V lékařské zprávě je uvedeno, že příčinou smrti bylo barotrauma plic (nelze rozlišit, zda-li z přetlaku nebo podtlaku) v takovém rozsahu, že zapřičinilo hypoxii.

Následná resuscitace tedy již nemohla nic změnit.

Po vytažení měl dotyčný automatiku v puse a zcela prázdnou lahev.

Veškeré jeho vybavení je předmětem zkoumání, je třeba ověřit možnost poruchy počítače (zobrazení tlaku v lahvi), ale i ostatní techniky.

Odpovědi na doplňující otázky:

1. Jednalo se o potápěče ve věku 38 let.
2. Rozhodl se ponor absolvovat sám, protože nechtěl čekat na kolegy.
3. Jako potápěč byl zkušený s častými ponory u nás, tj. zvyklý na zimu a tmu.
4. Tento ponor absolvoval (jako všechny) se vzduchem.
5. Výstroj - láhev 20 l, dvojventil, spare-air, 1 x automatika Scubapro 400, 1 x automatika Scubapro 190, jacket běžného střihu, plastový backpack, kapsový zátěžní opasek, zátěže na nohy, silná hlavní svítilna do ruky, záložní svítilna, dva nože. Suchý trilaminátový oblek, haubna, maska Look, ploutve. Počítač UWATEC Aladin Air X s vysílačem tlaku z prvního stupně. Veškerou techniku testuje (nebo bude) pro účely vyšetřování policie Jirka Trpík.
6. Kdy ztratil (zahodil) zátěžní opasek opravdu nevím, také si myslím, že bez něj by nebylo možno udělat takové skoky. Jen vím, že ho při vytažení z vody neměl, jacket měl prázdný, láhev prázdnou a pod oblekem mokro - to bych přičítal podtlaku v hloubce 27m a době pobytu 30 min.

Poznámka Petra Votavy k vodící šňůře:

Na jaře roku 2000 jsme tam s kamarádama instalovali sestupové lano, barel a velmi kvalitní a pevnou vodící šňůru, která se běžné používá v jeskyních. Vše bylo upevněno a kvalitně vypnuto tak, aby mezi břehem a barelem nedocházelo k průvěsu vodící šňůry. Během množství ponorů, které tam byly uskutečněny různými potápěči došlo k poškození barelu, který někdo vyměnil, což byl jistě chvalitebný skutek.

Jak mě ale informovali kolegové z klubu (Ondra Brunclík, Michael Vlasák, atd.), kteří se na kostele potápěli v sobotu před nešťastnou události, tak někdo vyměnil i jeskyňářskou vodící šňůru za nějaký nesmyslný "cukrspagat", který ani nedokázal pořádně vyšponovat!

Ondra říkal, že i bez zatížení viselo toto lanko ve velkém průhybu, takže se při plavání že břehu a sledování šňůry muselo dost dolů a nahoru.

Vodiči šňůra sice není určena k tomu, aby se za ní bylo možno zavěsit, ale pokud je dobře udělaná, tak to vydrží a pokud je i dobře vypnuta, nebude průhyb díky výtlaku barelů při nouzovém zavěšení tak veliký (zřejmě oněch 27 m).

Z toho vyplývá, ať už tu šňůru instaloval kdokoliv, ať se na to příště radši VYSERE, když to neumí udělat pořádně!!! O víkendu tam jedeme a vrátíme tam zase zpátky původní šňůru, což doufám přispěje ke snížení nebezpečnosti této krásné, ale velmi náročné lokality.