Potápění v Bretani

Úvodem

Pracovní záležitosti mě v dubnu 2000 po nějakém čase opět zavedly do francouzského Brestu. Protože se zdá, že tam zejména v druhé polovině devadesátých let vystoupilo z anonymity několik potápěčských spolků, které jsou ochotny vyvézt cizince na vodu i z Brestského přístavu, cítím nutkání sepsat něco o podmínkách pro potápění v této oblasti.

Pro našince je stále Bretaň trochu z ruky, ač se již stala cílem českých poznávacích zájezdů, pro turistiku i potápění v samotné Francii je daleko známější středomořské pobřeží. Navíc je stále Brest zejména vojenským přístavem a značná část pobřeží brestského zálivu je v pozornosti vojenských pánů. Ale poté, co nás akceptovalo NATO, se stal český pas i zde již váženějším průkazem totožnosti a držitel (který vlezl někam, kde se to sice zdálo, ale nepatřilo) už asi nestráví noc v tenatech vojenské policie, jako na začátku 90. let.

Přesto je Brestský záliv vcelku podařeným místem k potopení. Maximální hloubka ve vnitřní části zálivu do 40 m, dobře chráněný před mořskými vichry, mimo přílivu/odlivu (rozdíl až cca 5 m) žádné silné proudy, skalnaté pobřeží s ucházející florou a faunou a místními vytypované lokality dávají prostor pro několik potopení. Teplota vody se pohybovala v dubnu od 10 do 15 stupňů a v průběhu roku se prý moc nemění (místní říkají, že opravdové léto v Bretani trvá jen dva dny a nikdo nedovede říci, které to byly). Počasí je vyloženě přímořské, Atlantik a blízkost Anglie dávají tušit, že nejčastějším projevem je drobné vlezlé mrholení. Podmínky se ale velmi rychle mění, je potřeba být připraven na všechno.

Vnější pobřeží je díky své rozervanosti a skrytým skaliskům dobrou příležitostí pro vrakové potápění. Bohužel nepříjemným důsledkem hojného výskytu vraků je i četnost ropných havárií na pobřeží Bretaně. Naposledy se u jižního pobřeží bretaňského poloostrova (Carnac - Morbihan - Lorient) v prosinci 1999 rozlomil a potopil tanker ERIKA, takže teď bude toto území dlouho zcela nepoužitelné, černé ropné fleky - stopy po předchozích haváriích na skalnatém pobřeží je možné zaznamenat všude. Navíc v turistických centrech na severu poloostrova zrovna v dubnu řešili výskyt zvýšené radioaktivity pobřežní půdy (nevěděli, odkud se vzala a nikdo se nepřiznal) a kontaminace ryb.

Letos jsem poprvé objevil volně prodejné pobřežní navigační mapy a viděl (bohužel nebyly ke koupi) mapy s polohou a popisem vraků v okolí ostrova Quessant a západního pobřeží Brestského výběžku.

Potápěčská centra

V Brestu jsem se potkal se dvěma potopnickými centry nabízejícími služby i pro veřejnost.

GMAP Brest

(Groupe Manche Atlantique Plongeé, tel:+33-298431511) klub působící v rámci FFESSM - francouzské odnože CMASu. Základna na prvním molu komerčního přístavu organizuje v sobotu odpoledne a v neděli ráno výjezdy dvěma 16m loděmi, každá pojme až 40 potápěčů. O prázdninách provozuje i základnu na vnějším okraji zálivu (Bertheaume) s lepší dostupností k vrakům. Cena byla na francouzské poměry lidová - 95 FrF za ponor. Lahev, olova a chybějící části (vyjma obleku) zapůjčili za symbolickou cenu 15 FrF. Po domluvě jsou schopni zajistit i speciality (vraky, jeskyně). Výcvik organizují dle FFESSM - úroveň 1-4, plus základní nitrox po absolvování 1. stupně a dále je možné (FFESSM vlastní, v Brestu zvlášť) navázat military výcvikem. Cena jednoho stupně přijde francouze na cca 1200 FrF. Mají i silný oddíl ploutvového rychlostního plavání.

Scubaland

www.scubaland.fr, prodejní hala, bazén hluboký 4 m součástí prodejny, výcvik FFESSM ale především SSI. Výjezdy gumovým člunem nebo 16 m lodí na základě dohody, cena 160 FrF včetně zapůjčení potřebné výstroje.

Lokality uvnitř zálivu

Jsou převážně dosažitelné pouze lodí z přístavišť Brestu (obchodního nebo rekreačního) nebo ze zátoky sv. Anny, záleží na dohodě. Na všechny lokality se nevyžaduje dosažení vyšších výcvikových stupňů než základního. Na moji PADI kartu koukali jak na exotické zvíře, ale s poznámkami o za….. Američanech ji akceptovali. Pokud se mi někdo pokoušel pojmenovat floru a faunu, bylo to francouzsky, takže pokud i já něco pojmenovávám, nemusí to být vůbec správně.

La Cormorandiére (1)

skalisko těsně za Pointe des Espagnols (dosažitelné i z něho, ale je nutné objet záliv a pak snést věci klikatou pěšinou s cca 70 m převýšením, viz obrázek). Hloubka do 17 m, bohatý život. V době přicházející a odcházející vody docela silný proud. Jižním směrem staré podvodní úložiště vojenského haraburdí.
 

L'Espar (2)

skalnaté pobřeží zátoky sv. Anny, hloubka do 20 m. Krabi skrývající se mezi balvany na dně. Množství různých měkkýšů a lesy chaluh. Ztížený přístup přes otevřená vrata rybářské základny.

Le Mengam (3)

skalisko s majákem uprostřed přístupové plavební dráhy do vnitřního zálivu. Nutná hladinová hlídka. Hloubka do 20 m, na severní straně prudší spád do 50 m prohlubně. Proud v době přílivu/odlivu. Království sasanek (orinactis?). Velké uvolněné balvany na svážné straně.
 

La base du Renard (4)

skalisko skryté pod hladinou vystupující z 15 m do 3 m v kilometrové vzdálenosti od pobřeží. V dohledu je rovněž ponorková základna na Ile Longue (viz. např. kniha R. Merle, Pro nás slunce nevychází), nedoporučuje vydat se tam bez místního doprovodu. O víkendu dost silná frekvence plachtařů. Bílé a žluté gorgonie.
 

Toulbroc'h (5)

kamenné bludiště v hloubce 18 m z bohatou mikrofaunou. Již zřejmý vliv vnějšího oceánu, obvykle velké vlnobití.

Vrak lodi Emile Allard

už mimo plánek, těsně pod západním cípem Brestského výběžku - "pokladač bójí (poseur de balise)" snadno dostupný za klidného moře. Pouze vrak, písčité nezajímavé dno. Jižně od skaliska a bóje Les Vieux Moines, při jejíž údržbě se potopil.
 

Vnější lokality

Souostroví Moléne a Quessant mořská rezervace

na západ od Brestského poloostrova s bohatým životem (výskyt tuleňů a delfínů) a nespočtem vraků. Stojí za samostatnou výpravu. Na Quessantu v přístavu Lampaul působí potápěčský klub FFESSM, kontakt jsem nezkoušel.

Potápěčské centrum PennArSub

Port de l'Aber Wrac'h, 29870 Landea, tel: +33-298048122 (SSI). 30 km na sever od Brestu, obhospodařuje severní pobřeží, otevřeno celoročně. Na severu již není tolik rozervané pobřeží, o něco klidnější moře. Ale jako všude v Bretani, musí se trefit správné počasí.

Camaret - Morgat - Crozon

"jazyk v zobáku galského kohouta" střední výběžek Bretaňského poloostrova s velmi členitým skalnatým pobřežím (vhodné terény pro "horo"lezení nad zpěněným příbojem), ale i surfařské pláže. Dvě přístavní městečka s vlastními profesionálními potápěčskými centry v přístavech. Morgat je trochu lázeňská snobárna plná Angličanů (kteří si podobně jako u nás bohatší západní sousedé z chudší Bretaně udělali letní sídlo).

Doprava, ubytování

Doprava z ČR letecky Praha - Paříž a vnitrostátní linkou do Brestu, při dobré kombinaci se dá zpáteční letenka pořídit od cca 13000 Kč a cesta absolvovat za půlden.

Autem po trase Norimberk, Manheim, Metz, Paříž Rennes, Brest (cca 1600 km) nejlépe s přespáním za francouzsko-německou hranicí (absolvovat jedním vrzem nedoporučuji), nutno počítat s poplatky na francouzskou dálnici (Metz, Paříž, Rennes). Místní pronájem auta: třída A (Clio …)- den cca 200/250, víkend 600/1050, týden 1200/2100 FrF/proběh km (v cenách pro nás školence "Alcatel training university", normální budou o trochu vyšší), letos litr naturalu v Bretani lehce pod 7 FrF, nafty do 5 FrF.

Existuje trajektové spojení z Roscoffu (60km nad Brestem) do irského Corku a Plymouthu v Anglii. Okruh Cork-Dublin-Wales-Cornwall se dá v pohodě pořídit během prodlouženého víkendu za slušnou cenu (prodloužených víkendů si místní vybojovali habaděj a když není žádný po ruce, uspořádá se v pátek vhodná stávka), ale to odbíhám, protože s místní leteckou cestovkou se dá totéž období za obdobnou cenu (ve výši zhruba průměrného současného měsíčního příjmu v ČR) příjemně strávit na Martinique (bohužel prospekt jsme objevili na letišti v pátek před velikonocemi při odletu, bylo dost času, protože zrovna stávkovali zaměstnanci Air Inter - snad se ještě obdobná šance naskytne).

Lodní doprava Brest-Le Conquet-Molene-Quessant, zpáteční cesta za 180 FrF, tamtéž letadlem za 400 FrF.

Cena za noc v hotelu turistické třídy do 150 FrF, ** 200-250 FrF se snídaní (cena se moc neliší pro jednoho či dva v pokoji). Na pobřeží hojnost campů, zkušenost nemám.

Ostatní zajímavá místa

Brest - samotné město je typickou ukázkou použití litého betonu v poválečné éře (kompletně zničeno nálety spojenců), naše betonářská lobby zde jistě nalezla inspiraci. Vyjma dále uvedených míst turisticky moc neupoutá. Zajímavé by bylo dostat se do podzemí, ale to je pro smrtelníka našeho kalibru nedostupné.

Vojenská pevnost a přístav rozhodně stojí za prohlídku, možnost dvouhodinové projížďky vojenským přístavem (v dubnu tady v doku kotvil Ch.deGaule - letadlová pýcha francouzské flotily), pro občany schengenské dohody i organizované pěší prohlídky vojenskou marínou (pro nedostatek času jsem se nezkoušel probít). Ve staré pevnosti vojenské muzeum. Nad starou ponorkovou základnou začíná turistický chodník, který se vine po celém pobřeží až do Le Conquet (majáky a spousta opuštěných betonových pevnůstek).

Oceanopolis - moře ve všech podobách (v dvaadevadesátem jsem tu konečně ve svých 37 letech pochopil, jak funguje příliv a odliv !-))). Letos bylo zavřeno a vše se připoravovalo pro novou důkladnější expozici (na vratech bylo napsáno "na jaře otvíráme…", ale s typickým francouzským přístupem tak nejdříve v červnu - na webu mají 29. května) s tropickým, arktickým a atlantickým akváriem, každé zvící celého pavilonu. Jeden den bude na prohlídku určitě málo.

Aquafaune Le Conquet - vloni otevřený podnik disponující lodí se zprůhledněným dnem operující v rezervaci Moléne-Quessant (od dubna do října o víkendech, o prázdninách každodenně). Třikrát denně, doba plavby 3,5 hodiny. 25 km na západ od Brestu.

Pointe du Raz - nejznámější bretaňský mys (viz. obrázek v úvodní části a zde). Skálolezení i pro nehorolezce (matky vlastních i nevlastních dětí nechejte raději nahoře na kafi), půldenní výlet z Brestu. Cestou doporučuji návštěvu Locronanu (nejstaršího dochovaného kamenného města v Bretani), vylézt (správní francouzi skoro na vršek vyjedou autem) na Ménez Holm (330 m.n.m vysoký kopec s nezbytným megalitem a výhledem na celý výběžek) a pod ním vesničku Argol (bretoňské centrum výroby místního vyhlášeného jablečného čuča (nebo se to dá nazvat calvadosem?) - cidre se to jmenuje - kvituje neřidičská část výpravy).