Nečekaně silný odliv

Stačilo málo a potápěči byli odneseni proudem na volné moře.

Potápěli jsme se asi 5 mil jihozápadně od Fort de France, na korálovém výběžku mezi dvěma většími zátokami. S Michalem jsme v té době měli za sebou několik desítek ponorů do menších hloubek, včetně ponorů nočních. Oba jsme měli standardní vybavení na velmi dobré úrovni, samozřejmě octopus, žaket, neopren.

Na lokalitu jsme vyjeli Zodiakem až po setmění. Byl úplněk! V tomto místě jsme se potápěli již několikrát. Asi v hloubce 18 m korál končil a dál byl jen písek.

Zodiak jsme ukotvili asi 100 m od břehu a na loď upevnili zábleskové světlo. Ponor jsme měli pečlivě kompasově připravený, měli jsme domluvené signály i navíc oba zapnuté LED blikačky a v kapse náhradní chemické světlo.

Do vody jsme vstoupili ze špičky člunu, kotrmelcem dozadu, oba v jeden okamžik. Místo u špice jsme se ale vynořili u zádě člunu. Po krátkém ručkování se oba ocitáme u kotevního lana. Ve vodě je cítit silný proud, jaký tu nikdy nebyl. V Karibiku je minimální odliv a příliv, tudíž jsem s ním ani nepočítal, ale proud tu najednou byl. Bylo mi líto přerušit potápení a tak jsme se domluvili, visíce u lodi rovnoběžně s hladinou, že ponor zkusíme na pár minut a uvidíme, jak to bude u dna. Přes kotevní lano jsme doručkovali do hloubky 10 m a zkontrolovali kotvu. Voda byla plná krylu, viditelnost asi jeden metr. Korýše jsem viděl jen jako čárky.

Dole se pokoušíme plavat proti proudu, ale bez rukou a prstů to moc nejde.

Balíme to, otáčíme se a zkoušíme nalézt kotvu. Po chvilce se ocitáme v hloubce 18 m nad písečným dnem. Je nám jasné, že jsme přejeli. Za kamenem zastavujeme.

Michal je OK. Jdeme nahoru, pomalu stoupáme, malá zastávka ve třech metrech a jsme na hladině. Vše je OK. Houpeme se na asi jeden a půl metrových vlnách, obloha 100% zatažená, kolem černočerná tma.

Bereme šnorchly a pokoušíme se najit člun. Minuta a nic, nikde ani ždibek světla. Koukám na kompas doufám, že nemá poruchu neboť se mi zdá, že ukazuje špatně. Náhle záblesk tam, kde jsem si myslel, že je volné moře. Aha, asi jsme se při výstupu otočili, kompas ukazuje správně.

Věřím tomu co jsem viděl, za chvilku i Michal hlásí světlo, snad je to náš člun. Díky vysokým vlnám a delší frekvenci záblesků se nám podaří světlo spatřit pouze, když jsme na hřbetě vlny my, člun a přesně v tomto okamžiku blýskne stroboskop.

Pomalu plaveme k lodi. Po půl hodině není vůbec jasné, jestli se přibližujeme či vzdalujeme. Michal toho začíná mít dost a zaostává.

Domlouváme se, přifukuji žaket, předávám jej Michalovi a plavu k lodi, co mi síly stačí. Asi po 15 minutách začínám světlo vidět pravidelně, za chvíli již vidím odraz světla na motoru a boku lodi. Uběhlo 25 minut a jsem u ní, ztěžka se soukám do lodi. Startuji motor na první trhnutí a posledními silami vytahuji kotvu.

V dálce vidím světlo, za chvilku jsem u Michala. Myslím, že takhle rád nebyl ani za mlada o vánocích.

No a to je všechno. Tentokrát k nám bylo moře milostivé. Napsal jsem to pro ponaučení. Pozor na odliv, může být i v místech, kde jej vůbec nečekáte a nikdy jste se s ním nesetkali. Koukejte taky na měsíc...