Nehoda na Leštince

Tělo potápěče (ročník 1967) bylo náhodně nalezeno jinými potápěči asi metr pod hladinou, připoutané k potápěčskému přístroji, který byl vklíněn do větví.

Podle dostupných informací byl aktivní potápěč s praxí asi dva roky a kvalifikaci AOWD. Několik ponorů uskutečnil i v prosinci 2010.

Pravděpodobný vznik nehody

Hladina Leštinky byla částečně zamrzlá nepříliš silnou vrstvou ledu. Potápěč šel na ponor sám v suchém obleku, vybavený přístrojem s láhvemi 2×12 l a dvěma nezávisle uzavíratelnými ventily s automatikami. Na záložní automatice měl nestandardně namontovaný izolační ventil, který se vkládá mezi koncovku hadice a druhý stupeň uzavřít přívod vzduchu (viz obrázek).

Potápěč v průběhu ponoru z nějakého důvodu uzavřel pravý ventil (zamrzlý dofuk do křídla, nebo zamrzlá automatika, cvičně?), ke kterému měl připojenou primární automatiku a křídlo. Potom se pravděpodobně pokoušel nadechnout ze záložní automatiky s uzavřeným izolátorem (záložní automatiku měl zavěšenou na krku).

Situace byla taková, že dýchat nemohl z primární ani záložní automatiky a nemohl dofouknout křídlo. Jediné, co mohlo fungovat, bylo dofukování suchého obleku, ale dostatečně nafouknout oblek je možné jen ve vodorovné poloze, nebo po uzavření vypouštěcího ventilu. Je možné, že vzniklou situaci chybně vyhodnotil jako úplnou ztrátu vzduchu, i když vzduchu měl ve skutečnosti dostatek.

Dalším chybným rozhodnutím bylo odložit přístroj na dně a vyplavat. V panice si jen rozepnul přezku opasku a shodil přístroj z ramen, ale nesundal si záložní automatiku z krku, neodepnul hlavu světla pevně přichycenou na ruce a neodepnul hadici k suchému obleku. Kus vyplaval, ale až ke hladině to nestačilo.

Poučení

1. Sólo potápění, navíc pod ledem, si možná může dovolit mimořádně zkušený potápěč. To potápěč po dvou letech praxe není, naopak, po dvou letech potápění nastává nejvíce rizikové období. Uvažovat o sólo potápění, bez minimální kvalifikace P***/divemaster a před třístým ponorem není dobrý nápad. Mnoho lidí to nepovažuje za rozumné ani s několika tisíci ponory.
2. Nedostatečná (nebo žádná) kontrola před ponorem a bez záložní automatiky připravené k okamžitému použití, je krajně riziková záležitost.
3. Izolační ventil se snad může použít v teplé a čisté vodě, například u oktopusu rekreační konfigurace a to například jen pro okamžik skoku do vody, nebo kdy otvírá oktopus silný proud. Doplnit jej před druhý stupeň do standardní sestavy automatik pro dvojče je technický nesmysl a ohrožuje potápěče hned několika způsoby:
• je možno si uzavřít ventily tak, že se potápěč nedostane ke své zásobě vzduchu (jako se patrně stalo v tomto případě),
• druhý stupeň slouží jako přetlakový pojistný ventil, v případě zamrznutí, nebo závady prvního stupně hrozí exploze středotlaké hadice.
4. Nedostatečně naučené zvládání krizových situací a neschopnost rychle a s chladnou hlavou vyhodnotit možná řešení patrně souvisí s nedostatkem zkušeností. V tomto případě by zřejmě stačilo:
• uskutečnit ponor se zkušeným a spolehlivým parťákem,
• dodržet správný postup - nejdříve přejít na záložní automatiku a teprve potom zavírat pravý ventil; hned by se zjistilo, že záložní automatika nedává a pravý ventil nelze zavřít (v případě zamrznutí se pak dávkuje vzduch pro nádech ručně přímo ventilem),
• po uzavření pravého ventilu a zjištění, že záložní automatika nefunguje, pravý ventil zase otevřít a vrátit se k automatice primární,
• uvědomit si, že na záložní automatice je izolační ventil a otevřít ho,
• pro výstup použít suchý oblek (buď ve vodorovné poloze, nebo i svisle, ale s utaženým vypouštěcím ventilem),
• odhodit zátěž a případně i těžké světlo,
• nebýt přetížený a vykopat se nahoru nohama,
• nepanikařit při odkládání přístroje a odpojit všechna pevná spojení přístroje s potápěčem.

(Další fakta budou doplněna, až policie uzavře vyšetřování.)