Střípky z teorie

To co používáme dnes při potápění, nepřišlo na svět najednou. Za vším stálo, jako v jiných odvětvích, zdokonalování, objevy a mnohdy i smrtí vykoupené pokusy. Zde je stručný výčet chronologických událostí, které ovlivnily rekreační potápění, rozděleno podle kategorií. Tento článek si neklade za cíl poskytnout detailní a přesnou historickou časovou osu. Na to bylo třeba mnoho let studia mnoha materiálů.

Cílem je udělat si představu o období od druhé světové války z pohledu jednotlivých částí doposud používané výstroje a podobně potápěčských technik. Většina dostupných materiálů jde příliš do hloubky a snaží se najít nejzašší možný okamžik v historii a čtenář se tak může v množství informací ztratit. Pomocí zvolených kategorií jsem se pokusil zdůraznit především potapěčské techniky a postupy, neboť právě ty jsou zpravidla opomíjeny.

Výbava

• 1878 - Dýchací přístroj s uzavřeným okruhem (Henry Fleuss)
• 1914 - Moderní ploutve (Louis de Corlieu)
• 1930 - Maska, ploutve a šnorchl - rybáři ve středozemním moři
• 1930 - Suchý oblek "dry suit", který byl později v roce 1951 patentován (firma Pirelli)
• 1930 - neoprenový materiál (firma DuPont)
• 1930 - harpuna (Georges Beuchat)
• 1933 - Celoobličejová maska (Yves le Prieur)
• 1943 - Aqua-lung (Jacques-Yves Cousteau a Emile Gagnan)
• 1943 - Skútr, diver propulsion vehicle (během druhé světové války)
• 1951 - Rezervní ventil, později označovaný "J" ventil
• 1956 - "Divers Down" červeno-bílá vlajka (Ted Nixon)
• 1956 - Mokrý oblek (neopren) dostupný veřejnosti (University of California)
• 1956 - první analogový počítač (De Sanctis a Alinari)
• 1960 - tlakoměr, padesátá léta (manometr)
• 1964 - legendární JetFins ploutve (Georges Beuchat)
• 1969 - první známý vyráběný rebreater s elektronickým monitorováním (Walter Starke)
• 1970 - Manifold (Tom Mount, Ike Ikehara a George Benjamin)
• 1971 - stabilizační vesta - Jacket (firma Scubapro)
• 1972 - decompression meter, analogový počítač (De Sanctis & Alinari, firma Scubapro)
• 1983 - The Orca Edge (první komerčně vyráběný potapěčský počítač)

Techniky

• 1908 - první známá dekompresní tabulka (John Scott Haldane)
• 1924 - první manuál o potápění (Bureau of Construction and Repair)
• 1950 - buddy systém, aneb nikdy neplavat sám (používal už Jacques-Yves Cousteau)
• 1956 - dekompresní tabulky (US Navy)
• 1965 - první algoritmus pro dekompresní počítač (US Navy)
• 1965 - záložní regulátor, Octopus (Dave Woodward)
• 1968 - pravidlo třetin (Sheck Exley)
• 1970 - Dekomprení stage láhve (Sheck Exley)
• 1976 - Vzorec pro dekompresi pomocí směsí (Professor Albert A. Bühlmann)
• 1977 - Vodící šňůra v jeskyňích (Sheck Exley)
• 1985 - Do it right, DIR (Jarrod Jablonski)
• 1990 - Deep stops (Dr. Richard Pyle, devadesátá léta, publikován později DAN v roce 2004)

Kluby a školící agentury

• 1953 - The British Sub-Aqua Club (BSAC)
• 1954 - Al Tillman a Bev Morgan vytvořili první vzdělávací program v USA
• 1955 - Los Angeles County program Tillman a Morgan první instruktorský certifikační program
• 1958 - The Confédération Mondiale des Activités Subaquatiques (CMAS)
• 1959 - YMCA první národní potapěčský certifikační program
• 1960 - National Association of Underwater Instructors (NAUI)
• 1966 - Professional Association of Diving Instructors (PADI)
• 1970 - Scuba Schools International (SSI)
• 1980 - Divers Alert Network is founded at Duke University (DAN)
• 1985 - International Association of Nitrox and Technical Divers (IANTD)
• 1994 - Technical Diving International (TDI)
• 1998 - SCUBA Diving International (SDI)
• 1998 - Global Underwater Explorers (GUE)
• 2008 - Inner Space Explorers (ISE)
• 2009 - Unified Team Diving (UTD)

Z jednotlivých časových okamžiků si můžeme všimnout, že první a druhá světová válka bohužel vedly, kromě jiných odvětví, k nastartování výzkumu i v oblasti potápění až do takové roviny, že se potápění dostalo do rukou široké veřejnosti. Nově vzniklý trh, přilákal komerční organizace, které převzaly snahu o vývoj nového vybavení, která pokračuje až do dnes (výkon a kapacita světel, potapěčské počítače a rebreater systémy). Šedesátá léta pak vedla k objevům díky průkopníkům v jeskynním potápění, kteří snahou o překonávání hloubkových rekordů a prozkoumávání míst, která člověk doposud nenavštívil, nastartovali proces sdílení zkušeností. Díky ztrátám na životech, které tyto pokusy znamenaly, byla vysoká motivace zavést školení a vypracovat bezepčnostní postupy. Můžeme jen poděkovat, že pro nás tito pionýři "našli cestu" a my po ní můžeme (a máme) bezpečně kráčet.

Použité zdroje

• http://www.destination-scuba.com/History-of-Scuba-diving-timeline.html
• https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_diving_technology
• http://www.mejeme.com/dive/articles/mixhistory.htm
• Sheck Exley - Cavern measureless to man

Tento článek je určen všem začátečníkům, kteří chtějí poznat, jak vypadají tabulky jiných agentur, ale i zkušeným potápěčům, kteří se zatím po rozdílu mezi jednotlivými agenturami nepídili. I ve vaší potápěčské skupině se jistě setkáte s tím, že ne každý pochází ze stejné potápěčské školy a naučil se používat stejné potápěčské tabulky. Když jsem se na různé tabulky podíval povrchně, přišlo mi, že obsahují velmi podobné hodnoty a proto jsem dlouho tvrdil, že je jedno, které použijete, protože rozdíly jsou minimální. Toto mi potvrdila i literatura. Po přečtení tohoto článku zjistíte, že jsem se velmi mýlil. Rozhodně ale není cílem označit některé tabulky za nejlepší nebo nebezpečné.

Vyhledal jsem tabulky pro bezdekompresní ponory na vzduch pro nulovou nadmořskou výšku u nás nejrozšířenějších agentur a podrobil je detailnější analýze. Rozhodl jsem se nepoužít jedinou hodnotu, nýbrž vzít nejlépe celou škálu a porovnat rozdíly v co nejširším spektru hloubek a časů. Nejprve jsem porovnal bezdekompresní časy v jednotlivých hloubkách pro první ponor. Po té jsem chtěl vedle sebe postavit zbytkový čas dusíku pro opakovaný ponor. Ale vzhledem k tomu, že pro druhý ponor již záleží na expozici, kterou ovlivňuje čas i hloubka nebylo možné jednoduše vizualizovat celé spektrum hodnot. Vybral jsem proto ponor ze střední části tabulky. Bylo by vhodné vzít ještě vzorek z krajních hodnot, ale vzhledem k tomu, že rozdíly byly již zde markantní, od dalšího srovnání jsem upustil.

Očekáváme tedy první ponor do 24 m na 20 minut s povrchovým intervalem do dalšího ponoru 10 minut. Pokud ovšem v tuto chvíli srovnáme zbytkový čas dusíku pro jednotlivé hloubky, zjistíme, že se velmi liší (Jedná se o absolutní hodnotu). Každá tabulka totiž má pro danou hloubku jiný bezdekompresní čas. Rozhodl jsem se tedy srovnat opět bezdekompresní čas pro následující ponor, který vznikne odečtením bezdekompresního času prvního ponoru a zbytkového dusíku po prvním ponoru. Vznikne tak relativní měřítko, jaký má zbytkový čas z tabulky vliv na druhý ponor. Pro představu přikládám výsledné tabulky i grafy. Pro vyvození závěru ovšem postačí pouze graf, který názorně ukazuje rozdíly jednotlivých potapěčských tabulek. Čím níž je křivka v grafu, tím se jedná o bezpečnější hodnoty.

První ponor

Lze si všimnout již na první pohled, že se tabulky liší v krajních hodnotách. Nejnižší uvedenou hloubkou je 9-12 m (v ukázkách uvedeno pouze od 12 m), největší jej pak 39-42 m. Vzhledem k tomu, že všechny křivky mají podobný tvar, lze tušit, že byl použit pro jejich stanovení podobný zdroj. I když to na první pohled vypadá, že rozdíly nejsou velké ve střední části, hraniční stavy ovšem vykazují až 25% rozptyl hodnot pro 12 m a pro největší hloubku 40 m pak až dvojnásobek. Nejtolerantnější je SDI, naopak nejkonzervativnější je pro většinu hloubek IANTD. Pouze v největší hloubce má nejmenší bezdekompresní čas SSI.

Následující ponor

Pokud bylo vidět rozdíly již při prvním ponoru, u druhého ponoru se vliv tabulky násobí a rozdíly jsou ještě markantnější. To se projevuje i v tvaru křivek, kde se aproximace tabulek způsobí, že křivky již nemají tvar blízký oblouku, který by měly mít. SSI je nejkonzervativnější, tentokrát v celém profilu, naopak nejtolerantnější je opět SDI. Všimněte si, že maximální hloubka s minimálním dekompresním časem se snížila až na 30 m.

Závěr

Nelze prohlásit jediné tabulky za nejopatrnější ve všech případech, lze pouze označit SDI tabulky za nejtolerantnější. Souhrnně by se o uvedených tabulkách dalo říci, že jako nejjednodušší se jeví tabulky IANTD, které jsou určené pouze pro bezdekompresní ponory a jsou přehledné i na jednom listu A5 papíru. Pro začátečníky se mi jeví nejvhodnější tabulky SSI, které mají pěkně graficky odlišené jednotlivé celky, části tabulky jsou očíslovány a je u nich detailní popis, jak postupovat. Jako střední cestu bych hodnotil tabulky NAUI, které obsahují dostatečný návod, ale navíc jako jediné obsahují i dekompresní zastávky po překročení bez dekompresních limitů. Tabuky PADI hodnotím jako nejméně přehledné, protože jsou zároveň nejdetailnější. Tento pohled na bezdekompresní tabulky ukázal, že mezi tabulkami nejsou pouze drobné rozdíly. Pokud jsou rozdíly již v tabulce pro vzduch, lze očekávat, že budou i v ostatních tabulkách (tabulky pro směsi, tabulky pro dekompresní ponory, ve vyšších nadmořských výškách apod.). Pokud se tedy potápíte s nesourodou skupinou potapěčů, bude třeba vždy srovnat plány ponoru a řídit se nejkonzervativnějším (nejbezpečnějším) plánem. Podobně to platí i u počítačů. Zažil jsem při výstupu i několik desítek minut rozdílnou dekompresi mezi dvěma počítači na ruce kolegy. I zde jsme se řídili konzervativnějším z nich. Vzhledem k tomu, že počítače používají rozdílné algoritmy, které se navíc dají ovlivnit nastavením, není se čemu divit. Nejlepším řešením ovšem je, pokud se v buddy týmu shodnete na jedněch tabulkách anebo nastavení počítače. Uniformní plán vám totiž pomůže tyto problémy eliminovat.

 

Pozn.:Neabsolvoval jsem samozřejmě školení všech agentur a nejsem proto schopen ověřit, zda mnou použité tabulky jsou nejaktuálnější. Může totiž dojít k jejich opravě, i když to není běžné. Přikládám také pro inspiraci odkazy na jiné články na toto téma. Tabulky zde použité jsou volně k dipozici na internetu, odkazy ke stažení v elektronické podobě opět přikládám.

Viz. také:

• http://www.seveke.de/tauchen/download/2tab-compare.htm
• https://www.simplyscuba.com/blogs/blog/algorithms-and-the-modern-diver

 

Tabulky ke stažení

• NAUI
• PADI
• IANTD
• SDI
• SSI 
• CMAS

Tento pojem mi unikal a troufnu si tvrdit, že nejsem sám. Podle mého názoru jde o jeden z nejméně jednoznačných pojmů, se kterými se v potápění můžete setkat. Přestože pojem „kyslíkové okno“ (KO) je znám již 50 let, nepatří mezi běžné potápěčské znalosti. Zatímco většina zdrojů uvádí tento pojem stejně, jako jej uvádí wikipedie [WIKI], lze narazit i na jiné definice. Nejde nám však pouze o pochopení jevu samotného, nýbrž také o to, jaký dopad má na nás během ponoru. Abychom mohli problematiku pochopit, shrňme si nejprve pojmy fyziky plynů v lidském těle.

• Metabolicky Inertní plyn: za daných podmínek plyn nepodléhající chemickým reakcím. Patří mezi ně například dusík, helium a argon
• Parciální tlak: je podíl na celkovém tlaku směsi plynů, který vyvozuje jedna jeho složka. Součet parciálních tlaků všech složek je roven celkovému tlaku směsi. Např. kyslík ve vzduchu při atmosférickém tlaku 100 kPa na hladině má parciální tlak (ppO₂) 21 kPa, protože jeho podíl je 21 %.
• Gradient inertního plynu: Je rozdíl parciálního tlaku dýchaného inertního plynu oproti parciálnímu tlaku inertního plynu v tkáních. Pokud se ponoříme, s klesající hloubkou roste parciální tlak dýchaného plynu, rychleji než v tkáních a vzniká tak tlakový gradient, díky kterému dochází ke vstřebávání daného plynu. Děje se tak s určitým zpožděním. Při vynořování dochází k opačné situaci a parciální tlak v krvi klesá rychleji než ve tkáni a dochází k vysycování vstřebaných plynů.
• Přesycení (supersaturace): tkáně obsahují více inertního plynu, než by odpovídalo tlaku plynu v okolním prostředí.
• kritická mez (koeficient přesycení, M-value): poměr parciálního tlaku uvažovaného plynu ve tkáni a v okolí, který je tkáň schopna tolerovat bez příznaků dekompresní nemoci. Tato hodnota se liší pro různé typy tkání a závisí také na hloubce. Používá se pro výpočet bez dekompresních časů, tabulek a v potápěčských počítačích.
• Vysycování: Vlivem klesajícího tlaku při vynořování dochází k uvolnění inertního plynu nahromaděného v tkáních. Při nedostatečném odsunu rozpuštěného plynu jinou okolní tkání (např. krev, míza) dochází ke vzniku jader volných bublin, a to může být (jejich růstem a vlivem na tkáně) příčinou dekompresní nemoci (DCS).

Na využití plynů pro metabolismus mají vliv také další faktory než čistě fyzikální. Zejména se jedná o vázání a uvolňování kyslíku v hemoglobinu, vlivy teploty prostředí, parciálního tlaku CO₂ i metabolismem tkání (zejména vlivem fyzické zátěže).

Představme si nyní tři následující definice.

 

1. [WIKI] definuje KO jako:
rozdíl mezi parciálním tlakem kyslíku (ppO₂) tepenné krve a ppO₂ v tělních tkáních. Pokud je organismus v klidu, součet parciálních tlaků rozpuštěných plynů v tělních tkáních je obvykle menší než atmosférický tlak, a tomuto fenoménu říkáme „kyslíkové okno" (oxygen window), „partial pressure vacancy" nebo „inherent unsaturation".

 

Toto je nejčastěji použité vysvětlení tohoto pojmu. Při procesu dýchání tepenná krev přivádí dýchaný plyn do tkání, kde je následkem metabolických procesů spotřebují kyslík a produkují CO₂. Ne všechen kyslík je však využit. Vdechujeme 21 % kyslíku a vydechujeme 16% kyslíku a 5% CO₂. Tato směs plynů je nakonec výdechem vyloučena z těla. Těmito metabolickými procesy tedy dojde k rozdílu parciálního tlaku kyslíku mezi tkáněmi a krví v tepnách. Na rozdíl od situace v plynné směsi, kde kyslík a oxid uhličitý vykazují stejný parciální tlak pro stejný počet molekul, ve vodě nebo v krvi je oxid uhličitý dvacetkrát více rozpustný než kyslík [DAN]. Díky těmto vlastnostem je takto definované KO hlavním faktorem snížení pravděpodobnosti vzniku bublin.

Podle Powella [DFD] je rychlost vysycování inertního plynu závislá pouze na jeho vlastním gradientu, jinými slovy plyny se vysycují ve stejném poměru, bez ohledu na to, co dělají ostatní plyny. Takže fakt, že ppO₂ je nižší na žilní straně nemá absolutně žádný vliv na vysycování dusíku. Kde nám KO dává výhodu je kontrolování formace bublin. K formování bublin dochází, pokud přesáhneme kritickou mez (M-value). Formování bublin se liší od vysycování v tom, že musíme při výpočtu nasycení počítat tlak všech plynů společně. Pokud součet tlaku všech plynů přesáhne mez, bubliny se začnou tvořit s velmi vysokou pravděpodobností. To znamená, že každý plyn se vysycuje samostatně, ale společně hrají roli ve formování bublin.

[DAN] článek se rozchází s ostatními v tom, zda kyslíkové okno má vliv na vysycování, či nikoliv. Vysvětluje, že "chybějící" kyslík je nahrazen dusíkem, což je mylné a patrně způsobeno spojením vícero významů KO do jednoho. Bližší vysvětlení lze nalézt např. v [GUE2] nebo v [DFD].

 

2. [DFD]:
Přechodem na dekompresní plyn s vyšším podílem kyslíku a tím pádem také nižším podílem dusíku zvýšíme gradient inertního plynu a tomuto jevu říkáme „otevření kyslíkového okna“.

 

Toto vysvětlení je nejčastěji používáno technickými potápěči jako akcelerovaná dekomprese. Snížení obsahu dusíku nutně umožní tkáním začít se zbavovat dusíku ve tkáních, a tak nastartovat dekompresi. Ve skutečnosti jsou naše dekompresní tabulky matematickými modely tohoto jevu. V podstatě se pokoušejí předvídat tato "zpoždění" při změnách napětí plynů v reakci na změny okolního tlaku a ochrání nás před dekompresním onemocněním [DAN]. Tento rozdíl lze pozorovat v následujícím grafu na hodnotách při dýchání vzduchu na hladině a kyslíku na hladině.

 

3. [DFD]:
Vyšší parciální tlak kyslíku sám o sobě pomáhá dekompresi vytvořením většího rozdílu tlaku mezi tepennou a žilní stranou těla.

 

Kyslík je z plic přepravován cévním systémem ke tkáním jednak fyzikálně rozpuštěný (molekuly kyslíku se pohybují mezi molekulami vody) a jednak vázaný chemickou vratnou vazbou na hemoglobin v červených krvinkách. Hemoglobin před průchodem plícemi je asi ze 60 % nasycen kyslíkem, po průchodu asi z 97 %. Chemickou vratnou vazbou je přepravováno asi 70 x více kyslíku, než je fyzikálně rozpuštěno v krvi. Úplná saturace hemoglobinu kyslíkem nastává již při 20 kPa ppO₂. Při vyšších parciálních tlacích je však množství fyzikálně rozpuštěného kyslíku přímo úměrné ppO₂. Uvedený graf tento rozdíl ukazuje zvyšující se hodnotou pro dýchání kyslíku s narůstající hloubkou. Při stejné spotřebě kyslíku pak dojde k většímu rozdílu ppO₂ mezi tepennou a žilní stranou a kyslíkové okno se tak rozšíří [DFD]

 

 

Na plné využití rozšíření KO je třeba, aby ppO₂ byl alespoň 160 kPa a maxima lze dosáhnout až při ppO₂ = 300 kPa. Docílíme tak stejného efektu dýcháním čistého kyslíku v 6 metrech jako dýcháním EAN50 v 22 metrech. Vzhledem k tomu, že při vyšším ppO₂ je tělo vystaveno nebezpečí kyslíkové toxicity, je v rekreačním potápění doporučen ppO₂ = 160 kPa jako maximální hodnota a nedojte tak maximálnímu využití KO.
Irvine [GUE] uvádí tento význam KO např. jako důvod, proč čistý kyslík funguje tak dobře v DCS případech po tom, co zmenší bubliny, stejně jako skutečnost, že nasycení kyslíkem má tendenci transportovat tento plyn tam, kde je potřeba, i když jsou tkáně blokovány poškozením.

 

Závěr

Pokud chcete předejít nedorozuměním v diskuzi s kolegou, je třeba se ujistit, o jakém významu kyslíkového okna se bavíme. Nejvíce nedorozumění však vzniká mícháním všech definic dohromady. Nejlépe shrnuje rozdíl definic a jejich dopadu na potápěče Powell následující tabulkou

 

Definice	Vliv
1. Rozdíl ppO2 mezi tepennou a žilní stranou	nižší pravděpodobnost vzniku bublin
2. Snížení parciálního tlaku inertního plynu v dýchané směsi	větší gradient poskytující rychlejší vysycování
3. Zvýšení rozdílu ppO2 mezi tepennou a žilní stranou dýcháním směsi o vysokém ppO2	nižší pravděpodobnost vzniku bublin než v prvním případě

 

​Zdroje

[WIKI] https://en.wikipedia.org/wiki/Oxygen_window_in_diving_decompression

[DAN] http://www.dansa.org/blog/2015/11/10/the-oxygen-window

[GUE] https://www.gue.com/simple-explanation-oxygen-window

[GUE2] https://www.gue.com/effect-hyperbaric-oxygen-oxygen-window

[SP] http://www.stranypotapecske.cz/teorie/deco.asp?str=200410102342300#deco5-okno

[DFD] Mark Powell: Deco for Divers (str. 48, 104-107)

Graf: Jiří Hovorka (přepočteno na kPa, převzato z The effect of hyperbaric oxygen on the oxygen window BY EDDIE BRIAN, JR., M.D.)

 

Děkuji za spolupráci na tvorbě tohoto textu Jirkovi Hovorkovi, Zdeňku Šraierovi, MUDr. Ladislavu Bielovi a MUDr. Miloši Sázelovi za cenné připomínky, otázky a opakované opravy.

Online školení Sidemounting.com

Při hledání materiálů o sidemount konfiguraci jsem narazil na stránky sidemounting.com, kde Steve Martin nabízí placená online video školení. I přestože jsem skeptický (jako mnoho ostatních potápěčů) k online výuce potápění, kterou již v dnešní době nabízí většina agentur, rozhodl jsem se kurz zakoupit. A protože mě svým konceptem školení zaujalo, rozhodl jsem se také pro případné zájemce podělit o své zkušenosti.

 

Cena a dostupnost

Nabídka je strukturována do pěti balíčků, kde dražší balíčky obsahují všechno, co ty levnější a přidávají další kurz navíc. Aby uživatel nekupoval zajíce v pytli je po registraci k dispozici sada videí zdarma. Registraci lze provést pomocí Facebook nebo Google účtu, případně si lze na stránce vytvořit samostatný účet. Po potvrzení objednávky lze okamžitě zaplatit PayPal účtem. Cena se skládá z jednorázového poplatku a ročního předplatného. Jedno z videí zdarma přímo vysvětluje tento obchodní model a zdůvodňuje ho tím, že prakticky všichni zákazníci si videa vzhlédnou i několikrát během prvního roku a pak již nepotřebují předplatné obnovovat. Cena balíčku se pohybuje přibližně od 15-60 liber plus 0-290 liber jednorázový poplatek. Nejdražší balíček všech studentských videí tak vyjde na 200 liber (cca 5800 Kč). Uvedené ceny se samozřejmě mohou změnit, lze také získat v rámci různých kampaní slevový kupón. Po zaplacení jsou videa prakticky okamžitě zpřístupněna, není zde žádná čekací lhůta.

Je nutné podotknout, že kurzy nemají praktickou část, tu je třeba objednat samostatně a také není vystavována žádná certifikace.

 

Obsah

Online kurz je zde chápán jako sada videí doplněných diskuzí. Jako bonus je na stránce několik desítek článků na různé typické otázky potápěčů, např. „Jak vybrat sidemount BCD“ nebo „Jaké vlastnosti hledat u dobrého instruktora“. Následující tabulka ve stručnosti představuje obsah jednotlivých kurzů. Množství a délka videí se v čase mění a autoři se chlubí tím, že obsah průběžně doplňují, opravují a jen za rok 2020 přidali 40 nových videí.

 

Balíček	Obsah	Popis	Lekce
Free training	5 h 44 min 44 videí	Vesměs motivační videa pro zakoupení kurzu. Jsou dostupná zdarma po registraci.	Hodnotnými kapitolami jsou techniky kopů a Signalizace.
All divers	6 h 19 min 42 videí	Kurz nerozlišuje jakou konfiguraci uživatel používá, zaměřuje se na obecné techniky.	Vstup a výstup z vody, výstup a sestup, záchranné postupy, vyvažování, jak používat BCD, obecné tipy a triky, správné vyvážení, vztlak a suchý oblek.
Backmount	2 h 23 min 22 videí	Použití mono láhve nebo dvojčete.	Nastavení, nasazení a sundání výstroje, Obecné dovednosti a použití dvojčete.
Sidemount	12 h 50 min 83 videí	nejpropracovanější a nejobsáhlejší kurz věnovaný sidemount konfiguraci s krátkou hadicí s gumolanem kolem krku na levé láhvi a dlouhou hadicí na pravé láhvi.	Postrojení láhví, Nastavení regulátorů a hadic, Nasrtavení BCD, Přehled BCD různých výrobců, Nastavení gumolana k upevnění láhví, Vyvážení s hliníkovýma láhvema, Vyvážení s ocelovýma láhvema a suchým oblekem, Vstup a výstup z vody, výstup a sestup, Připojení a odpojení láhví, Podvodní cviky, Sdílení plynu, Bezpečnostní postupy, Řešení poruch výstroje, Použití příslušenství a práče s dečkou a bójkou
Technical diving	3 h 46 min 30 videí	Kurz věnovaný technickým ponorům, uspořádaní podle množství láhví, které potápěč bere na ponor.	Použití dvojčete, Tipy pro nastavení výstroje a stage láhví, Plánování technických ponorů, Použití 3, 4, 5 a 6 láhví
Instructors	5 h 15 min 32 videí	Kurz věnovaný tomu, jak učit sidemount, kurz je v přípravě na rok 2021.	Práce se studenty, Cviky ve vodě, Detailní osnova pěti denního kurzu Sidemount essentials

 

Hodnocení obsahu

Je vidět, že autoři se opravdu primárně věnují sidemount potápění v moři na Maltě a jeskyních v Mexiku a takto jsou orientována i videa. Všechna videa jsou ve výborné kvalitě, využívají detailních záběrů na výstroj, zpomalených záběrů a záběrů z různých úhlů. Divákovi tak neunikne žádný detail. Vše je zřetelně okomentováno a vysvětleno proč tomu tak je a jaký dopad to bude mít, když to uděláme jinak.

Přesto, že primární konfugurací je zde sidemout, bude divák zklamán, že nejsou srovnány různé možnosti konfigurace hadic jako je tomu třeba v knize Cave diving manual, kde jsou zmíněny výhody a nevýhody dvou krátkých, dvou dlouhých anebo krátké a dlouhé hadice.

V pasážích, kde popisují použití mono láhve nebo dvojčat, zmiňují většinou nevýhody a doporučují přechod na sidemount. Velmi propracované jsou tím pádem rady, jak upravit sidemount BCD, vyvažování a lekce věnované trimu. Najdete zde opravdu originální tipy na úpravy konfigurace, které jinde nejsou, mimo jiné i srovnání pěti různých sidemount BCD od několika výrobců. Co se dalo očekávat je, že autoři některé pasáže opakují ve vícero lekcích a divákovi tak po několika desítkách videí přijde, že obsah se opakuje, ale dává to smysl. Např. lekce o trimu pro mono láhev, dvojče i sidemount logicky budou mít velice podobné, ne-li shodné rady. Některé rady lze dokonce označit za spekulativní. Například u vyvažování je video s ukázkou, jak dvojče přetáčí na hlavu a na stranu, pokud není výstroj rovnoměrně rozmístěna a je odkazováno na to, že u sidemountu tím, že jsou láhve, níž k těžišti, se to nestává. U monoláhve je například uváděno minimálně spekulativní doporučení, že pro standardní konfiguraci rekreačního uspořádání hadic je lepší vést oktopus z levé strany pod paží potápěče. Stěžejní výhodou těchto videí však je, že tvůrci používají pro vysvětlení i neúspěšné pokusy kurzistů a divák se tak může poučit z chyb ostatních a vidí i možné způsoby nápravy (např. u couvání nebo u vyvažování). Velmi se mi také líbily praktické důkazy některých pravidel, například že správně vyvážený (nepřetížený) rekreační potápěč se i bez BCD dokáže bezpečně vynořit kontrolou vztlaku jen za pomocí objemu plic.

 

Jak se rozhodnout pro koupi online kurzu

Je prvoplánově jasné, že tyto kurzy jsou vhodné především pro toho, kdo hledá rady ohledně sidemount konfigurace nebo ji alespoň preferuje. Kurzy jsou také vhodné, pokud hledáte tipy a triky na vyvážení, kterým je věnováno opravdu hodně času.

Očekávám, že typickým zákazníkem bude někdo, kdo chce využít čas na suchu sebevzděláváním nebo má zájem o úpravy výstroje.

Pro koho tyto kurzy rozhodně určeny nebudou, jsou potápěči s uzavřeným okruhem, pro které není určena ani jedna lekce nebo kurz. Podobně řekněme extravagance nabízených tipů asi nebude vhodná pro zastánce DIR filozofie, kterým mnoho rad nebude dávat smysl.

Dobrou představu, jak kurzy vypadají i bez registrace lze získat vzhlédnutím upoutávek na youtube kanálu Sidemounting.