Černá Hora

Pobřeží Černé Hory má necelých 300 km, na rozdíl od Chorvatska nemá žádný větší ostrov, pouze ca. 14 menších ostrůvků, z nichž polovina je v Boce Kotorské, jednom z největších zálivů Jadranu. Velkou vodní plochou je Skadarské jezero na hranicích s Albánií. V Boce se lze potápět, ale dno je bahnité a ponory jsou s potápěním na pobřeží nesrovnatelné - je to jako Slapy s místy velmi slušnou viditelností - což ale pro někoho může být přitažlivé. Toto však neplatí pro ústí Boky do moře, kde je několik vraků a perfektní viditelnost. Skadarské jezero má viditelnost jihočeského rybníku.

Na pobřeží Černé Hory je několik desítek odzkoušených lokalit, na které jezdí místní divecentra, kterých kupodivu není přehršel - ale v každém větším městě se nějaké najde. Kvalita servisu se různí, typický je ale laxní až mírně zmatený přístup a vyšší ceny (stav léto 2012 a 2014). Na druhou stranu lze o cenách úspěšně diskutovat, a pokud má člověk vlastní výstroj, je to také o něčem jiném.

V Černé Hoře je většina použitelných lokalit okolo 30-40 metrů, mají tam sice i stěny do 70 metrů a více, no údajně tam stejně není nic zvláštního k vidění a nepotápí se na nich. Výjimkou jsou hluboké vraky.

Jak jsem již uvedl, pobřeží není chráněno ostrovy, když přijde jugo, je dobrá viditelnost rychle pryč, hlavně v hloubce. Většina ponorů je z lodi, jinak je to dlouhé plavání s nejistým výsledkem - příkladem budiž vrak Oreste, kam se lze s UW skútrem dostat za dvacet minut, když ho ovšem člověk trefí. Nejdřív je ale třeba se probít přelidněnou pláží a pak udržet kurz - jinak je to bloudění na hladině i pod ní s rizikem srážky se skútry a loděmi s pláže - bez UW skútru je to čirý masochizmus, který nemusí skončit dobře.

Na netu lze najít informace, že k potápění v Černé Hoře je potřeba povolení (údajně stojí 15 EUR na rok - např. i zde na SP: Černá Hora - Jak to chodí - potápění v létě 2004), a když vás bez něj chytí policie, vezme vám výstroj, dostanete pokutu a půjdete do vězení. My jsme jeho sháněním strávili půl dne v Novém Hercegu a Budvě, v přístavu, na policii, na kapitanátě, nakonec nás vždycky poslali do nějakého DC poblíž, kde vůbec nevěděli, o čem je řeč, telefonovali na různá místa a výsledek byl vždy stejný: žádné povolení potřeba není. V jednom DC nám vysvětlili, že registrace se platí v případě, že se chcete stát členy některého z místních klubů, což dává smysl - proč byste tak měli učinit už tak zřejmé není, neboť to k potápění zjevně není potřeba. Pokud vás tedy někdo při potápění bude prudit s povolením a případnými policejními sankcemi (přičemž bude shodou okolností možné u něj povolení na místě zařídit - třeba za 15 EUR), asi bych rovnou tu policii zavolal, ovšem na něho. Ať ukáže nějaký formulář, ze kterého bude zřejmé, podle jakého zákona nebo nařízení se povolení vydává.

Perlička na závěr: v roce 2012 šel kolega u Petrovacu sám ze břehu na mělký noční ponor, sledovala ho skupinka místních, fascinovalo je jeho vybavení (zajímá se o mořskou biologii a byl ověšený různými sítky, síťkami a lahvičkami jak vánoční stromeček), pořád ale říkali cosi jako "to ne dobro, to ne dobro". Nevypadali, že by něco věděli o buddy systému, zbýval tedy problém s povolenkou, kterou jsme neměli - kolega se rozhodl to risknout. Asi po týdnu jsme zjistili, že v okolí loví místní rybáři pomocí granátů zbylých z války...