Kolaps při ponoru

Potápěč přestal reagovat v průběhu ponoru, záchrana nebyla úspěšná.

V ten den jsem se účastnil se svou skupinou na Chorvatském ostrově Pag potápění z lodi Calypso, kterou vlastní potápěčské centrum Connex Diving.

Na lodi směr lokalita "jeskyňka" vyplulo v 10:15 asi osm potápěčů, dále dva instruktoři David Vávra, Petr Miler a lodivod Nikola.

Instruktoři dělali pouze průvodce (každý své skupiny potápěčů), neprobíhal žádný kurz. Po zakotvení na lokalitě šli do vody jako první dva Rakušané, potom moje skupina, dále potápěč R v buddy teamu s potápěčem J a jako poslední do vody vstoupila skupina Davidova. Zanořili jsme v 10:52 a uskutečnili celkem zajímavý 40 minutový ponor.

Hned po vynoření mi Nikola dal signál, že se stal problém. Po výstupu na loď jsem zjistil, že postiženého potápěče J již transportovali rychlou lodí, která prováděla ponory pro jinou skupinu vedle nás, na nedaleký cíp ostrova, kde již čekala sanitka s lékařem. Zajistil jsem z vody vypůjčenou výstroj potápěče J pro případnou expertízu, počkali jsme až se vynoří rakouský tým a odjeli zpět na základnu.

Při cestě zpět jsem hovořil o celém incidentu s potápěčem R, který mi vyložil následující: Buddy team R+J (oba CMAS P*, J 47 let) byl vytvořen až na lodi. Potápěč J měl již při zanořování problémy - pletl si tlačítka na inflátoru, až napodruhé se mu podařilo zanořit k potápěči R, pak pokračovali dál na předem dohodnutém směru ponoru. Někde pod úrovní 20 m zjistil potápěč R, že jeho buddy nereaguje na signály, nehýbá se, jen pomalu klesá dolů. Potápěč R zachytil postiženého a zahájil výstup na hladinu pokud možno správnou výstupovou rychlostí. Když se dostali na hladinu, potápěč R volal o pomoc a snažil se dát J umělé dýchání.

Nebylo to však jednoduché, protože postižený měl křečovitě stažené lícní svaly a tak životodárný kyslík a CPR dostal až na lodi, která ho převážela k sanitce. I přes to, že lékař ze sanitky zaznamenal na monitoru slabé záchvěvy srdce a použil CPR, kyslík, AED a 5 kubíků adrenalinu, nepodařilo se potápěče J přivést zpět mezi živé.

Nikdo z nás si nemůže být nikdy 100% jist, zda je zdravý natolik, aby se mohl bez problémů potápět. Nicméně jistá životospráva, pravidelné prohlídky u lékaře, dodržování správné termoregulace před i při ponoru, dostatečná hydratace a dodržování pravidel bezpečného potápění mohou rizika podstatně snížit.

Věřte, že nejtěžší bylo po příjezdu zpět na základnu vysvětlit mámě dvanáctiletého kluka, který se s námi potápěl, proč by se měl potápět dál...