Opomenutá dekomprese

Potápěč se rozhodl uskutečnit sólo ponor, při kterém překoná delší vzdálenost v hloubce okolo 40 m. Ponor se uskutečnil na otevřené vodě, jednotlivé části trasy měl potápěč již proplavány z dřívějška, takže měl velmi dobrou představu o profilu a časovém průběhu ponoru. Pro tento ponor zvolil zásobu vzduchu ve dvou nezávislých 12 l láhvích (na zádech) a jedné 7 l láhvi s EAN 26 (jako stage). Pro plnění suchého obleku byl použit argon.

Polovinu trasy uplaval úspěšně. Poté mělo dojít k dočasnému snížení hloubky a změně směru. Pro snížení hloubky chtěl potápěč přejít na EAN 26 (tj. směs 26% kyslíku a cca 74% dusíku), ale opakovaně mu zamrzla automatika Poseidon JetStream. Závadu odhaduje na netěsnost protimrazové čepičku, která se naplnila vodou (ač byla neporušena). 7 l láhev uzavřel a pokračoval v dýchání vzduchu z dvou 12 l láhví. V tomto okamžiku došlo dále k chybě v určení náměru (o 45°). Po (delším, než očekávaném) plavání v přibližně 40 m hloubce došlo k neočekávané zástavě dodávky vzduchu z napřed z jedné automatiky (přičemž v láhvi byl tlak okolo 60 bar) a poté i z druhé, za obdobných okolností. Následuje nouzové vynoření za stavu blízkého panice a výstup na nedaleký břeh.

V grafu je kromě profilu ponoru získaného z potápěčského počítače (černě) vyznačena také minimální hloubka (červeně), určená pomocí Bühlmannova algoritmu ZHL 16c implementovaného v programu Decosim. Na rozdíl od tabulek zde nebylo počítáno s žádnou bezpečnostní přirážkou hloubky a výpočet je proveden pro skutečnou nadmořskou výšku (tabulky jsou pro 700 m). Předchozí graf ukazuje skutečný průběh, v následujícím grafu jsou do skutečného průběhu doplněny dekompresní zastávky, které měl potápěč vykonat.

Po 25 minutách povrchového intervalu, ve kterých se potápěč spojil s další skupinou (díky chybnému náměru se vynořil jinde, než bylo plánováno) a zajistil si další zásobu vzduchu (vypůjčený žaket i s láhví), následovalo zanoření do 12 m s postupným vynořovánim do 9 m. Potápěč byl i při této rekompresi sám, akorát vybaven bójkou, protože člen skupiny, který byl určen k tomu, aby s ním sestoupil, se nebyl schopen zanořit (s postiženým byla na dně jeho výstroj a on z dostupného materiálu patrně nebyl schopen sestavit použitelnu sestavu, zvláště díky nekompatibilitě středotlakých inflátorových hadic potřebných k žaketu a suchému obleku). Tato fáze trvala 50 minut. Bohužel není k dispozici profil ponoru, ani úplně přesné časové údaje (patrně proto, že počítač Uwatec Aladin byl v SOS módu).

Po 10 minutách povrchového intervalu (přestrojení do svého žaketu, láhve vyměněny za plné) následoval další rekompresní ponor, tentokrát do 20 m na 10 min, 15 m na 15 min, 12 m 15 min, 9 m na 15 min, 6 m na 15 min, 3 m na 20 min se vzduchem a 3 m na 10 min s čistým kyslíkem. I když byl opět použit pro plnění suchého obleku argon, byla potápěči zima. V láhvi byl dodán teplý čaj, který byl v množství cca 0,5 až 0,75 l zkonzumován přímo pod vodou. Po ponoru dostal potápěč infuzi 500 ml fyziologického roztoku, nebyly podány žádné léky. Po celou dobu rekomprese i před ní byl potápěč bez příznaků dekompresní choroby.

Po 24 hodinách povrchového intervalu vykonal potápěč další ponor, tentokrát do hloubky 20 m (plynulý sestup 15 min, 5 min na dně, plynulý výstup do 8 m, následuje 5 min ve 3 m s dýcháním kyslíku).

Jediným následkem, který se začal projevovat až po uplynutí intervalu 24 h od nehody, je mírná bolest v levé ruce (v oblasti úponu bicepsu). Nedá se však spolehlivě určit, zda se jedná o dekompresní chorobu. Bolest po čtyřech dnech přetrvává, i když dva dny po nehodě (při fyzické námaze v práci) dočasně vymizela. Průběh podle mého (nemedicínského) odhadu svědčí spíše pro zánět (či jinou sekundární komplikaci), který mohl být sice vyvolán podrážděním bublinami a podchlazením, ale už to není dekompresní choroba léčitelná v komoře.

Rozbor chyb

Sólo ponor bez opodstatnění

Sólové potápění je jistě možné, ale opodstatněné je podle mého názoru pouze v případě, kdy by si dvojice nemohla efektivně pomoci a spíše by si překážela (např. úzká jeskyně s velmi malou viditelností) a v případě, kdy velmi zkušený potápěč s odpovídající výstrojí plánuje nenáročný ponor a nemá vhodného partnera (pořád lepší jít sólo, než s člověkem, který by mi stejně nepomohl a kterého navíc musím pořád hlídat - to je práce divemastera nebo instruktora, nikoli rekreace).

Chyba v plánování

Ponor spadal do kategorie technického potápění. V této oblasti platí základní pravidlo: "Plan your dive and dive yor plan" (volně přeložno: "Naplánuj ponor a potom se podle plánu potápěj"). Do plánu ponoru kromě dekompresního postupu a případně plánu spotřeby použitých směsí patří také plán přerušení ponoru (úniku, "bail out") v různých okamžicích ponoru a stanovení limitů, při dosažení kterých má k přerušení ponoru dojít. Mezi základní limity patří překročení plánovaného času a dosažení minimální bezpečné zásoby dýchacího média. V případě řádného naplánování by potápěč při poruše výstroje (opakovaném zamrznutí automatiky na stage láhvi) nepokračoval v ponoru, protože by došlo k efektivní ztrátě dýchacího média a tím k dosažení minimální bezpečné zásoby.

Nedostatek zkušeností

Potápěč musí mít nejen dostatečné teoretické znalosti k naplánování náročného ponoru, ale musí mít i dostatečné zkušenosti a dovednosti (rutinu) k bezpečné realizaci plánu. V tomto případě po stresu vyvolaném nedostatkem v plánování došlo k rozvinutí krizové situace kumulací s další chybou, zapříčiněnou patrně nedostatečně rutinním přístupem k navigaci podle kompasu (nevím, zda potápěč udělal navigační chybu díky spoléhání se na svou paměť, nebo díky nezvládnutí práce s kompasem). Stresu z krizové situace lze přičíst také fakt, že potápěč ani v malé hloubce (a tedy relativně teplé vodě) nepoužil zásobu v stage láhvi alespoň pro částečnou náhradní rekompresi ihned po nouzovém výstupu.

Nekvaliní výstroj

Neočekávané zastavení dodávky vzduchu bylo podle vyjádření potápěče patrně způsobeno mechanickou rezervou, která (ač páka rezervy byla v poloze "otevřeno") zůstala "viset" a zablokovala přívod vzduchu přes to, že v láhvi bylo ještě dost vzduchu alespoň na výstup pro další, plnou láhev. Toto se projevilo u obou použitých láhví! Podle vyjádření člověka, který v potápěčském obchodě rutinně plní láhve, značná část historických ventilů s mechanickou rezervou bývá nespolehlivá a občas rezervy "viset" zůstávají. Jelikož byly láhve půjčené (v plném stavu), neměl potápěč prakticky šanci správnost funkce rezerv ověřit před ponorem. Těžko říci, zda by měl šanci zjistit při pečlivějším přístupu netěsnost protimrazové čepičky na následně zamrznuvší automatice JetStream (jinak jistě kvalitní a pro podobný ponor vhodné).

Komentář k postupu po nehodě

Potápěč a skupina na břehu odhadli podle mého názoru celkem správný postup při náhradní rekompresi. I ten nejmírnější postup při léčebné rekompresi (podle tabulek pro léčebnou rekompresi USN a Draeger) je mnohem náročnější (se vzduchem trvá skoro 7 hodin), ale z druhé strany s léčebnou rekompresí se počítá v případě, že se již začaly projevovat příznaky dekompresní nemoci. To, že je výhodné (a konec konců i tabulkami předepsané) co nejdříve sestoupit do větší hloubky než provedených 12 m, bylo předpokládám všem jasné, ale s ohledem na okolnosti (provizornost technického řešení a zejména chybějící doprovod při prví rekompresi) byla tato "přečkávací" první rekomprese velmi dobrým rozhodnutím. Následná "náhradní" (více-méně léčebná) rekomprese tím měla daleko větší šanci na úspěch. Rehydratace a (byť velmi omezené) použití kyslíku bylo také správné. Snad ještě mohl být po první "přečkávací" rekompresi podán rozpuštěný Aspirin (nebo jiný lék snižující srážlivost krve).

Největší štěsí bylo v tom, že se v poměrně dlouhém povrchovém intervalu po nouzovém výstupu nezačaly projevovat příznaky dekompresní nemoci, protože zvláště při závažnějších projevech je provádění náhradních procedur ve vodě prakticky vyloučeno a musel by následovat rychlý (pokud možno letecký) přesun do dekompresní komory s následnou mnohahodinovou léčbou v komoře a pravděpodobně i hospitalizací.

Varování

Jestliže jeden člověk přežil bez větších následků podobnou příhodu, ještě to neznamená, že podobné štěstí se bude opakovat, nebo že jsou tabulky a počítaše příliš měkké. Že nějaký parašutista přežil, i když se mu neotevřel padák, také ještě neznamená, že padák je pro skákání z letadla zbytečný. Je zaznamenáno dost případů, kdy se dekompresní nemoc objevila i při dodržení postupu podle tabulek či počítače. Tak buďme opatrní!

Popis a komentář byl konzultován s postiženým potápěčem a shledán jako odpovídající skutečnému průběhu.

Potápěč si přeje zachovat anonymitu, proto neuvádím jméno, přesný čas a místo nehody. Případné dotazy zprostředkuji.