Když je u nás zima, v Egyptě je príma

když u nás se pro většinu běžné potápěčské populace jeví jako nejrozumnější pověsit svůj neoprén do skříně, v Rudém moři teprve začínají být snesitelné podmínky na to, aby se tam dalo pro Evropana "vydržet v neoprénu", než ho přijme přívětivě modrá hlubina.

Většina z Vás o tom jistě četla a určitě všichni o tom sníme. Ale proč to taky nezkusit? Já vím! Ale ani my nepatříme zrovna k té šťastné vrstvě obyvatel, která si takový výlet odečítá z daní a v práci musíme, tak jako vy, poslouchat, jestli to není trochu nad poměry, jet se flákat na dovolenou na pláže zrovna někam do Afriky.

Proč?

Nechci Vám tu popisovat krásy korálového moře přestože přiznávám, že Chorvatsko na pozadí těchto zážitků poněkud bledne. Taky všichni víme, co všechno si pro letošek na nás vymysleli chorvatští mocipáni. A tak rozhodnutí naší potápěčské skupiny jasně směřovalo někam dál. Jak jsem již v úvodu řekl, tak patříme k celkem běžnému vzorku českého člověka s jeho příjmy a touhou za svoje peníze získat maximum. A tak naše rozhodnutí bylo ovlivněno několika faktory. Hledali jsme jak možnost kvalitního potápění podle libosti, tak dobrého servisu a pohodlí a to vše za přijatelnou cenu. Po prověření mnoha možností v katalozích cestovek i na internetu jsme se nakonec kontaktovali na majitele lodi Galalah a zamluvili si jeden týden.

Jak?

Ukázalo se však, že to je jen ten pověstný první krok. Loď je pro osm lidí a my jsme museli tedy na dohodnutý termín obstarat i toto množství letenek tam a zpět. Protože loď má domovský přístav v Hurghadě, kam nelétá od nás žádná pravidelná linka, obrátili jsme se s pomocí výše zmíněného zástupce na jednu ze dvou společností, které tam létají tzv. "charterovými lety". Nevýhodou je snad jen to, že letenku musíte zajistit a zaplatit hodně dopředu. Pak také poněkud skličující je fakt, že na tentýž let se těsně před odjezdem začnou prodávat "last minuty", které jsou asi o třetinu levnější, než byla vaše letenka a zahrnují i týdenní pobyt v nejméně *** hotelu na pláži. Ale s tím se nedá než smířit - nikdo z nás by asi nechtěl riskovat pro pár korun, že na něj v tom letadle místo nezbude a on přijde o nádhernou potápěčskou dovolenou.

Vízum se ukázalo jako minimální problém, protože jej lze opatřit na místě a povolení k potápění vyřizuje kapitán lodi v ceně zájezdu.

S čím?

Zabalit "vercajk" umí asi každý, kdo se jezdí potápět. Samozřejmě se neberou láhve a olova, (jen opasek) - jejich zapůjčení je v ceně lodi. A kromě toho všeho do těch povolených 20 kg vleze několik triček, pár plavek a ručníků a doporučuji kulicha přes uši. V plavkách a s kulichem v pofukujícím větru vypadáte sice poněkud exoticky, ale je to lepší než si místo ponorů kapat do uší.

Nezapomenout deníček a průkaz potápěče, byrokracie dorazila i do Afriky!

Na skupinu jsme si domluvili lékárničku, nářadí s náhradními "O" kroužky a přezkami k ploutvím a řemínky od masky a ploutví a to se nám také vyplatilo.

Osvědčila se nám kniha o podvodních "fujtablících" Rudého moře, ve které jsme často po ponorech zkoumali co jsme to vlastně viděli. I když obecně - Ničeho se nechytat se osvědčuje !!!!

Na lodi není alkohol, takže pokud si někdo západ slunce nad mořem nedokáže představit bez "longdrinku" v ruce, musí jej rovněž přibalit do svého zavazadla.

A rozhodně nezapomeňte podvodní kameru nebo aspoň fotoaparát a baterku na noční ponory! V té souvislosti mne napadá, že trochu problém je v tom, že celou techniku musíte vy i vaši kamarádi stihnout dobít v rozmezí 2-3 hodin večer - kdy jede dieselagregát - a tak je třeba s tím počítat při pořizování nabíječky a náhradních baterií.

Co ?(Vo co de?)

Co vás čeká a nemine? Na téhle lodi se nabízí prakticky možnost šesti dní potápění s přejezdy mezi lokalitami a kotvením v noci na zajímavých místech. Přiletěli jsme letem v úterý a naši hostitelé nás vyzvedli na letišti a dovezli na loď. Než jsme se stačili zabydlet a smontovat výstroj byly formality u konce a my vyráželi na moře. Malá skupina osmi lidí má výhodu dobré komunikace. Posádka lodi, čítající pět Egypťanů, počítaje v to i divemastera, má tu nejlepší snahu ukázat vám to nejkrásnější co je u nich k vidění.

Výsledkem každodenního plánování bylo, že se nám podařilo během necelých šesti dní na moři uskutečnit 20 ponorů. Především tady se ukazuje výhoda bydlení na lodi proti bydlení v hotelu a každodenním výjezdům lodí za potápěním. S pomocí obsluhy na sebe naházet výstroj a udělat pět kroků do vody lze bez větší námahy za den i několikrát. A nikdo se na vás nezlobí, když se rozhodnete dát si pauzu.

Obvykle jsme si střihli jeden ponor hned po ranním kafi a sušence a na loď se vrátili k bohatě prostřenému stolu se snídaní. Ta potom chutná! A foukání a přejezd na další lokalitu ani nezaznamenáte. A znovu do vody. To už je tady oběd s nezbytným řevem kompresoru v pozadí. A zase ponor. Když se podíváte na lodní chronometr, zjistíte že do setmění už stihneme jen překotvit loď na noc a nafoukat. Stmívá se v tohle roční dobu brzy a během 10 minut je taková tma, že noční ponor který je plný života snad ještě víc než denní je za vámi a večeře před vámi.

Kuchař a jeho pomocník, povzbuzeni našimi pochvalnými výkřiky servírují ještě sladký zákusek k nezbytnému každovečernímu zapisování do logbooků, kterému říkáme "můj milý deníčku...".

Divemaster celý týden pečlivě sledoval nás a naši narůstající únavu, ponory a hloubky a občas někomu poradil trochu oddechu. Před každým ponorem udělal pečlivý náčrtek lokality a seznámil nás s tím na co koukat a čemu se vyhnout a jak půjde proud a pak nás vedl.

Kapitán se staral o loď, kotvení, provoz lodi a nechtěl nám prozradit jak to, že nenabouráme do žádného reefu - i když nemají zdaleka všechny maják. Vždycky věděl kde uprostřed moře zrovna jsme a jaké bude asi zítra počasí. Hlídal náš ponor shora ze svého můstku a večer rád poslouchal, co jsme tam dole zase viděli.

Palubní technik, (kterého jsme překřtili na kapitána gumového člunu), se staral o kompresor a plnění lahví, o generátor a ještě o šestimetrový člun který sloužil k výjezdům například na driftové ponory nebo k sesbírání nešťastníků, kterým se nezadařilo obeplavat reef na jednu 12 l láhev.

Poslední den je dnem nepotápěčského oddychu před zpátečním letem. Domluvili jsme si pronájem čtyřkolových motorek a cestu na nich do beduínské vesnice. Zejména zpáteční cesta asi 30 km noční pouští byl príma zážitek. Ale nevynechali jsme předtím ani návštěvu Hurghady s nákupem trik, hlásajících že i my jsme se zařadili mezi ty, co propadli kouzlu potápění v Rudém moři.

Je vám jasné, že po takovém sportovním nákladu přijdete do práce sice legračně opálení, ale tak zdecimovaní, že případná závist vašich kolegů rychle ustoupí soucitu a příště vás jistě před odjezdem budou spíš litovat.

Za kolik?

Díky dobré organizaci na této lodi lze počítat s tím, že jeden ponor v neopakovatelných podmínkách Rudého moře, s teplotou vody v horším případě do 27°C a viditelností ne menší než 20 metrů Vás přijde asi na 1300,- Kč. A když se vrátím tam, kde jsem začal, tedy k Chorvatsku, pak si jistě každý z Vás spočítá, že ani tam to dnes levněji nepořídí.

Hodně se dovíte na vebových stránkách, a nemělo cenu o tom psát. Komu přesto nedá spát nějaká otázka, třeba jak se v podpalubí splachuje záchod, tak mu ji rád zodpovím, když napíše.