Střípky z teorie
Poslal dopisovatel Stran potápěčských
Tento článek je určen všem začátečníkům, kteří chtějí poznat, jak vypadají tabulky jiných agentur, ale i zkušeným potápěčům, kteří se zatím po rozdílu mezi jednotlivými agenturami nepídili. I ve vaší potápěčské skupině se jistě setkáte s tím, že ne každý pochází ze stejné potápěčské školy a naučil se používat stejné potápěčské tabulky. Když jsem se na různé tabulky podíval povrchně, přišlo mi, že obsahují velmi podobné hodnoty a proto jsem dlouho tvrdil, že je jedno, které použijete, protože rozdíly jsou minimální. Toto mi potvrdila i literatura. Po přečtení tohoto článku zjistíte, že jsem se velmi mýlil. Rozhodně ale není cílem označit některé tabulky za nejlepší nebo nebezpečné.
Vyhledal jsem tabulky pro bezdekompresní ponory na vzduch pro nulovou nadmořskou výšku u nás nejrozšířenějších agentur a podrobil je detailnější analýze. Rozhodl jsem se nepoužít jedinou hodnotu, nýbrž vzít nejlépe celou škálu a porovnat rozdíly v co nejširším spektru hloubek a časů. Nejprve jsem porovnal bezdekompresní časy v jednotlivých hloubkách pro první ponor. Po té jsem chtěl vedle sebe postavit zbytkový čas dusíku pro opakovaný ponor. Ale vzhledem k tomu, že pro druhý ponor již záleží na expozici, kterou ovlivňuje čas i hloubka nebylo možné jednoduše vizualizovat celé spektrum hodnot. Vybral jsem proto ponor ze střední části tabulky. Bylo by vhodné vzít ještě vzorek z krajních hodnot, ale vzhledem k tomu, že rozdíly byly již zde markantní, od dalšího srovnání jsem upustil.
Očekáváme tedy první ponor do 24 m na 20 minut s povrchovým intervalem do dalšího ponoru 10 minut. Pokud ovšem v tuto chvíli srovnáme zbytkový čas dusíku pro jednotlivé hloubky, zjistíme, že se velmi liší (Jedná se o absolutní hodnotu). Každá tabulka totiž má pro danou hloubku jiný bezdekompresní čas. Rozhodl jsem se tedy srovnat opět bezdekompresní čas pro následující ponor, který vznikne odečtením bezdekompresního času prvního ponoru a zbytkového dusíku po prvním ponoru. Vznikne tak relativní měřítko, jaký má zbytkový čas z tabulky vliv na druhý ponor. Pro představu přikládám výsledné tabulky i grafy. Pro vyvození závěru ovšem postačí pouze graf, který názorně ukazuje rozdíly jednotlivých potapěčských tabulek. Čím níž je křivka v grafu, tím se jedná o bezpečnější hodnoty.
První ponor
Lze si všimnout již na první pohled, že se tabulky liší v krajních hodnotách. Nejnižší uvedenou hloubkou je 9-12 m (v ukázkách uvedeno pouze od 12 m), největší jej pak 39-42 m. Vzhledem k tomu, že všechny křivky mají podobný tvar, lze tušit, že byl použit pro jejich stanovení podobný zdroj. I když to na první pohled vypadá, že rozdíly nejsou velké ve střední části, hraniční stavy ovšem vykazují až 25% rozptyl hodnot pro 12 m a pro největší hloubku 40 m pak až dvojnásobek. Nejtolerantnější je SDI, naopak nejkonzervativnější je pro většinu hloubek IANTD. Pouze v největší hloubce má nejmenší bezdekompresní čas SSI.
Následující ponor
Pokud bylo vidět rozdíly již při prvním ponoru, u druhého ponoru se vliv tabulky násobí a rozdíly jsou ještě markantnější. To se projevuje i v tvaru křivek, kde se aproximace tabulek způsobí, že křivky již nemají tvar blízký oblouku, který by měly mít. SSI je nejkonzervativnější, tentokrát v celém profilu, naopak nejtolerantnější je opět SDI. Všimněte si, že maximální hloubka s minimálním dekompresním časem se snížila až na 30 m.
Závěr
Nelze prohlásit jediné tabulky za nejopatrnější ve všech případech, lze pouze označit SDI tabulky za nejtolerantnější. Souhrnně by se o uvedených tabulkách dalo říci, že jako nejjednodušší se jeví tabulky IANTD, které jsou určené pouze pro bezdekompresní ponory a jsou přehledné i na jednom listu A5 papíru. Pro začátečníky se mi jeví nejvhodnější tabulky SSI, které mají pěkně graficky odlišené jednotlivé celky, části tabulky jsou očíslovány a je u nich detailní popis, jak postupovat. Jako střední cestu bych hodnotil tabulky NAUI, které obsahují dostatečný návod, ale navíc jako jediné obsahují i dekompresní zastávky po překročení bez dekompresních limitů. Tabuky PADI hodnotím jako nejméně přehledné, protože jsou zároveň nejdetailnější. Tento pohled na bezdekompresní tabulky ukázal, že mezi tabulkami nejsou pouze drobné rozdíly. Pokud jsou rozdíly již v tabulce pro vzduch, lze očekávat, že budou i v ostatních tabulkách (tabulky pro směsi, tabulky pro dekompresní ponory, ve vyšších nadmořských výškách apod.). Pokud se tedy potápíte s nesourodou skupinou potapěčů, bude třeba vždy srovnat plány ponoru a řídit se nejkonzervativnějším (nejbezpečnějším) plánem. Podobně to platí i u počítačů. Zažil jsem při výstupu i několik desítek minut rozdílnou dekompresi mezi dvěma počítači na ruce kolegy. I zde jsme se řídili konzervativnějším z nich. Vzhledem k tomu, že počítače používají rozdílné algoritmy, které se navíc dají ovlivnit nastavením, není se čemu divit. Nejlepším řešením ovšem je, pokud se v buddy týmu shodnete na jedněch tabulkách anebo nastavení počítače. Uniformní plán vám totiž pomůže tyto problémy eliminovat.
Pozn.:Neabsolvoval jsem samozřejmě školení všech agentur a nejsem proto schopen ověřit, zda mnou použité tabulky jsou nejaktuálnější. Může totiž dojít k jejich opravě, i když to není běžné. Přikládám také pro inspiraci odkazy na jiné články na toto téma. Tabulky zde použité jsou volně k dipozici na internetu, odkazy ke stažení v elektronické podobě opět přikládám.
Viz. také:
- http://www.seveke.de/tauchen/download/2tab-compare.htm
- https://www.simplyscuba.com/blogs/blog/algorithms-and-the-modern-diver