Ponory ve staré dobré Anglii

Po několika nepovedených pokusech - na Scapa Flow nás bylo málo, na Normandii sice dost, ale předběhli nás londýnští potápěči (ti zatracení Cocknyové) - se konečně dostavil náš dlouho očekávaný (a první letošní) celovíkendový výlet k moři do Plymouthu.

Klasicky jsem byl zrovna propuštěný z práce, takže mě odpadly starosti s dovolenou, protože kvůli odpoledním zácpám vyjíždíme už v pátek dopoledne. Po ubytování v "Bed and Breakfast " přímo u maríny z které budem ráno odjíždět jsme vyrazili do města na pivo a okouknout ženský. Pivo dobrý, ženský klasický anglický děs a běs. Poučen z předchozích nezdarů jsem se s alkoholem držel zkrátka, protože můj ranní mix z posledního výletu - kocovina, bolehlav, mořská nemoc a vrhání přes palubu - asi nikdy v životě nezapomenu.

Naše loď se jmenovala Top Gun. Jelikož jsme rozmlsaní a líní, vybrali jsme si plavidlo se záďovým výtahem. Loď pouze se žebříkem je nutné zlo a do nafukovacího člunu (rib, z anglického rigid-hulled inflatable boat) by Žáby vlezly jen pod pohrůžkou násilí. Kapitán (skip, skipper), pohodový chlapík, měl k ruce dva pomocníky, hipíky, kteří nás neustále zásobovali čajem a masovými koláči.

Scylla byla podle očekávání skvělá. Na místě už bylo asi 5 dalších lodí a provoz nad i pod hladinou připomínal Egypt. Počasí také, slunce se vydatně činilo a dokreslovalo atmosféru. Na palubě nás bylo šest Žab, dva starší pánové a sólo potápěčka s rebreatherem (death box). Při potápění v lomech vytváříme smečku, na buddy páry nikdo nehraje a plán ponoru je jen velmi zebruvný. V moři bereme situaci vážně, ponor se sice neplánuje, ale dvojice si držíme. K mému překvapení jsem dostal do páru Douga. Potápí se rok a ve vodě si je jistý, ale má to být jeho první ponor v moři. Podle mého bych sám potřeboval dohled, ne mít dohled nad někým.. Obeplavali jsme spolu nástavbu, potom trup u dna a pak jsme zaplavali i dovnitř. Pro mě normálka, v každou chvíli jsou vidět nejméně 2 díry vyřezané do trupu, ale na palubě z toho měl Doug oči navrch hlavy. A stáří pánové se pouštěli jen od díry k díře napříč trupem a jistili se cívkou. Nutno podotknout že byli BSAC, Tato britská potápěčská asociace je často terčem posměchu ostatních potápěčů pro svůj až militantní přístup a striktní dodržování pravidel.

Smích mě ale přešel vzápětí při druhém ponoru, k Eagan Layne. Prvně mě pomocník podával foťák, a na mě se poškleboval pootevřený přední port. Stačilo ho jen přiklapnout a zajistit kolíkem, ale nezbývalo mnoho a mohl jsem odepsat svůj čtvrtý foťák.

Pak jsem si chtěl nasadit masku a zjistil jsem, že se silikonová lícnice vyškubla zpod skla. Už jsme téměř šli do vody a nebyl čas na opravu. Naštěstí mě kolega půjčil svou záložní a já si už po několikáté slíbil, že hned jak se vrátíme si jednu koupím také.

Loď nás vysadila během průjezdu kolem bójky se sestupovým lanem (shot line). S Dougem jsme šli jako druzí a tak už jsme byli celkem daleko. Na hladině byl proud a nedařilo se nám doplavat k lanu. Rozhodli jsme se to tedy zkusit ve větší hloubce, což nebylo nejmoudřejší. Najednou jsem zjistil, že ač kopu z plných sil předemnou mizí v mlze poslední z předcházející dvojice a za mnou zase můj buddy. Proud ustal až u dna. Podařilo se mě dostat k přídi ke které bylo uvázané lano, zakleknout a vydýchat se. Přitom jsem se rozhlížel jestli někdo z okolních potápěčů není můj buddy. Když se ani po pěti minutách neukázal, vystoupal jsem na hladinu poohlédnout se tam. Široko daleko nikde nikdo, všichni pod vodou. Po chvíli přemýšlení jsem se se rozhodl dokončit ponor. (Později jsem se od Douga dozvěděl že se vrátil na hladinu a přidal k náhodné partě potápěčů. Minuli jsme se na sestupovém laně..) Ponor proběhl v pořádku, občas jsem potkával známé tváře z naší lodi prozkoumávající vrak. Chvíli před začínající dekompresí jsem se rozhodl ukončit ponor a nafoukl hladinovou bójku (SMB - surface marker buoy). Ta se však při vypouštění v proudu zamotala do ventilu na láhvi (asi, rozhodně někde za mou hlavou) a najednou jsem byl tažený k hladině jak králíček z nory. Později jsem se dozvěděl, že navíc bójka na hladině přesně trefila naši loď na střed trupu. Ani jsem si toho nevšiml, jak jsem se snažil dostat zpět ke dnu. Naštěstí se ještě ke všemu nezačalo lanko namotávat na šroub..

Nakonec se mě podařilo odháknout a klesnout zpět ke dnu. Cívka byla ale zamotaná až běda, takže nezbylo než ručkovat nahoru a přebytečné lanko zamotávat do chuchvalce. Na lodi jsem byl chvíli pod dozorem, ale naštěstí vše proběhlo bez následků.

Na břehu jsme se dozvěděli že dnešní den byl všeobecně rušný. Vrtulník pobřežní stráže zasahoval jen v okolí Plymouthu ke dvěma vážným rychlým výstupům (rapid ascent) a na vraku Maine se ztratil potápěč. (Později jsme zjistili, že byl z našeho Tamworthu a byl nalezen až po dvou dnech, utopený.)

Druhý den měl rychlý výstup jeden že Žab na vraku Persieru, takže už pro jistotu nešel na závěrečný driftový ponor. Jodův sucháč se zatopil vodou až do půlky pasu a zbytku se na drift nechtělo, takže jsme nakonec do vody šli jen tři.

Celkově se výlet vydařil, doufejme jen že další v červnu bude méně akční.