Vlny

Se dvěma dalšími potápěči jsme uskutečnili ponor na stěně. Když jsme vlézali do vody, začaly se tvořit vlny. Při vynoření však už byly docela velké a bylo velmi nesnadné v nich plavat. Proto jsme se rozhodli plavat ve 3 m hloubce směrem ke břehu. Špatně jsme však odhadli směr a doplavali jsme asi o 100 m vedle místa výlezu. Proto jsme chtěli plavat dál, ale už i ve 3 m se voda točila a bylo to nesnadné, tak jsme začali plavat na hladině. Byl jsem už docela vyčerpaný (do té doby jsem nevěřil, že plavání ve vlnách unaví) a při jednom nádechu ze šnorchlu mně přelila vlna a já se pěkně zakuckal, s tím, že druhý nádech byl taky do vlny. Takže jsem rychle nasadil automatiku a ta naštěstí zvládla mé kuckání.

Nikdy bych nevěřil, že kuckáním a kašláním do automatiky se tak rychle spotřebuje vzduch. Naštěstí si však můj spolupotápěč všiml, že je problém a doplaval ke mně, kde mi dal dýchat z jeho oktopusu. Co jsem tím chtěl říct? Že není dobré být od svého spolupotápěče daleko i na hladině. Můžete ho tam totiž hodně potřebovat.