Teplomet v malé chatičce

Na začátku listopadu 2002 jsme vyrazili s cvikýři na Rumchalpu, uskutečnit ponory na volné vodě pro kurz CMAS P*. Bylo již chladno, přes den měl vzduch teplotu 7°C. Teplota vody byla v „pohodě“, krásných 9°C. První den pomalu končil, všichni byli vymrzlí z vody a těšili se do tepla. Protože jsme byli ubytováni v letních chatičkách, již předem jsme si zamluvili u ubytovatelů propanbutanové teplomety. A protože se rád jistím (na Rumchalpě jsem již jednou v noci v květnu pěkně zmrznul) a bral jsem s sebou malé děti, vzal jsem si z domova navíc teplomet vlastní.

Po návratu z večeře v restauraci jsme v chatičkách nastartovali teplomety, uložili děti a slezli jsme se v jedné chatce na další konzumaci a pořvávání všelijakých songů.

Když nastal čas jít spát, bylo v naší chatičce docela příjemné teplo. Protože jsme děti uložili dole, aby nespadly s palandy, musel jsem se nahoru vyškrábat já. Chvíli jsem se pokoušel usnout, ale pořád mi něco dráždilo oči a sliznice. Slezl jsem dolů a očucháváním jsem identifikoval, že to jsou spaliny z „erárního„ teplometu. Měly takový divný „kyselý“ zápach. Teplomet jsem tedy vypnul a zapálil jsem svůj. Ten nesmrděl. Říkal jsem si: „Mají tady nějaký divný plyn“. Zkusil jsem ještě vyvětrat, ale dosáhnul jsem pouze toho, že v chatce byla zima a zápach u stropu zůstal. Nezbylo, než se se ženou vmáčknout na spodní palandy k dětem. Dole nic nesmrdělo a dalo se spát.

V noci jsem byl díky předchozí konzumaci piva několikrát před chatkou. Pěkně mrzlo, z čaje ponechaného venku v hrnci se do rána stal „ledový čaj“ - krásný půlcentimetrový ledový kotouč, se kterým si děti potom hrály až do oběda. Při návratech do chatky jsem nepozoroval jsem žádný zápach. Teplomet hřál až do rána.

Ráno jsem vstal, vypnul teplomet a na propanbutanovou láhev jsem namontoval vařič, že udělám čaj, než se ostatní vzbudí. Škrtnul jsem jednou sirkou, vzplála a hned zhasla. Po ní druhá, třetí i čtvrtá. To mi už začalo vrtat hlavou. Šel jsem otevřít dveře. Nyní se mi podařilo vařič zapálit na první pokus. Z toho soudím, že ve vzduchu nebylo dost kyslíku.

Já jsem na sobě nepozoroval žádné problémy (možná to bylo nočními vycházkami), ale děti byly malátné a protivné, naštěstí jen do doby, než se nám je podařilo vyhnat, aby si hrály před chatičkou. Žena byla relativně v pohodě do doby, než si na posteli sedla. Zatočila se jí hlava a celé dopoledne jí bylo zle, bolela jí hlava a zvracela. V sousední chatce byl Tomáš Sládek pěkně vzatý a nebyl schopný vylézt ze spacáku také do 12:00. V třetí chatičce, kde běžel teplomet, si někteří stěžovali na bolení hlavy. V poslední chatce teplomet vypnuli a z hlediska otravy byli v pohodě, z hlediska tepla byli docela prokřehlí.

Odhaduji, že šlo o hypoxii, možná částečně "říznutou" otravou oxidem uhelnatým.