Strany
potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
Strany potápěčské
vydává Zdeněk Šraier
zavřít

Napište hledaný výraz a stiskněte Enter

 

Sólo bloudění

s čím se nepočítá

autor: Jaroslav Klepal  (publikováno: 29.01.2001)
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek

V poslední době se opět vrací otázka, zda je potápění ve dvojici bezpečnější než potápění bez partnera. Nechci hodnotit co je bezpečnější, sám se také občas potápím sám. Pouze hodlám potápěčské veřejnosti popsat jednu příhodu, která se stala před pár lety jednomu našemu známému. Jde o zkušeného potápěče s více než třicetiletou praxí. Patří k takovým těm trošku svérázným potápěčským "drsanům", lovcům, považujícím některé technické vymoženosti a teoretické znalosti za zbytečné. V našich vodách si dlouhá léta obvykle vždy vystačil s jednou tajfunkou, přístrojem 2 × 10 l, dřevoprénem, případně harpunou. Žádná vesta, manometr, hloubkoměr, kompas nebo jiné krámy. Později si však pořídil neoprénový suchý oblek, který mu při jednom ponoru sólo patrně zachránil život.

Jednoho podzimního dne si vyjel s manželkou kamsi na Lipno na místo, které dobře znal. Ráno kolem osmé hodiny, za jasného slunečného počasí se rozhodl pro potápění. Odjel sám autem na místo, oblékl se a vlezl do vody. Dobu ponoru odhadoval později asi na hodinu, v daném místě byla hloubka 6 až 8 m. Po vynoření byl zaskočen náhle spadlou hustou mlhou s dohledem tak dva metry. Co teď? Zkusil plavat směrem, o kterém byl přesvědčen, že je správný. Po chvíli plavání zjistil, že se asi mýlil. Zkusil tedy jiný směr, také nic. Pak ještě několik dalších pokusů se stejným výsledkem. Pod nohama stále hloubka. Zkoušel tedy volání, ale bez výsledku. Slyšel prý různé zvuky, ale kvůli husté mlze nebyl schopen určit směr, odkud zvuky přicházejí. Postupně se vysiloval a tak odhodil přístroj s automatikou a zátěžový opasek. Jak sám později říkal, již to vzdával. Posléze zavadil ploutví o dno a po několika pokusech různým směrem se mu podařilo dostat se na břeh. Ve vodě strávil asi čtyři hodiny a byl zcela dezorientován, vysílen a podchlazen. V mokrém obleku by patrně nepřežil. Na břehu pak ještě dlouhou dobu bloudil, neboť nevěděl kde je a nemohl najít auto. Jelikož jsem dotyčného delší čas neviděl, nevím, zda se potápí nadále sám. Nevím, zda třeba nyní při ponorech sólo používá kompas, píšťalu a další technické prostředky a jestli má nějaké zabezpečení na břehu. Řekl bych, že asi ano. Na druhé straně by možná situace nebyla výrazně lepší, kdyby byl ve vodě se stejně nedostatečně vystrojeným partnerem. V každém případě mohou nastat situace, kdy i v místě, které potápěč dokonale zná, může dojít k fatální nehodě.

autor: Jaroslav Klepal
redakčně zpracoval: Tomáš Sládek