Jak se neutopit na Slapech

Pokud v létě zavítáte na Slapy, možná jste si někdy všimli, jak se po přehradě prohání člun "vodní záchranky". Bohužel jsem měl tu čest se s jeho posádkou blíže seznámit. Některé členy a hlavně členky ale chlap vždycky rád uvidí.

Jak k tomu došlo? Slapská přehrada je i přes svojí často mizernou viditelnost mým oblíbeným místem k potápění. Je tam možné najít spoustu zajímavých věcí a zákoutí, vraky lodí, slušnou sbírku tuzemských i zahraničních automobilů, bývalé jezy, zbytky obytných staveb, studnu a mlýn nebo známou jeskyni se soškou mořské panny. Moje náklonnost je srdeční záležitostí, Slapy mají svoje kouzlo.

...jenže toho dne se mi fakt do vody nechtělo, i kdyby na dně ležel vrak Titaniku. Ač bylo poctivé kalendářní léto, teploměr měl do ideálních hodnot dost daleko.Taky slušně foukalo, vlny byly pomalu jak na Atlantiku. Ani psa by nevyhnal, natož pak potápěče.

Nakonec mě ale kamarád na vodu přece vytáhl. Na windsurfing. Sice jsem na té věci už párkrát stál, ale žádná sláva. Po několika pokusech o ladné "nalodění" jsem se pochlapil a rychlostí takřka kosmickou vyrazil. Asi deset minut jsem si docela užíval a dokonce přestal litovat, že nezahřívám židli v mé oblíbené hospůdce. Najednou nějak víc fouklo nebo šplouchlo či co. Letím dolů, rána do hlavy... a ČERNO.

Probral jsem se ve člunu, nade mnou se skláněly dvě osoby. Snažili se mě různě štelovat. Milá (velmi milá) slečna si se mnou za každou cenu chtěla povídat, chlapík mi kutil něco na hlavě. Ze člunu jsem byl přenesen na ošetřovnu Vodní záchranné služby na Staré Živohošti, kde jsem onu milou slečnu vydatně pozvracel. Hlava mě bolela jak po tom nejlacinějším víně a v uších mi zvonilo jak na Silvestra o půlnoci. Chlapík se mi snažil vysvětlit, že jsem se při pádu ze surfu udeřil do hlavy a pravděpodobně mám otřes mozku a malou tržnou ránu na hlavě. Prý si můžu dnešní den zapsat do kalendáře jako druhé narozeniny. Nebýt toho, že se záchranáři vraceli z výjezdu k případu na základnu a neuvěřitelnou náhodou uviděli můj debakl, mohl jsem se po ztrátě vědomí v klidu a tichu utopit a přidat se tak k místním potápěčským atrakcím.

Rychlá záchranná služba mě z ošetřovny VZS odvezla na podrobnější vyšetření do nemocnice, tam mi mimo jiné zašili tržnou ránu na čele a udělali potřebná vyšetření kvůli vyloučení vážnějších následků úderu do hlavy. Výsledky všech vyšetření byly v pořádku a tak jsem se po třech dnech přesunul domů.

A nyní? Mám za sebou úspěšně složené zkoušky s mezinárodní kvalifikací Záchranář-plavčík III, zvládnul jsem si udělat "řidičák" na motorový člun - Průkaz vůdce malého plavidla a také mám za sebou první letní sezónu, kdy jsem "sloužil" na Staré Živohošti jako záchranář Vodní záchranné služby Praha. Příští rok si plánuji rozšířit potápěčskou kvalifikaci, protože v rámci služeb u VZS, kde je i potápěčská základna, je mnoho příležitostí k potápění. Jak vás ta voda jednou fakt chytne, jste nadobro ztracení.

Pokud Vás záchranařina trochu zajímá (což by měla) zkuste se i vy přihlásit do kurzu VZS. Informace o kurzech najdete na webu VZS Praha, kontakty na skupiny z celé republiky pak na VZS ČČK