Belize 98

Jak jsem slíbil, posílám informace o potápěčském vylétě na Belize (pokud nevíte, kde to je - bývalý Britský Honduras, pod Mexikem, vedle Guatemaly).

Po loňském úspěchu Kajmanských ostrovů jsem se rozhodl pokračovat s poznáváním Karibiku. Sehnal jsem jednoho kamaráda a sestavil následující program:

první týden obytná loď BELIZE AGGRESSOR III (sobota-sobota)
5 dní lodge + potápěčská základna na ostrově Turneffe Island
5 dní ve vnitrozemí poznávání džungle a mayských památek

Vlastní fáze pobytu jsem organizoval sám a celkem s předstihem - loď už od září minulého roku, lodgi někdy kolem ledna a džungli 14 dní před začátkem cesty.

Cesta

Dopravu jsem zajistil s mírnými komplikacemi - letenky jsem sice zajišťoval 2 měsíce předem, ale jen tak tak. Cestovali jsme v době velikonoc a téměř vše bylo plné. Dobrá rada pro všechny - pozor na podobné svátky - lety přes Atlantik jsou skutečně v této době plné k prasknutí. Nakonec letový itinerář vypadal takto:

Praha-Amsterodam(KLM)
Amsterodam-Miami(Martin Air)
Miami-Belize(TACA).

Po cestě tam jsme dorazili do Miami a tam přespali a na Belize letěli druhý den. Cesta zpátky navazovala zcela dokonale. Let přes Atlantik jako obvykle hrůza - letěli jsme turistickou třídou, trvá to dlouho, je tam moc lidí a málo místa a nedá se tam kouřit. Jako nejlepší se nakonec ukázala společnost TACA - kouří se, letadlo nové, málo lidí, kořalky kolik kdo chce.
Malá zajímavost: letenka Miami-Belize (asi 2 hod) stojí víc, než letenka Praha-Amsterodam-Miami.

Miami: v přestávce jsme stačili udělat malinkatý výlet do centra Miami, celkem mě to zklamalo, ale možná jsme se nedostali na správné místo.

Belize: jestli někdo viděl "prdel světa", pak jsem to byl já a bylo to na Belize. Opravdu. Nejsem náročný a čekal jsem lecos, ale tohle ne. Bída a bída. Skutečně středoamerická země, kousek po získání nezávislosti. Není kam jít, není na co se dívat, není žádný krámek, do kterého by se dalo zalézt a okukovat, pominu-li Gift shopy se skutečně úděsnou nabídkou. Domy zbouchané z prken, staré, omšelé. Viděl jsem několik domů, které vypadaly stejně, ale byly prostě o něco větší. Takové na sobě měly nápisy Ministry of work, Ministry of education apod. Všude černí - je zvláštní zážitek být na celkem rušné ulici jediný bílý. Není to moc na koukání a chození, alespoň ne město Belize City.
Dávali nám radu, ať se držíme pouze hlavních, rušných ulic. Možná proto většina turistů dává přednost pouze cestě autobusem.

Nepříjemné překvapení - nefungují tam VISA karty, vystavené českou bankou, u mě je to KB. Nikdo neví proč. MasterCard od stejné banky ke stejnému účtu bez problémů. Pozor na bankomaty, pracují pouze s lokálními kartami. Takže s naší kartou se dá platit v hotelu, větší restauraci, ale raději s sebou mějte dopředu něco cash. Ideální jsou US dolary. Na Beliz platí Belize dolary - kurs je za 1US dva belizské. Ceny jsou docela mírné - velká večeře přišla na cca 15 USD.

Belize Aggressor

BA je obytná potápěčská loď z americké flotily Aggressor Fleet. Čekali na nás na letišti, odvezli nás na loď. Loď je úplně nová, větší než byla ta na "Kajmanech" (techn. poznámka - na "Kajmanech" se chystá zcela nová loď Cayman Aggessor IV). Hlavní paluba zpoloviny jídelna a společenská místnost, zpoloviny otevřený deck s potápěčskými krámy. Každý má své místo, pod ním svůj prostor pro blbosti. Dostanete svoji flašku, navlečete na ni žaket a týden ho tam necháte. Stejně jako automatiky apod. Spodní paluba jsou místnosti pro ubytování - po dvou. Klimatizace, dvě postele nad sebou, umývadlo. Novinkou proti "Kajmanům" byl privátní záchod a sprcha. Horní paluba sun-deck, lehátka, opalování, vana-vířivka s horkou vodou. Nad tím byla ještě jedna půl paluba - asi zase sun-deck. Ten ale skoro nikdo nevyužíval.

Loď hned večer v sobotu po příjezdu všech lidí odrazila a odjela na moře. Tam se drží celý týden až do pátku, kdy dorazí zpět do přístavu a v sobotu vás brzo ráno z lodi zase vykopou.

Potápění

Jedná se o potápěčskou loď, takže to nemá chybu. Vše je zařízeno zcela dokonale. Jak jsem řekl, máte své místo, kde máte flašku a svůj vercajk. Jediná vaše starost je všechno si to na sebe obléci a padnout do vody. Nikdo to do ní nemá dál, jak 15 metrů. Vylezte z vody, dojdete na své místo, shodíte to ze sebe a jdete si po svých. Cca za 20 minut je vaše flaška zase plná. Většina lidí tu dělá 5 sestupů denně.

Běžný den vypadá takto:

1. Ráno vstanete kolem 7:00.
2. Snídaně je v 8:00. Loď mezitím přejede na novou lokalitu.
3. V 9:00 padnete do vody. Kolem 10:00 vylezete.
4. V 11:00 padnete do vody na stejném místě. V 12:00 vylezete a jdete se najíst.
5. Oběd je cca v 12:30. Loď zatím přejede na jiné místo.
6. Kolem 14:00 padnete do vody, vylezete v 15:00.
7. V 16:00 do vody, vylezete v 17:00.
8. V 18:00 je večeře.
9. A kolem 20:00 padnete do vody na noční sestup.

Vyjímkou je pátek, kdy jsou pouze 2 dopolední sestupy, a sobota, kdy se nepotápí - výstup/nástup.

Sestupy jsou volné-bez průvodce, jen s vaším buddym. Pokud si vás tipnou na mazáka, dělají, že nevidí, že tam občas lezete sami. Na zadní plošině stojí divemaster, který si zapisuje, kdo šel do vody a kdo z ní vylez. Podává a bere foťáky, případně ploutve, když lezete z vody. Na zadní plošině je taky sprcha se sladkou vodou, tu si loď vyrábí.

Na všech Aggressorech platí doporučené omezení hloubky do 110 ft - tedy kolem 35m. Nikdo to nekontroluje, jen se vás ptají po skončení sestupu na vaši hloubku a čas ponoru - mají to do nějaké statistiky. Takže když jste hlouběji, tak to třeba zapřete (zapřel jsem pouze sestupy hlubší jak 50m, ostatní jsem jim klidně říkal).

Na lodi se dají dělat různé kurzy, je tam k dispozici Nitrox, dá se půjčit foto vybavení, 1-2x denně se vyvolávají diáky - E6 proces, takže si večer můžete prohlédnout, co jste za den "namastili".

Zdarma je vzduch, jídlo, pití - k dispozici je kola, fanta, pivo, limonáda, čaj, kořalka. Jen neradi vidí, když se naléváte přes den.

Platí se Nitrox, vyvolávání filmů, půjčování výstroje (kromě flašek a olov), kurzy a nějaký dárkový pytloviny-trička apod.

Lokality

Těsně u Břehu Belize je špinavá voda. Potápí se až za bariérovým útesem, který je prý druhý největší na světě - po Austrálii. Protože bylo celkem větrno, měli jsme asi trošku omezený výběr lokalit. Loď se motala převážně kolem TURNEFFE ISLANDU a LIGHTHOUSE REEFU. Stejně se asi jednalo o nejhezčí lokality na Belize.

Profil dna podobný Kajmanům. Mělčina kolem 10-15 m, potom prudká stěna do hloubky xxx metrů. Stěny jsou krásné. Na Little Caymanu byly asi hezčí, ale i tak je to paráda. Teplota vody cca 26 stupňů C. Viditelnost kolem stěn 30 a více metrů, v hloubkách lepší. Na mělčinách trošku horší kolem 20 m, snad jen jednou méně. Důvody - vítr a vlny v relativně mělké vodě a hlavně - chytili jsme dobu, kdy kvete plankton.

S tím planktonem - slyšel jsem kapitána mluvit o něčem co se jmenuje PIKA-PIKA. Zezačátku jsem nechápal, co to je, pak jsem to poznal. Jedná se o žahavý plankton, který není v podstatě vidět. Pokud ho trefíte, a to je pouze otázka smůly, budete vypadat pěkně. Týká se to především citlivé kůže - především krk. Měl jsem ho rozedřený od idiotsky umístěného velkro zipu a od svého oblíbeného zlatého řetízku. Také jsem se třetí den rozhodl, že se oholím. Moc dobrý. Koncem týdne jsem měl všude na krku zarudlé fleky o průměru cca 3-5 cm. Kůže pak vypadá jako spálená - červená, slité puchýřky, svědí to, kouše to. Vás to štve, že vypadáte jako idioti, tak si to furt prohlížíte a saháte si na to. Tím je to ještě lepší, teda horší.

Výsledkem je, že vypadáte skutečně jak nakažení smrtelnou kožní chorobou. Přiznám se, že mě to znervózňovalo jen do té doby, než jsem zjistil, co to je. Pak jsem to nechal být a sundal řetízky z krku. Zdálo se mi, že to bylo horší po koupání sladkou vodou a hlavně po mytí šampónem. Tak jsem se myl co nejmíň. Nechával jsem na sobě slanou vodu a pokud jsem se myl sladkou, pouze jsem to oplachoval. Celá tato hrůza sama zmizí po 6-12 dnech. Píšu to tady pouze proto, že někomu z vás to možná v budoucnu ušetří trápení.

Co jsme viděli - hromadu ryb. Přišlo mi, že tu bylo více větších ryb než na Kajmanských ostrovech. K vidění standardní druhy korálových ryb Karibiku, chobotnice, rejnoci - stingray, nádherní rejnoci - spotted eagle ray - moji osobní favorité - viděli jsme několikrát skupinku více kousků - nejvíce 6, někteří se otáčeli teprve 1 m přede mnou, mečoun, žralok-nurse shark, barakudy, tarponi, krabi, langusty a podobná verbež.

Zajímavou lokalitou byla BLUEB HOLE - uprostřed skutečné mělčiny, kruhová díra s rozměrem několika fotbalových hřišť a hloubkou přes 100m. Z lodi to sice nevypadá tak hezky, jako fotky z letadla, ale potápění by tu mohlo být boží. Píšu záměrně mohlo, protože nebylo.

Blue Hole byl jediný guidovaný sestup z Aggresora - tedy průvodcovaný. Amíci se na to chystali jak na vánoce, už den předem dělala většina z nich svůj první deep-dive do 40m (většina našich ponorů začínala v těchto hloubkách :-))) ).

Vlastní sestup byl kabaret. Celá skupina padla do vody, jela pohromadě, kopali se navzájem. Sestoupí se do 40 m, kde je ve stěně výklenek, kterému se říká galerie, jdou tu nádherné krápníky o velikosti několika metrů. Bomba. Bohužel to celé po 8 minutách (včetně sestupu) odpískají a leze se nahoru.

Vezmete-li v úvahu, že někteří občané USA sestupují opravdu pomalu a sestupuje se společně, tak dole máte tak 2 minuty na kouknutí. Já udělal smrtelnou chybu - vzal jsem si foťák a chtěl fotit. Z focení stejně nic nebylo, všude někdo lezl a tak jsem pokusy o focení prodrbal i ten malinkatý kousek času, co jsme měli. Pokud se tam někdo z vás někdy v podobné situaci ocitne, dám vám radu - vykašlete se na foťák, padněte dolů nejrychleji jak budete moct a využijte času co možná nejvíc. Byl to opravdu jediný sestup, který mě na Belize nebavil a možná víc než to. Trošku jsem si to spravil svým pozdějším druhým sestupem na Blue Hole (viz dále).

Jinak s těmi hloubkami - Amíci opravdu netouží po hloubkách. Dodržují pravidlo těch 110 feet, jako by tam dole bylo strašidlo. K tomu se váže jedna veselá historka z natáčení. Bylo to na závěr a my jsme si šli "střelit" hloubku. Mám rád hloubky. Počkal jsem až hlavní hejno amerických potápků zmizí podél stěny pryč a nakopli jsme to dolů. Sjel jsem do 72 m a kousek si tu plaval, pak jsem postupně vyjížděl nahoru. Po skončení sestupu jsme leželi na sun-decku a poslouchali, jak Amíci klevetí. Najednou jeden povídá, že se mu stalo něco divného. Že byl ve vodě a potápěl se hluboko. Že byl ve 120 fítech. Všichni vzdychli. On povídá, že si uvědomoval, že je to velká hloubka a že tam byl jenom chviličku. A najednou že prej taková divná věc. Zespoda na něj šly bubliny. Ať prej se koukal, jak koukal, nikoho pod sebou neviděl, jen ty bubliny. Že prej byly táááááhle veliký. A že tomu vůbec nerozumí. Nijak jsme to nekomentovali, tak si třeba dodnes myslí, že objevil podvodní vzduchový gejzír.

Jinak těch 72 m nevydržely moje krásné hodinky, co měly být do 200 m. Hmm. Je v nich voda. Abych byl upřímný. Většina našich sestupů měla maximální hloubku kolem 30-40 m po cestě tam, zpátky jsme jeli v malé hloubce kolem 10 m. Některé sestupy se držely do 30 m, to když jsem si bral Nitrox. Počítače měly za to, že je to vzduch, takže jsem si dělal taková malá bezpečností zadní vrátka. Pouze dva sestupy byly přes 60 m a dva sestupy přes 70 m.

Jen tak mimochodem - vozil jsem sebou dva Aladiny. Nitrox Pro a klasické "próčko". Jeden na ruce, druhý na žaketu. Po 10 dnech potápění, po 33 sestupech, jely úplně stejně. Největší rozdíl byl během jednoho z posledních sestupů, kdy na obou bylo 0 minut do dekomprese. Začal jsem stoupat, jednomu to stačilo - začaly mu naskakovat 2, pak 4, pak 12 minut, nakonec asi 30 minut nulového času. Druhému ale ne - byl celý sestup asi o 15 cm hlouběji. Na něm naskočilo deko - první 1 minuta ve třech a potom 2 minuty ve třech.

Takže na jednom 2 minutové deko a na druhém 30 minut no-deco. Jakmile ale skončila na tom druhém dekomprese, na obou se opět objevily stejná čísla no-deco limitu. Rozdíl v desaturací na povrchu nepřesáhl 7 minut a to jsem se pohyboval v intervalu kolem 35 hodin desaturace.

Takže to o potápění na Aggresoru asi vše. Pokud by někoho zajímalo něco, na co jsem zapomněl, dodám.

Blackbird Diving Lodge

Naše pokračování po Aggresoru. Přejeli jsme na Turneffe Island, kde je takové rekreační středisko. Pěkné. Krásné chýšky 'ala' původní domorodé obydlí, ale udělané tak, že se v tom dá bydlet. Krásný písek, krásné moře. Zůstali jsme tu 5 dní - 3 dny potápění. 3 sestupy denně.

Jezdilo se motorovým člunem, jenom kousek od lodge - do 20 minut. Sestupy celá skupina, společně s divemasterem - asi 25-letá Francouzka. Poměrně rychle jsme si vysvětlili, že budu jezdit kousek od celé skupiny a tak hluboko, jak uznám já za vhodné. Nicméně děvče ty sestupy skutečně táhlo, podle mého, až na doraz, takže jsem stejně ani moc hlouběji nechodil. Výhodou těchto sestupů bylo, že člun se posunoval za námi a my se k němu nemuseli vracet. Většina sestupů měla hloubku kolem 30-35 m a délku kolem 50-55 minut.

Tady jsem si udělal druhý výlet na Blue Hole a zařídil jsem se podle svých zkušeností. Vznikl z toho poměrně pěkný a dlouhý sestup, který napravil blbý dojem z mé první návštěvy.

Přestože 3 sestupy denně je asi jinak dost, po Aggresoru jsme to brali jako relax a odpočinkovou kůru.

Maya Mountain Lodge

Na úplný závěr jsem vyrazil už sám (parťák musel odjet dřív domů) do vnitrozemí pomalu až k Guatemalským hranicím do města San Ignacio. Cílem byla džungle a mayské památky. Bylo to hezké, ale už mě to nějak moc nenadchlo. Za prvé tu nebylo moře, a mě to potápění přece jenom baví ze všeho nejvíc. Za druhé ubytování mi přišlo divné. Nemám rád pavouky a různou žoužel. Tady jsem jich musel pár vybít, než jsem si dovolil lehnout a usnout. Musel jsem taky zašlápnout v pokoji škorpióna o velikosti cca 10 cm.

Jinak džungle je pěkná, ale žít bych tam nechtěl. Mayské památky jsou taky pěkné - viděl jsem 2 a už mi to stačilo. Je to kopec, porostlý bordelem a z toho čučí šutry. Možná nejsem objektivní, možná už jsem byl utahaný a samotnýho mě to už tolik nebavilo.

Poslední noc a cesta

Noc před odletem jsem strávil opět v Belize City, v nejlepším hotelu, co jsem tam dokázal sehnat - byl to americký hotel střední třídy.

Byla to bomba - snědl jsem obrovský stejk, vypil tunu piv, potom ležel na pokoji, pil piva z pokojového baru a několik hodin jsem koukal na televizi na baseball.

Cesta domů bez problémů, strašně dlouhá a únavná. Navíc vedle mě při cestě do Evropy seděl imbecil, který se furt vrtěl. Furt si přendával polštářek zpod hlavy pod záda a zpátky - asi tak po minutě. Není to nic hrozného, ale pokud to vedle vás skutečně dělá 7 hodin (2 hodiny blbec spal), tak jsem z něho byl opravdu na nervy.

Závěr a hodnocení

Potápění - bomba. Aggresor, stejně jako minule, nezklamal. Úroveň potápění v lodgi mě příjemně překvapila. Možná proto, že divemastera dělala Evropanka a ne Amíci. Nicméně, pokud si chcete užít potápění a opravdu vás to baví, berte live-abord loď. Agresor je vyzkoušený a vypadá, že špičkový servis bude všude stejný (mají asi 10 lodí po celém světě). Viděl jsem tam na vlastní oči jejich konkurenci - Wave Dancera od Petra Hughese. Vypadal taky pěkně a Amíci na jejich servis pěli samou chválu.

Belize - moc pěkné, pokud vás zajímá potápění. Pokud si chcete projet celý Karibik, zajeďte i sem. Pokud si chcete do Karibiku udělat jen jediný výlet, asi bych osobně doporučoval prozatím Kajmanské ostrovy. Voda je stejná, ryby taky. "Kajmany" mají možná víc atrakcí - Stingray City, vraky apod., a můžete si aspoň udělat procházku po městě a něco nakoupit.

Ceny

Belize Aggressor - 1 týden - 1.695 USD
Blackbird Lodge Turneffe Island - 5 dní/3 dny potápění - 890 USD
Maya Mountain Lodge (vnitrozemí-džungle) - 4 dny/3 výlety - 599 USD
Letenka Praha-Amsterodam-Miami a zpět - cca 17.800 Kč
Letenka Miami-Belize a zpět - cca 18.600 Kč
Hotel v Miami a na Belize cca 100 USD/noc

V těchto cenách je započteno vše - jídlo apod. Teoreticky už nemusíte utratit ani kačku navíc. Teoreticky ... :-)