Potápění v Andamanském moři
18.3. - 21.3.1999
Úvodem
V následujících řádcích, bych se chtěl s Vámi podělit o potápění v Thajsku, které mnozí potápěči haní, ale které jsem shledal na mnou zvolených lokalitách velice zajímavým a bohatým na mořské živočichy. Pro Thajsko hovoří i to, že ceny letenek z Evropy jsou poměrně dostupné a místní náklady na ubytování a stravování jsou příjemně nízké. Thajci jsou stále usměvaví lidé, ovlivnění buddhismem, Thajská příroda nejsou jen bílé pláže s azurovou vodou, ale i deštné pralesy plné opic, hadů, divokých slonů i tygrů. Zkrátka bylo by škoda navštívit Thajsko pouze jako týdenní liveaboard výlet po moři a opomenout pořádnou tradiční masáž, zkrátka zvolit potápění jako třešničku na pestrém Thajském dortu, a tak jsem to udělal i já.
Potápěčské Thajsko si můžeme rozdělit na západní Andamanské moře s hlavními potápěčskými středisky Phuket a Koh Lanta a na východní Thajský záliv s hlavními středisky Pattaya a Koh Tao. Jsem jednoznačným zastáncem potápění v Andamanském moři, potápěl jsem se i na Koh Tao a je tam mnohem méně života a útesy jsou značně poškozené klimatickým jevem El nino.
Pro hledání toho správného potápěčského klubu jsem použil klasického průvodce od Lonely Planet, vybral jsem si jeden, který se jmenuje Sea Dragon, sídlí na pobřeží v městečku Khao Lak, což je cca 150 km severně od Phuketu. Má lepší ceny než diving centra na Phuketu a naprosto srovnatelný servis. Zvolil jsem 4-denní liveaboard s celkem 12 ponory na nejznámějších lokalitách, čili 3 ponory denně. Cena tripu je 13.600 Kč a obsahuje i zapůjčení kompletní výbavy, 3 jídla denně a neomezeně ovoce a soft drinky. Max. potápěčů na lodi 16 + 4 divemasteři, čili potápí se ve 4 skupinkách po pěti lidech. A teď už k ponorům.
Ponory
| 18.03.1999 | Kho Bon | viditelnost 20 m | teplota 28°C | Hmax 28,8 m |
| Všeobecně jsem se potápěl pouze v krátkém neoprenu se závažím 6 kg. Kho Bon je malý ostrůvek na širém moři na cestě k Surinským ostrovům. Krásný ponor nad členitým skalnatým dnem, prudce se svažujícím do nekonečné tmavomodré. Spousty pelagických druhů ryb, tuňáci, makrely, útesové ryby, chobotnice, velké murény. | ||||
| 18.03.1999 | Kho Bon | viditelnost 15 m | teplota 28°C | Hmax 29 m |
| Byl jsem překvapen, jak se na odpoledne na tom stejném místě zhoršila viditelnost, ale záhy jsem to pochopil, i to proč jsme pro druhý ponor zůstali ve stejné lokalitě. Byl jsem asi tak v hloubce 15 m, v duchu jsem trochu nadával proč jsme podruhé na stejným fleku a ani moc nedával pozor na věci kolem sebe. Pomalu jsme pluli ve trojici podél stěny, když jsem se najednou rozhodl podívat se do modra po mé pravé ruce a zjistil, že se dívám z očí do očí mantě, které téměř stála asi 3 metry ode mě. Nebyla z největších, rozpětí cca 3 metry. Najednou se pohnula, ještě víc se přiblížila k nám, cca na 2 metry, elegantně se otočila a pak pomalounku mizela v modrém nekonečnu. Byla to moje první manta v životě i když jsem o ní už pěkně dlouho snil a dopřála nám skutečně dlouhou a kvalitní podívanou. Už jsem i chápal, proč druhý ponor na stejném místě. Divemasteři znali odpolední planktonový boom a čekali mantu. | ||||
| 18.03.1999 | Kho Tachai | viditelnost 8 m | teplota 28°C | Hmax 25,5 m |
| Viditelnost díky planktonu skutečně mizerná, ale to samozřejmě znamená manty! Jinak zajímavý ponor díky velice silným proudům (občas jsem rezignoval na plavání a ručkoval po dně), a velkým hejnům různých ryb. Jsou tam velká hejna batfish, jsou strašně zvědavý a jdou s vámi po kotevním laně ze dvaceti metrů až do tří a furt vám koukaj z dvaceti centimetrů přímo do masky. Naše skupinka mantu neviděla, ale druhá ano a zase hodně zblízka. | ||||
| 19.03.1999 | Richelieu | viditelnost 10 m | teplota 28°C | Hmax 28,5 m |
| Tato lokalita je už dnes vlastně legendou pro potápěče toužící po setkání s velrybím žralokem. Březen je pro to nejvhodnější období a samozřejmě to také na druhou stranu znamená zhoršenou viditelnost v lokalitě. Potápěl jsem se ve skupině s jedním Angličanem, který zde rok před tím viděl dva a pak dokonce na Koh Lantě čtyři během jednoho ponoru, ale já jsem to štěstí bohužel neměl. Jinak ale ponor na Richelieu je velký zážitek, skála ční na volném moři jenom asi metr nad hladinu a za přílivu není vidět vůbec. Je to úžasné shromaždiště pelagických ryb, kranasů, makrel, tuňáků a barracud, poprvé jsem si vychutnal jak vypadá možná tisíc barracud v jednom hejnu a potápěč je uprostřed něj. | ||||
| 19.03.1999 | Richelieu | viditelnost 10 m | teplota 28°C | Hmax 29,3 m |
| Stejný zážitek, jako předchozí ponor. Kdepak se toulala ta patnáctimetrová obludka ? | ||||
| 19.03.1999 | Kho Tachai | viditelnost 12 m | teplota 28°C | Hmax 26,1 m |
| Návrat na místo, kde už jsme byli včera, zjevně snaha divemasterů zmírnit zklamání z velrybího žraloka alespoň mantou, ale ta se tentokrát neukázala. Velká hejna legračních a zvědavých batfish. | ||||
| 19.03.1999 | Kho Bon | noční ponor | teplota 28°C | Hmax 19,9 m |
| Tak tady jsem viděl svoji první mantu, noční ponor byl jednoznačně o korýších v děrách kolmé sklaní stěny, krevety, langusty, velcí úplně červení krabi. | ||||
| 20.03.1999 | Monkey Face | viditelnost 13 m | teplota 28°C | Hmax 27 m |
| Toto a další místa, jsou již součástí rezervace Similanské ostrovy. Na rozdíl od předešlých ponorů kolem skal, již klasické a poměrně neporušené korálové útesy, jak je znáte třeba z Rudého moře. Co se týče korálů, druhová rozmanitost mi přišla malinko chudší než v Rudém moři, naopak ryb se mi zdálo víc. | ||||
| 20.03.1999 | Elephant Head | viditelnost 13 m | teplota 28°C | Hmax 30,7 m |
| Bludiště s obrovských balvanů tvořících tunely a jeskyně. Na závěr ponoru si visím v 5 metrech na safe stopu a najednou mám pocit, že se pohnulo dno. 2 metry pod nohama mi proplula pomalu manta, z který byl úplně vyjančenej i divemaster, tvrdil, že měla rozpětí minimálně 5 metrů. Fakt to vypadalo, že pode mnou prolétává Stealth. | ||||
| 20.03.1999 | X-mas point | viditelnost 13 m | teplota 28°C | Hmax 23,8 m |
| Skalní bludiště, plný skoro dvoumetrovejch murén. Vedle jedný murény ležel perfektní kapsičkovej Scubapro zátěžák. Už je můj. Jo a nesmím zapomenout na fakt velký samotářský barracudy, který když jsem se ohlídl, byly vždycky za mnou. | ||||
| 21.03.1999 | Wall | viditelnost 30 m | teplota 28°C | Hmax 29 m |
| Konečně skvělá viditelnost, nádherná útesová stěna, standardní korálový ryby plus tuňáci, makrely, lagunoví rejnoci a Angerfish, což je taková ošklivá, ale legrační ryba, co nemá ploutve, ale nožičky. Dále karety, barracudy a kroužkovaní mořští hadi vlnožilové, jedovatí, ale neagresivní. | ||||
| 21.03.1999 | Eagle Ray Rock | viditelnost 20 m | teplota 28°C | Hmax 27 m |
| Bohužel žádný eagle ray, ale konečně 2 černocípí žraloci. Protože jsem žralokomil, tak žraloky jsem dost postrádal, myslel jsem, že jich bude víc, ale prý na Similanech je černocípák, bělocípák i leopardí poměrně standardní ryba, takže v tomhle jsem měl možná trochu smůlu, což mi ovšem manty bohatě vynahradily. | ||||