Plicní forma DCS

Dekompresní choroba může přijít i bez zjevné chyby v dekompresní teorii a praxi. Stačí, aby to člověku nesedlo.

Ponor

Na neděli 26.6.2005 jsme si s Tomášem naplánovali ponor na Těchnický kostel na Orlické přehradě. Jiní potápěči hlásili dobrou viditelnost, tak jsme si kostel chtěli pořádně prohlédnout.

Zvolili jsme jako hlavní směs 2×12 litrů trimix 20/30 a jako dekompresní směs 11 litrů EAN 36. Při plnění došlo díky přepouštění k malým změnám, takže pro deko měl Tomáš EAN 34 a já EAN 37.

Plán ponoru byl spočítán na reálné směsi ve třech různých softwarech s konservatismem GF Lo 35 %, GF Hi 80 %. Výsledky se moc nelišily a pro ponor jsme zvolili profil podle Deco Planneru.

Vlastní ponor proběhl bez problémů. Proplavali jsme celý kostel, oproti plánu jsme začali stoupat o trošku dříve. Výstup byl pomalejší než plán, díky malé výstupové rychlosti. Vše na straně bezpečnosti.

Profil ponoru stažený z počítače (černá křivka), porovnaný s plánem ponoru (modrá křivka) a s podle reálného profilu ponoru vypočítaným "dekompresním stropem" (červená křivka) vypočítaným podle modelu ZHL-16b.

Po ponoru

Po ponoru jsme ve vodě položili stage na rameno, pomaličku vystoupili z vody a kráčeli k autu. U první zahrádky nás to přestalo bavit, stage jsme opřeli o plot a dále pokračovali pouze s dvojčaty na zádech. U auta jsem sundal přístroj a veškeré další vybavení a pomalu jsem se vypravil pro stage. Donesl jsem ji k autu, sundal si oblek a převlékl se do "civilu".

Pak jsem si sednul na bednu s automatikami, vypil litr vlažného čaje a snědl asi 80 g čokolády. Od ukončení ponoru uběhlo odhadem asi tak půl hodiny. Začalo mi být nějak divně. Šel jsem se ještě vymočit a pak si zase sednul, protože k nevolnosti se přidalo motání hlavy, jak po opici. Silně jsem se potil, teplý pot ze mě tekl proudem. Jako příznaky DCS mi to nepřišlo a uvažoval jsem o nějaké příměsi v lahvi, kterou jsem se otrávil. Bylo mi stále hůř. Řekl jsem to Tomášovi a zkusil jsem dýchat zbytek nitroxu. Automatikou mi to nešlo, zdálo se mi, že dává málo. Nasadil jsem si tedy polomasku a pustil stálou dávku 15 l/min, kterou jsem si před časem vyrobil.

Postupem času se mi udělalo lépe a chtěl jsem jít balit věci. Jak jsem ale vstal, zase se mi zatočila hlava a bylo mi na omdlení. Zároveň jsem viděl ostře jen v jakési elipse, jejíž okraje se mihotaly, podobně jako mimoprostorové brány ve filmu. Zbytek zorného pole byl rozmazaný. Tomáš mi řekl, že mám šíleně zúžené zorničky. Pořád jsem si myslel, že jde o nějakou otravu. Tomáš mi sbalil věci, já jsem se přesunul do auta a rozjeli jsme se domů.

Cesta

Zatelefonovali jsme MUDr. Štěpánovi Novotnému a konzultovali stav. Řekl, ať se přijedeme ukázat. Po cestě jsem stále dýchal nitrox a bylo mi lépe. Zkoušel jsem si změřit tep a napočítal 66 tepů za minutu. Najednou jsem si všimnul, že mám ruce flekaté jak panter, ale nesvědily. Svědily mne špeky v pase, tam ale fleky nebyly. Nic mne nebolelo. Bylo to jasné. Ještě jednou jsme zavolali do Kladna a ohlásili vývoj situace. Zkusil jsem si ještě jednou přeměřit tep, ale nemohl jsem ho nahmatat. Bylo mi stále líp, i když už nitrox došel. Dojeli jsme ke komoře. Já vystoupil a ušel jsem pět metrů ke vchodu do domu. Cestou jsem se pěkně motal.

Složil jsem se jak podťatý. Zdály se mi pěkné sny... Probral jsem se. Ležel jsem na zemi na chodbě domu, někdo mi zvedal nohy. Neměl jsem hmatný tep. Dostal jsem dávku Fraxiparinu do břicha a infuzi fyziologického roztoku. Nasadili mi na prst pulsní oximetr - zpočátku tam bylo 93 %, pak se saturace vyhoupla na 98 %. Tep 54 za minutu.

Zase se mi zdálo, že už jsem v pořádku, ale jen do té doby, než jsem se pokusil sednout, abych se přesunul do komory. Zase se mi motala hlava, takže mne ke komoře museli donést. Sám jsem nalezl na lehátko a byl jsem šoupnut do "pece". Tomáš šel do komory se mnou, na začátek i MUDr. Novotný, který pak odešel přes předkomoru.

V komoře

Léčebná rekomprese probíhala podle léčebné tabulky č. 5 US Navy. 45 minut v tlaku odpovídajícím hloubce 18 m, v průběhu dalších 30 minut výstup do 9 m, výdrž 30 minut a během posledních 30 minut výstup na normální tlak. Vše na kyslíku s několika pětiminutovými přerušeními při dýchání vzduchu.

Z komory jsem vylezl už sám, chvilku jsem ještě seděl a nechával kapat infuzi, celkem jsem dostal asi 1.5 l do žíly. Pak jsme odebrali domů. Cítil jsem se slabý, ale jinak v pořádku.

Co to bylo? Helium se pravděpodobně rychle vysytilo ve formě bublinek do plicních vlásečnic a ucpalo je. Díky tomu bylo přetížené pravé srdce. Přes redukovaný plicní oběh se nedostával dostatek okysličené krve do levého srdce a tím následně ani do tělního oběhu. Proč se to stalo, nevím. Vše se zdá být v pořádku, i hydratace před ponorem byla dostatečná. Možná se projevilo moje pracovní vytížení v poslední době, možná vliv redukční diety v posledních třech měsících, možná něco jiného. Prostě mi to nějak nesedlo, jak řekl MUDr. Novotný.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za pomoc, kterou mi poskytli, jmenovitě Tomášovi Sládkovi, MUDr. Štěpánovi Novotnému a Janu Staňkovi z HBOx Kladno.

Ponaučení pro mne

S heliem budu velice opatrný, vůbec při potápění budu hodný a kyslík s sebou budu vozit na každou, i sebemenší, akci.