Zde je jakési shrnutí a rozbor toho co se mi stalo dne 29.5. 1999 na Slapech. Tato nehoda byla diskutována v konferenci scuba-cz. Je tam také možno najít moji totožnost a stanoviska různých lidí. Osobně si cením toho, co mi k tomu, co se stalo, napsal Sabbath a Rambo. Snad následující text bude poučením a zdrojem užitečných informací.
Tu sobotu jsem se rozhodl, že se pokusím o podplavání Slap. Nebyl to první pokus, ten předchozí skončil tak, že jsem se těsně před koncem otočil a plaval zpátky. Každopádně to se mnou nikdo z přítomných nechtěl absolvovat a tak jsem se rozhodl jít sám.
Nebyl to zdaleka můj první sólo sestup. Vzhledem k tomu, že jsem v té době měl jen jednu automatiku, tak jsem požádal jednoho kolegu, aby mi půjčil svého Jetstreama. Dotyčný tak učinil a spolu s automatikou mi vnutil i svojí 18l láhev. Osobně jsem ji nechtěl, ale byl jsem přesvědčen, tím, že 2 l vzduchu navíc se mohou hodit (sám mám dvojče 2x8 l, v té době bylo spojené a mělo 2 ventily). Do vody jsem šel s následující výstrojí: suchý neoprén Aquatex, láhev 18 l se dvěma ventily osazená automatikami Poseidon Jetstream s oktopusem a Mares MR12 s druhým stupněm Mares Beta, baterka LOLA s 12V akumulátorem (připevněným k láhvi) a s 30W hlavicí, kompas, Aladin Pro, dekompresní bójka, žaket, ABC, tříprsté rukavice.
Automatiky jsem měl přichycené k žaketu. Obě automatiky měly manometr. Rozhodl jsem se, že automatiky povedu každou z jedné strany a octopus si nechám v kapse u žaketu. Vzhledem k jednostrannosti Marese jsem měl Marese zprava a Jetstreama zleva. Středotlakou hadici k suchému obleku jsem měl připojenou k Maresu a hadici od jacketu k Poseidonu.
Těsně po zanoření jsem zjistil, že při nadechování z Jetstreama mám hlavu pootočeno mírně doleva a mám problém s udržením správného směru. Prohodil jsem tedy automatiky a jako hlavní začal používat Marese. Plaval jsem tedy dál. Někdy mezi 17-tou a 18-tou minutou sestupu v hloubce 41,3 m jsem zjistil, že mi automatika Mares začíná dávat nepřetržitě, ale ne příliš velké množství vzduchu. Vzhledem k předchozím zkušenostem (celkem dobrým) jsem usoudil, že pravděpodobně došlo k zamrznutí na 2. stupni. Předtím se to vyřešilo samo uvolněním ledového krystalku. Tak jsem pokračoval v dýchání. Po cca druhém, maximálně třetím nádechu se automatika rozjela naplno. Rozhodl jsem se zastavit a vzít si Jetstreama a zavřít ventil s Maresem. Vzal jsem Jetstreama z držáčku na žaketu a chtěl prohodit automatiky. S jednou automatikou v jedné ruce a s druhou v druhé jsem zaregistroval náhlé zvýšení vztlaku a výstrahu Aladina za překročení výstupové rychlosti.
Od této chvíle mi události trochu splývají vše se stalo strašlivě rychle. Pravděpodobně jsem pustil nerozdýchaného Jetstreama a chtěl odpustit levou rukou ze žaketu a chtěl jsem si vzít Marese a dýchat z něj. Bohužel vše se stalo mírně jinak. Inflátor jsem nenahmatal a vzhledem k tomu, že Mares byl totálně zamrznutý a z druhého stupně se valilo velké množství bublin, tak jsem ztratil i tuto automatiku. Takže jsem se ocitl někde mezi 41 m hloubky a hladinou bez automatiky a s dost značným pozitivním vztlakem.
V tuto chvíli jsem si uvědomil, že asi dost těžko zastavím výstup a že mi bezprostředně hrozí barotrauma plic z přetlaku a vzpomněl jsem si bleskově na rozbor nehody z jedné z přednášek Jirky Hovorky. A tak jsem si naštěstí uvědomil, že jedinou mojí šancí, jak to přežít je neustále vydechovat a nenadechnout se. Nádech by znamenal vniknutí vody do dýchacích cest. Kdo někdy něco podobného zažil asi ví jak je to nepříjemné.
Následovalo několik výdechů bez nádechu, až jsem si uvědomil, že jsem na hladině. Je to pro mne nejdelší a zároveň nejkratší necelá minuta v životě. Na hladině jsem se několikrát zhluboka nadechl a vzhledem k tomu, že jsem nepocítil žádnou bolest, jsem usoudil, že barotrauma mne minulo. Další věc, kterou jsem si uvědomil, byl fakt, že Aladin děsivě pípá a že si připadám jako nafukovací balón. Začal jsem vypouštět vzduch ze suchého neoprénu a z žaketu a odpojil jsem středotlakou hadici od suchého obleku.
Dole ve 41 m jsem dle pozdější analýzy logu měl dekompresní zastávku ve 3 m/1 minuta, v momentě, kdy jsem se zanořoval, Aladin ukazoval začátek náhradní dekomprese v 9 m/5 minut a celkovou dobu výstupu 20 minut.
Rychle než se Aladin přepne do SOS režimu jsem se zanořil. Měl jsem značné problémy s udržením dekompresní hloubky, protože jsem byl ve volné vodě a rozhodně jsem nebyl v dobré psychické pohodě. Poté co jsem se několikrát začal propadat dolů, jsem použil dekompresní bójku, na které jsem měl šňůru s vyznačenými hloubkami 3, 6, 9 a na konci 12 metrů. Takto jsem dokončil náhradní dekompresi a v hloubce 3 m jsem zůstal dalších cca 4 až 5 minut. Poté jsem byl nucen plavat zpět k druhému břehu po hladině. Po vynoření jsem byl cca ve 3/4 šířky Slap dál od výchozího břehu. Po odstrojení jsem na doporučení kolegy a dle informací získaných z různých zdrojů vypil cca 1,5 l tekutin jako prevenci před možným ucpáním cév vzniklými bublinami.
Za příčinu náhlého odlétnutí k hladině považuji po různých diskusích tuto shodu nepříznivých faktorů. Po zamrznutí automatiky došlo k vzrůstu středotlaku a druhý stupeň otevíraný po proudu měl fungovat jako pojišťovací ventil. Bohužel měl příliš malý průtok a tak středotlak vzrostl tak, že se otevřel napouštěcí ventil na suchém obleku. Ventil je původní konstrukce a bylo mi potvrzeno, že může být tímto způsobem otevřen. Bohužel nemám na suchém obleku automatický vypouštěcí ventil a vše se stalo příliš rychle a díky ztrátě automatiky jsem nebyl schopen odhrnout manžetu a odcvaknout středotlakou hadici. Než jsem si uvědomil co se vlastně stalo, tak odhaduji, že jsem byl v hloubce cca 20 m. Podle analýzy v software Dive Talk byla maximální výstupová rychlost 74,1 m/min a minimální teplota vody 4,5 °C.
Co dodat? Rozhodně si po této zkušenosti myslím, že řešit podobno situaci proříznutím suchého obleku je nesmysl. Než vyndám nůž a trefím se, tak mohu udělat spoust jiných a možná i vhodnějších a účinnějších věcí, jako třeba odpojit středotlakou hadici a poodhrnout manžetu. Dále jsem udělal několik změn ve výstroji.
Ta nejlevnější a podle mne velmi důležitá je umístění automatik. Osobně jsem začal používat modifikaci Hogathova zavěšení automatik na krku na přetrhnutelné bužírce. Mám vyrobený jakýsi úchyt s rychlosponami, jejichž protikusy mám přidělané gumou na hadici od automatiky v místě, kde hadice končí a začíná druhý stupeň. Takto se mi nemůže stát, že ztratím automatiku; vždy ji najdu zavěšenou na krku. Dále jsem zakoupil automatiku Jetstream a používám ji s Maresem na střídání a svoje dvojče jsem rozpojil a používám ho jako dvě nezávislé lahve, kde na každé mám jednu automatiku. Automatiku Mares chci v dohledné době vyměnit a místo ní používat automatiku Apeks TX-50 s prvním stupněm Apeks.
Sólopotápění občas praktikuji i nadále a nemyslím si, že v dané situaci by mi buddy nějak výrazně pomohl, podotýkám, že viditelnost byla cca 2,5 m. Pokud někdy jdu do vody s cizí výstrojí a nebo s částí cizí výstroje důkladně na břehu a na začátku ponoru kontroluji, zda je vše v pořádku a jsem schopen používat všechno tak, jak jsem měl naplánováno. Pokud ne, okamžitě přerušuji ponor.
Reakce na to co se mi stalo byly různé. Velice si vážím toho co mi napsali a do telefonu sdělili lidé jako Sabbath, Rambo a Jirka Hovorka. Bohužel mne velmi zaskočila reakce jednoho člověka, kterého nebudu jmenovat, který tuto událost považoval za důvod k tomu, aby mi byla odepřena možnost zkoušek na P** a byly vyvozeny další důsledky. Ano, udělal jsem několik chyb a došlo k součtu nepříznivých faktorů.
Doufám, že mne nikdo nebude napodobovat a to co zde popisuji všichni budou považovat pouze za popis toho, co se může stát i jim. Případné další dotazy zodpovím. Adresu na mne si vyžádejte u Tomáše nebo Zdeňka.