Potápění v okolí Sozopolu

O Bulharsku a okolí Sozopolu mohu povídat co hrdlo ráčí. Jezdíváme tam častěji. Minulé 2 roky jsme se tam s manželem Martinem potápěli a loni to vydrželi 33 dní.

Ceny jsou daleko příjemnější než v Chorvatsku. Dokonce bych řekla, že jsou daleko nižší než v Česku. Jen je třeba dát si pozor a nenaletět na vydřiduchy, kteří právě v Sozopolu jsou. V přístavu v Sozopolu najdeš k pronájmu lodi a hrdě Ti řeknou, že i nafoukají, ceny jsou dost vysoké. 20 DM/osoba při plavbě lodí na lokalitu + to nafoukání. Povolení žádné nepotřebuješ, domluvíš se hladce. Bulharština je daleko více podobná češtině, než čeština ruštině. Když donutíš Bulhara mluvit pomalu a chceš mu porozumět, tak porozumíš. Na druhou stranu, oni chtějí rozumět Tobě, tak se vždy dohodnete. Jsou milí a přátelští.

Bydlíváme ve vsi Černomorec, cca 9 km severně od Sozopolu. V té vsi jsou minimálně 3 kompresory a ceny výrazně přijatelnější. Plní jen na 160 ATM, víc prostě nevymáčknou z kompresoru. Minimálně Janiho kompresor ovšem stojí za to si prohlédnout důkladně. Je to totiž konfiskát z 2. sv. války. Utopila se tam německá ponorka a toto byl její kompresor s plnoprůtokovým chlazením vodou. Voda už není mořská, ale sladká (funguje stejně) a pak se s ní zalévají rajčata, okurky a papriky. Ovšem vzduch je dobrý. Foukali jsme tam loni a letos jsme měli otevřené lahve, naprosto suché a čisté. Navíc je Jani osoba, která se tam potápí 150 dní do roka už 30 let. Má doma spoustu amfor, i celých. Pár jich prodal do muzea, když už bylo vážně zle (jednu prý cca za 500 USD, což je v Bulharsku více než jednoroční příjem rodiny). Máme doma hrdlo z amfory, asi tak 0,5 m vysoké (jen to hrdlo). Nikdo nic nenamítal, když jsme je odváželi.

Co mohu doporučit je Georgi Stojanov (Goša), který se v Černomorci narodil, potápěl se, odbyl v Sozopolu u námořníků vojnu, dělal plavčíka a spoustu zajímavých věcí. Nyní je ženat v Liberci, hovoří česky a má cestovní agenturu a vozí lidi do Černomorce. Dělá potápěčského průvodce, zajistí loď, nafouká láhve, půjčí část výbavy, hlavně láhve a závaží. Zkus: http://www.volny.cz/gestom, adresa je .

Půjčí Ti zde cokoliv (Jani nemá na půjčení nic než láhve, ukrajinská dvojčata, ale další ano), ale pozor. Láhve nejsou prakticky testovány a 40ti letá životnost, je též spíš jen předsudek. Už jsem jednou psala do konféry o tom, že nám zde půjčili láhev na níž byl vyražen jen jeden letopočet 1952 a atest to nebyl. Povolení jakékoliv nepotřebuješ. Pokud máš svůj člun, tak asi také není problém, ale není potřeba jej sebou tahat, v těch vsích okolo moře je to samý rybář a rád Tě odveze kamkoliv. Je dobré se optat u kompresoru, protože znají své lokality. Jani se potápí s přístrojem AVM 5 (avtamat vodnoj morskoj), láhev s popruhy, maska, 3 mm dřevopren, ploutve, bójka a velký koš na rapany. Nic dalšího nepotřebuje. Mohu poslat foto výstroje. Předloni, když jsme se tam potápěli poprvé, tak vždy, když jsme někam přišli, tak se místní přiloudali a koukali. Ptala jsem se Goši, jestli je to opravdu taková rarita, že se ženská potápí (tam je totiž zvykem, že ženská vaří a stará se o děti, většinou ani neumí plavat a že by se některá potápěla, to snad ani nejde). Martin (manžel) se mi posmíval, že je to proto, že předvádím počasíčko, převlékala jsem se totiž prostě zcela, přece nebudu v mokrých plavkách sedat na sedačky do auta. Goša se smál, že je to proto, že máme tak dokonalé výstroje. Nevím, nemyslím si to. Máme oba kombinézy, žakety a automatiky z Terstu. Martin má Scubapráckou konzolu, já Mares. Navíc mám na své láhvi dvojventil a octopus. Věc naprosto nevídanou. Oni nic takového nepotřebují. Mají své AVM 3 nebo 5, Tajfun je už malý zázrak. Ukrajinské otřískané láhve s popruhy. Pak už většinou jen masku, ploutve a velkou síť. Potápějí se pro obživu ne pro zážitky.

Ze Sozopolu vidíš do Černomorce (a naopak) přes dva neobydlené ostrůvky, ten větší je Sveti Ivan. V jeho blízkosti, z druhé strany než je Sozopol a Černomorec je potopená, prý anglická, obchodní loď z roku 1934. Hloubka cca 30 m. Jeli jsme na ní, ale nakonec to vzdali, vyšší moc (moc zábavná historka). Přímo v Sozopolu není příliš pěkný terén. Byli jsme tam pod památníkem, tentokrát ruské utopené ponorce, a bylo tam pusto, max. 7 m. Jen tráva, písek a pár krabů, mušlí a ryb. Kousek dál na sever i na jih už to stojí za to. Pod Sozopolem je například Rajski zaliv, úžasný i jen na plavání. Měla jsem ho v paměti (z před více než 6 lety) mnohem menší než ve skutečnosti je. Dále na jih se dostaneš do oblasti Germankaty a dalších "nosů" a tam je to daleko zajímavější. Skály, útesy, kaňony, ale i silné proudy, že jsme je skoro "nemohli" s buddym přeplavat. Měl tam menší problém a když jsme vyplavali nad hladinu, unikal mu 1. stupeň, a snažila jsem se to nějak upravit, tak nás to sválo pěkný kus. Nakonec jsem musela zavřít ventil na láhvi a jen malinko pustit, aby mohl na hladině mít automatiku v puse, plavali jsme pak po hladině jistě více než 500-800 metrů zpět ve vlnách a proudu. Severněji je již zmiňovaný Černomorec i tam je spousta pěkných lokalit. Je tam několik vraků, spíše už víc mořem a lidmi rozebraných. Například tam jsou trosky jakési železné lodi, z níž je vidět jen konstrukce, ale také dva nádherné kotle. Dno cca 6 m, horní část kotlů cca 3 m hluboko. Vlastně na nádech, když víš, že tam jsou a kde jsou. Byly nádherné a plné škeblí, naštěstí mají malé otvory, jinak by se náš kluk do nich určitě nasoukal. O kus jinde je jiná železná loď, která má paluby propadlé v sobě.

Ještě více na jih je Primorsko, to je asi tak 20 km jižně Sozopolu a tam je určitě také základna. Dokonce jsme předloni uvažovali, že tam pojedeme, ale nabízeli 7denní pobyty a mi chtěli alespoň 14 dní. Dva měsíce jsme s nimi korespondovali o ceně a dostávali informace typu: Domorodci přátelští, strava pestrá, ale nic jiného, až jsme se naštvali a nakonec náhodou dostali kontakt na Gošu.

Ubytování je pěkné. Hotely, soukromí. Soukromě se dá sehnat ubytování cca za 7 Lev/osoba a noc. Přes cestovku asi 15 Lev.

Doprava. Ta je v létě naprosto ohromující. Z Burgasu na sever (Nesebar, Zlaté písky, Sluneční pobřeží) a na jih (Černomorec, Djuni, Sozopol, Primorko) jezdí prakticky kyvadlová autobusová doprava. Je to levné a velice časté, minimálně 3x za hodinu. A protože jsou 2 společnosti minibusy a autobusy, tak je to i zajímavé pro sledování, jak shánějí pasažéry.

Když to shrnu, 33 dní v Bulharsku pro dva + 11 dní pro jednoho nás vyšli cca na 46 tisíc (letenky, ubytování, všechny možné poplatky). S Martinem jsme tam byli těch 33 dní a náš kluk prohlásil ještě před dovolenou, že bude raději u babičky, tak měl jen jeden turnus, my 3 spojené. Jídlo a potápění bylo zvlášť.

Poslední informace jen na okraj. Letos v druhé polovině srpna plánujeme jet opět do Černomorce. Ještě je to ve stádiu úvah. Muži s výbavou a kompresorem auty, ženy, děti, milenky letecky. Mohlo by jít o pár potápěčů + rodinných příslušníků, aby se nenudili. Auto je tam dost dobrá věc pro potápění. Goša má stařičkého warťase, se kterým vozí lidi k moři, kterým dělá průvodce. Loni za námi na 14 prostředních dní přijeli známí autem a bylo to fajn. To jsme jezdili i s Janim a on nám ukazoval další zajímavé terény.

Jo, a ještě počasí. Moře bývá teplé, loni bylo +-26 stupňů, celou dobu, spíše místy i více. Viditelnost předloni nebyla méně než 15 m, ale loni byl problém. Loni bylo počasí šílené všude i v Bulharku. Záplavy byly i tam. Na moři bylo dost bouřek a dle toho to vypadalo. Silné vlny, kdy jsme raděj do vody ani nešli, někdy viditelnost skoro nic (1 m), to když byly silné bouřky na moři. Skoro nebyl v srpnu den, kdy by nepršelo. Odlétali jsme 19. července a vraceli se 20. srpna. Ale nebylo zima, teplota klesla na obvyklých 26-28 stupňů. Normálně bývá okolo 36 stupňů. Voda měla stále těch svých 26. Takové počasí tam nepamatuji a že tam jezdíme dost často, máme totiž v Sofii spolužáky a ti mají zase příbuzné v Burgasu. Teď máme už kamarády i v Černomorci.