St. John’s & Deep South

23. října

V pět ráno zazvoní budík, který oznamuje začátek našeho egyptského dobrodružství. Vyrážíme z Otrokovic směr Praha - Hurghada - Safaga. Do Prahy jedeme autem, letíme do Hurghady a autobusem do Safagy. Tam přijíždíme pozdě večer. Na molu už nás čeká náš domov pro celý příští týden, loď Diamond Explorer. Docela velká, 36 metrů, 3 paluby. Vybavená na potápění, tzn. s divedeckem a platem. Uprostřed lodi je velký salón, ve kterém se bude podávat po celý týden jídlo. Ze salónu vedou dvoje schody. Jedny do podpalubí s kajutami, druhé schody nahoru do společenské místnosti. Ta je vybavena sedačkami, barem a velkou TV. Ze společenské místnosti se dá vyjít ven na záď, kde je další otevřená paluba, která je zhora krytá bílou plachtou. Další schody na levoboku nás pak vedou na nejvyšší palubu, která se nachází cca 6 metrů nad hladinou moře. Horní paluba je otevřená, takže jak stvořená k opalování a večernímu relaxu u pivka. Vzadu téhle paluby jsou dokonce dvě vířivky, kdyby té vody bylo za ten týden málo.

Po příjezdu probíhá obsáhlý briefing, kde se dozvídáme pokyny pro týdenní plavbu. Divemaster, který vede briefing, klade důraz hlavně na bezpečnost při potápění, protože loď bude po celou dobu na širém moři a k nejbližší barokomoře to bude 10 - 12 hodin plavby. Je taky zakázána konzumace alkoholu mezi ponory. To je trochu problém, protože jsme si oba objednali dva kartóny piva a na jeden den nám vychází 8 kousků. Musíme začít brzo. Vytahujeme první pivko z ledničky a pouštíme se do tradiční veselé debaty o všem možném i nemožném s nestorem českého potápění v Chorvatsku Láďou Hostinským, který je také součástí naší šestičlenné skupiny. Končíme po velkém množství neuvěřitelných historek, zakončených tradičním "vopravdu" a pátém pivku. Tím pádem máme deficit 3 piv, takže zítra těch plechovek musíme vypít 11, abychom dodrželi kvótu.

24. října

Budíček je v osm ráno. Tradičně vtipný Láďa nás ovšem přijde vzbudit už o půl sedmé. "Vstávejte, už je po osmé. Navrchu už jsou všichni skoro po snídani a jde se do vody", haleká. Jelikož jsme rozespalí, tak nám to hned nedojde a rychle se oblékáme, aniž bychom kontrolovali čas. Pak se podíváme na hodinky a dojde nám, že nás zase dostal. Je to nezmar. Trochu ještě pospíme a vzbudí nás až lodní zvon, který oznamuje snídani. Ta je celkem bohatá. Několik druhů sýra, vajíčka, palačinky a ovoce. Po snídani proběhne briefing v horním salónu. Lokalita pro první ponor se jmenuje Tobia Arbaa. Naše průvodkyně popíše 7 skalnatých komínů, které se zvedají od písčitého dna v hloubce 20 metrů.

Natěšení skáčeme do vody. Moře má příjemných 26 stupňů. První ponor je tzv. checkdive. Je potřeba překontrolovat veškerou výstroj a množství zátěže, kterou budeme potřebovat k správnému vyvážení pod vodou. Po zanoření klesáme k úpatí prvního sloupu. Hned je poznat, že jsme v Egyptě. Množství života na něm je ohromující. Mezi barevnými korály se prohání nepřeberné množství malých rybiček, které jakoby hrají na honěnou. Všechny naráz prudce mění směr plavby i její rychlost. Připadáme si jako v akváriu. Obeplouváme první ze sloupů a na dně vidíme ježíka, který si hoví na písčitém dně. Jdeme si ho prohlédnout zblízka. Je poměrně velký a ani se neobtěžuje před námi prchat. Teprve když se přiblížíme do bezprostřední blízkosti, kopne do vrtule a odplave pár metrů. Necháváme ho být a pokračujeme k dalšímu ze sloupů. Je na něm množství puklin a v jedné z nich se skrývá velká ropušnice. Naše přítomnost ji také nevzrušuje. Zatím to vypadá, že čím větší ryba tím menší plachost. Snad to tak bude pokračovat. Na dalším sloupu má mít podle briefingu svoje teritorium kareta obrovská. Bohužel nikdo není doma. Proplouváme mezi dalšími sloupy a kocháme se touto zahradou plnou mořské fauny a flóry. Před vynořením ještě zkoušíme vypustit dekobójku. Vylézáme na loď.

Posádka nám hned pomáhá uložit výstroj a připravit ji na další ponor. Ten bude k vraku Salem Expressu. Necháváme si do lahví naplnit nitrox. Stačí hodit na láhev barevný kroužek a posádka už se o vše postará. Dáme sprchu a jdeme se opalovat na horní palubu. Za půlhodinku se servíruje oběd. Dnes se podávají špagety s masovou směsí, několik druhů zeleniny a vynikající pečený lilek. Po jídle si odcházíme ještě na chvíli lehnout do kajuty.

O půl čtvrté jdeme na odpolední ponor k Salem Expressu. Jedná se o vrak velkého trajektu, který se potopil v prosinci roku 1991. Převážel poutníky z Mekky v Saúdské Arábii do Safagy. Loď byla natolik přeplněná, že po horní palubě se téměř nedalo projít. Počet lidí na lodi se odhaduje na 1600. Osudný okamžik pro Salem Express přišel o půl jedné v noci. Loď se po nárazu na útes potopila během deseti minut. Většina cestujících spala. Ti, kteří nebyli na palubě, neměli ani šanci dostat se ze svých kajut. Žádný ze záchranných člunů nebyl spuštěn. Přežilo jen 180 lidí. Jednalo se o velkou tragédii a Egypťany velmi zasáhla. K vraku se dlouho nesmělo potápět, protože ne všechna těla byla vyproštěna a navždy tak odpočívají v útrobách lodi.

Skáčeme do vody a už pár metrů pod hladinou vidíme jak je Salem Express obrovský. Měří 114 m a leží na pravoboku na mírně svažitém dně v 35 metrech. Obeplouváme ho kolem horní paluby směrem k zádi. Na přídi jsou okna na kapitánský můstek. V některých nejsou skla, takže vplouváme dovnitř. Jsme v dlouhé tmavé místnost, kde nejspíš padlo ono osudné rozhodnutí o zkrácení cesty. Po prohlídce vyplouváme ven. Pokračujeme podél lodi. Prohlížíme si celou horní palubu. Jelikož je loď na boku, tak většina věcí, které byly na palubě, se vysypala na dno. Mezi troskami jsou rozsety polámané, modré zábrany proti slunci, které kryly cestující na palubě. Připlouváme na záď lodi. Obrovským otvorem, kde dříve byla vrata nákladního prostoru, vplouváme dovnitř. Opět zapínáme svítilny. Vstupujeme do velké tmavé chodby. Dno chodby je pokryto spoustou věcí, vidíme různé druhy zavazadel, balíky a jízdní kola. Na několika vacích vidíme nápis „Happy journey“ (Šťastnou cestu) a napadá nás, že tahle cesta pro pasažéry trajektu zcela určitě šťastná nebyla. Po téměř sto metrech jsme na přídi. V chodbě leží torzo menšího nákladního auta. U toho se otáčíme.

Plaveme stejnou cestou zpět a po pár metrech nad sebou zahlédneme odbočku do menší chodby. Stoupáme a opouštíme hlavní chodbu. V menší chodbě je hned na začátku na boku ležící žluté osobní auto Nissan. Vyplňuje z větší části chodbu, ale dá se nad ním proplout. Pokračujeme dál. Pod sebou máme každých 5 metrů otevřené úzké dveře. Ty vedou do útrob lodi a ke kajutám cestujících. Po padesáti metrech se propojkou vracíme zpět do hlavní nakládací chodby, kterou na zádi vyplouváme ven. Teď míříme k obrovským lodním šroubům, u kterých děláme pár společných fotek. Odtud dále kolem levoboku, kde opět vstupujeme do vraku a úzkou chodbou pokračujeme směrem k přídi. Prostor je velmi stísněný a možnost manévrování malá. Jsme velice opatrní, protože všude kolem nás je spousta ostrých, korodujících zbytků vybavení a konstrukce lodi.

Vyplouváme opět nad vrak, kde kulatými okénky nahlížíme do rozbitých oken. Zářicí kužely našich svítilen pátrají po kajutách. Některé jsou prázdné, v jiných zůstaly jen kovové postele. Všechno ostatní, co bylo ze dřeva, ztrouchnivělo a rozpadlo se. Pokračujeme opět k přídi, kde je zřetelně vidět obrovská trhlina po nárazu lodi do útesu. Paradoxem je, že ten byl třikrát menší než samotný Salem Express. Trhlina má hladké stěny a je obrovská. Není překvapením, že se loď potopila tak rychle. Zásoby vzduchu se rychle tenčí, takže musíme ukončit tento zajímavý ponor. Míříme zpět k naší lodi. Na závěr ještě zbývá dodat, že prohlídka Salem Expressu je pro citlivější povahy emočně náročná, vzhledem ke spoustě osobních věcí zahynuvších cestujících.

Loď nás nabírá a vyráží na jih. Po západu slunce probíhá briefing před nočním ponorem. Lokalita se jmenuje Shaab Sherhr West. Je popsána stěna severně od lodi. Plán je jít od lodi ke stěně a podél ní pokračovat na východ. Po dvaceti minutách se otočit a vrátit se stejnou cestou zpět na loď. Chceme být ve vodě první, abychom neměli před sebou nikoho, kdo by mohl zvířit jemný písek, kterým je zde pokryto dno.

Nakonec skáčeme asi jako třetí dvojice do vody. Zanoříme se a ke stěně to vezmeme lehkou zkratkou, takže teď plaveme jako první. Dno je velmi členité a je pokryto většinou tvrdými korály. Samotná stěna je plná puklin a převisů. Bohužel příliš života na ní není. Vypadá to tak, jakoby denní živočichové už šli spát a noční se ještě nevzbudili. Po pár metrech narážíme na rejnoka. Je střední velikosti kolem 40 cm. Mžourá na nás a snaží se schovat před kužely baterek. Pokračujeme dál až k místu, kde se na korálu krčí menší humr. Za ním uhýbáme lehce od plánované trasy. Domluvili jsme, že až budeme na nějakém odlehlejším místě sami a daleko od ostatních potápěčů, zkusíme zhasnout světla a několika rychlými pohyby zjistit, jestli se tu nachází malý lumineskující plankton. Konečně vidíme příhodné místo.

Mezi korály pod námi je desetimetrový kruh bílého písku. Klesáme na dno a proti sobě si klekáme na kolena. Vypneme svítilny. Okolí se náhle ponoří do tmy. Po pár vteřinách, si ale naše oči přivyknou okolní tmě. Dnes hodně svítí hvězdy, takže po minutě vidíme tak, že bychom mohli plavat i bez svítilen. Ale teď jdeme zkusit rozsvítit ten plankton. Na signál oba tleskneme a kolem nás se začnou objevovat svítící tečky, které vytvoří krátký obrazec a pak hned zhasnou. Je to kouzelné. Pár minut se tím bavíme. Když už máme dost, ukazujeme signál a odlepujeme se ode dna. Svítilny ale necháváme ještě pár minut vypnuté. Je to velmi příjemný pocit. Korály kolem nás se ponořily do šera a my si připadáme součástí tohoto nádherného podmořského světa. Dno svou barvou připomíná měsíční krajinu, jen je více členité. Orientace nám ale problémy nedělá. Světla zapínáme až po chvíli, když si chceme prohlédnout díry ve stěně. Plaveme podél stěny na východ a držíme se do 10 metrů pod hladinou. Takhle pokračujeme ještě pár minut, než se otočíme a začneme se vracet k lodi. Domlouváme se, že nepůjdeme podél stěny, jak bylo v původním plánu, ale vrátíme na jihozápadním směrem po dně podle kompasu. Cestou potkáváme dalšího rejnoka. Pod lodí ještě děláme nezbytnou bezpečnostní zastávku.

Večer dáváme 4 pivka, takže podle propočtů jich další den musíme vypít 15.

25. října

Loď celou noc pluje a po osmi hodinách se začíná blížit k našemu cíli a to ke známému reefu Elphinstone. Jedná se o podlouhlý štíhlý skalnatý útvar, který trčí ode dna v hloubce kolem jednoho kilometru. O jeho stěny se rozráží proud a roznáší kolem něho velké množství planktonu. Ten přitahuje menší ryby, které zase přitahují ty větší jako např. žraloky. Ti zase přitahují nás. Mělo by se zde nacházet mnoho druhů žraloků včetně útesových bílých a šedých, kladivounů a dokonce i nebezpečných žraloků dlouhoploutvých. Před ponorem proběhne briefing, kde jsou probrány bezpečnostní zásady při potápění se žraloky. Pokud by se na místě nacházeli žraloci dlouhoploutví ve větším množství, je domluveno, že ponor ukončíme a vrátíme se okamžitě na loď. Ponor se uskuteční z člunu, který nás vysadí nad místem našeho ponoru a po ukončení nás opět vyzvedne. Většina bude dělat ponor na jižní straně útesu, ale naše skupina se nechává vyvézt člunem na severní stranu útesu, kde bývá větší množství žraloků, ale taky větší proudy. Plán je pustit se kousek od reefu do volného prostoru a zkusit tak nalákat žraloky, aby se na nás přišli podívat.

Ustrojíme se a naskakujeme do člunu. Dnes jsou trošku větší vlny, takže nasedání do zodiaku je hodně složité. Konečně jsme komplet. Zodiac vyrazí proti vlnám a nás začnou zasypávat spršky vodní tříště. Za pět minut jsme nad nejsevernějším cípem Elphistounu. Proběhne odpočet a na teď všichni naráz přepadneme přes kraj gumáku po zádech do vody a okamžitě mizíme pod hladinou. Rychle plaveme co nejblíže k útesu, aby nás nestrhl proud a neodnesl nás daleko od reefu na volné moře. Člověk se přece jen cítí bezpečněji, když má za zády útes, pokud se ve vodě pohybují žraloci. Klesáme až do čtyřiceti metrů a pokračujeme na sever do volného modrého prostoru. Na konci reefu v padesáti pěti metrech potkáváme obrovského Napoleona. Délkou hodně přes metr a vysokým tělem si majestátně pluje pod námi. Za ním nám už reef mizí v modré hlubině a my se nacházíme ve volném prostoru. Adrenalin stoupá. Už samotná možnost výskytu velkých žraloků člověka donutí zbystřit všechny smysly. Pomalu se vzdalujeme od útesu a hledáme tyto velké paryby. Každou chvíli se také nervózně otáčíme, jestli se k nám něco neblíží zezadu. Zastavíme se a visíme v prostoru asi 10 minut. Dnes nám ale není přáno. Otáčíme se a vracíme se do bezpečí útesu. Podél něho pak pokračujeme na jih. Stěny se hemží životem, ale větší ryby jako by zde vůbec nebyly. Po půl hodině doplaveme až na konec reefu, kde vystřelíme deko bójku a necháme se vyzvednout zodiakem. Na lodi už nás čeká snídaně.

Druhý ponor děláme na lokalitě Shaab Marsa Alam. Jedná se o kruhový reef o průměru asi čtyřicet metrů se dvěmi jeskyněmi. V jedné z nich se mají skrývat dva žraloci útesoví. Plán je obeplout útes a proplout jeskyněmi. Snad budeme mít štěstí a žraloci tam budou.

Zanořujeme se. Klesáme do dvaceti metrů k úpatí útesu. Nad námi zeje ve stěně vstup do první jeskyně. Je vysoký asi dva metry a široký tak pro jednoho potápěče. Po jednom mizíme v díře. Ve stropě je pár puklin, které propouští denní světlo, které rozehrává na písčitém dně jeskyně barevný rej. Svítilny tak necháváme vypnuté. Po pár metrech se chodba stáčí mírně doleva a začínáme klesat. V tom místě leží na zemi menší rejnok. Jelikož jsme toho dne asi dvacátí potápěči, kteří tím místem proplouvají, tak ho naše přítomnost nechává naprosto chladným. Vůbec se nesnaží utéct a nechá se zkušeně fotit. Škoda jen toho sedimentu, který rozvířili potápěči před námi. Klesáme chodbou, až se před námi rozevře ústí na volné moře. Vyplaveme ven a pokračujeme doleva podél reefu. Stěna je poseta množstvím malých rybiček, ale větší ryby hledáme marně.

To už se ale vedle nás ve skále objevuje vstup do druhé jeskyně. Ten je užší. Musíme po jednom a s velkou opatrností. Protahujeme se do úzké chodby. Tady už světlo budeme potřebovat. U stropu jsou hejna menších rybiček. Po pár metrech je křižovatka. Je nad ní velká puklina, kterou pronikají sluneční paprsky. Doleva je chodba slepá, takže se vydáváme doprava. Tady by měli být ti žraloci. Ale dnes již podruhé nemáme štěstí. Žraloci nikde. Chodba se rozšiřuje a po pár metrech končí. Hned po vyplutí z jeskyně se před námi otevře pohled na vrak menší výletní lodi, která se zde potopila v roce 1997. Údajně narazila do útesu a začala hořet. Po pár minutách klesla na písčité dno do patnáctimetrové hloubky. Jednalo se o dřevenou loď, takže po letech už z ní zbývají jen zpřeházené trámy. Na její palubě je ještě vidět malý bar, na kterém leží skleničky a pivko, které tam naskládali během let potápěči. Vypadá to zajímavě.

Uděláme nějaké fotky a plaveme dál podél reefu. Na pár minut se od něho vzdálíme a hledáme přece jen nějakou větší rybku. Plaveme nad písčitým dnem, na kterém se v hojné míře objevují ostrůvky tvrdých korálů. Nakonec vidíme jednoho středně velkého napoleona. Jelikož už se vidíme na obědě, který na nás čeká po vynoření na palubě, otáčíme se směrem k lodi. Stejně se tento ponor díky mělkému moři protáhl přes hodinu. Na palubě se každého ujme některý z členů posádky a začne ho odstrojovat. Už je taky nachystaný sladký džus, který po vynoření přijde vždycky vhod. Na oběd je rýže a masové kuličky. K tomu několik druhů zeleniny, opečené cuketa a meloun. Mezi tím loď přejíždí na další lokalitu. Odpočíváme na horní palubě a užíváme si slunečních paprsků. Po dvou hodinách kotvíme u reefu Shaab Sharm. Budeme zde dělat dva ponory.

Na první jedeme gumákem. Ten nás vysazuje na odvrácené straně reefu. Klesáme až k písčitému platu v 35 metrech a vyhlížíme něco zajímavého. Bohužel nic. Po pár minutách pokračujeme podél reefu a mírně stoupáme. Cestou vidíme jen několik menších murén. Po hodině nad sebou spatříme obrys lodě, které se pohupuje ve vlnách. Ukončujeme ponor a jdeme na sváču.

Noční ponor se odehraje na stejném reefu jako odpolední. Veselé na tom je, že naše průvodkyně nám před tím řekla, že se na této lokalitě noční ponory nedělají. Bývají zde proudy, stěna padá do hloubky a v neposlední řadě jsou zde (snad) žraloci. A ti jak známo loví v noci. Egyptský guide zde ovšem několik nočních ponorů už dělal a rozhodl, že jestli někdo chce jít, tak může. Je domluveno, že délka ponoru je omezena na 30 minut a maximální hloubka na 15 metrů. Také je nutné se celou dobu držet u stěny, kde je riziko útoku žraloka nejnižší. Za žádných okolností se nikdo nesmí vzdálit na volné moře.

Jediným problémem tak zůstává, jak se dostat ke stěně, když loď kotví asi 50 metrů od útesu. Přesun od lodi bude trošku adrenalin. Naskáčeme do vody a rychle plaveme ke stěně. Rozpačitě svítíme pod sebe do tmy, jestli v kuželu od svítilny nezahlédneme onen zlověstný obrys žraloka. Ještě 20 metrů, 10 metrů a konečně jsme u stěny. Dáváme si chvilku pauzu, protože jsme zadýchaní. Jak z přebytku adrenalinu, tak ze sprintu od lodi ke stěně. Po dvou minutách se vydáváme podél stěny v předem domluvené hloubce. Svítíme na stěnu, ale občas nezapomeneme zkontrolovat i hlubinu pod sebou. Vidíme pár menších ryb, ale jinak nic zvláštního. Po 15 minutách otáčíme a vracíme se stejnou cestou zpět. Když připlouváme zpět k lanu, které kotví naši loď k útesu, vidíme tři potápěče z jiné skupiny, kteří se pod lanem vrací zpět na palubu.

V tom se stane něco nečekaného. Jeden z nich náhle zmizí v oblaku bublin. Začne sebou rychle zmítat ze strany na stranu a pak náhle vyrazí směrem k hladině. Jdeme na hned na hladinu, kdyby bylo potřeba naší asistence. Z lodi už spěchá zodiak pro potápěče v nouzi. Naštěstí se ukazuje, že jeho pomoci není potřeba a vrací se zpět. Postiženého potápěče potkáváme u lodi, kde nám popisuje svůj problém. Urvala se mu hadice od regulátoru. Hadice začala lítat ze strany na stranu a rychle z ní unikla veškerá zásoba vzduchu, kterou měl v láhvi. Může jen děkovat osudu, že se to nestalo ve větší hloubce, kde by bylo řešení takového problému mnohem obtížnější. Vracíme se v pořádku všichni na loď.

Večer sedíme na horní palubě a sledujeme hvězdy, které na moři září mnohem víc, protože jsme daleko od větších měst a tím pádem i od světelného ruchu, který vyzařují. Dnes dáváme 3 pivka a pár panáků. Takže další den nám to vychází na 20 kousků pro každého!

26. října

Loď opět celou noc pluje. Po probuzení se nacházíme jižně pod Marsa Alam, kousek od súdánských hranic. Dorazili jsme do naší cílové oblasti St. John´s. Je 5:30 ráno a z horní paluby zazní zvon. Rozespalí se pomalu scházíme na briefingu. Loď kotví u kruhového reefu, který má asi padesát metrů v průměru a nese název Habili Ali. Jeho stěny nekončí na mělkém písčitém dně, ale padají do hloubky přes 100 metrů. Z jeho severní strany přichází proud, rozděluje se a obtéká reef po obou stranách. V místě, kde naráží na útes, by měli být žraloci. Plán je, nechat se nad toto místo zavézt člunem a pak se vrátit s proudem k lodi.

Nasedáme do člunu a vyrážíme. Dnes jsou opět větší vlny, ale zodiak má dostatek výkonu a vlny překonává hravě. Občas slyšíme, jak motor jede naprázdno, to když člun překoná některou z vln menším skokem. Po příjezdu nad severní část útesu proběhne odpočet a na teď se všichni naráz zakloníme a spadneme přes kraje člunu. Okamžitě mizíme pod hladinou, abychom unikli proudu. Potkáváme se v deseti metrech. Klesáme. Ve třiceti metrech začínáme pozvolna brzdit náš pád. Zároveň zkoumáme hloubku pod sebou. Konečně máme štěstí. V modrém šeru se mihne stín s typickou zahnutou ploutví na hřbetě. A hned za ním další. Jsou tam dva. Útesáci, říkáme si v duchu. Škoda, že jsou dost hluboko pod námi, kam za nimi, s tím co máme ve flaškách, nemůžeme. Chvíli se ještě zdržíme na místě, jestli si to náhodou nerozmyslí a nepřijdou si nás prohlídnout zblízka. Za chvíli nás ale už computery ženou nahoru do menší hloubky. Pomalu stoupáme podél stěny a necháváme se unášet proudem směrem k lodi. Reef je porostlý všemi druhy korálů, které vytváří útočiště pro menší ryby. Ty krouží všude kolem nás. Po půl hodině jsme opět pod naší mateřskou lodí, kde děláme bezpečnostní zastávku. Na palubě se nás už ujímá ochotná posádka. Rozepíná nám výstroj a pomáhá s vysvlékáním neoprenů.

Slunce mezi tím vystoupalo nad obzor a nabralo na síle. Přesouváme se na horní palubu, kde se opalujeme a čekáme na úder do zvonu, který nás svolá ke snídani. Ten zazní za půl hodiny a my se přesouváme do dolního salónu. Snídaně se moc nemění. Jen místo volských ok, jsou dnes vajíčka míchaná s uzeninkou. K tomu několik druhů salámů a sýrů. Není to tak špatné. Po snídani se jdeme opět opalovat a čekáme na další ponor. Ten následuje asi za hodinu a půl u podobného reefu jako ranní Habili Ali. Opět kruhový útvar, tentokrát ovšem téměř bez proudu. Jedná se ponor tzv. loď-loď, neboli skočíme z lodě, obeplujeme reef a opět se vrátíme na stejné místo k lodi.

Jdeme na to. Útes budeme mít celou dobu po levé ruce. Klesáme do hloubky třiceti pěti metrů. Kolem nás plave pár tuňáků a několik větších ryb. Po pár minutách vidíme jiného potápěče pod námi, jak zběsile gestikuluje a na něco ukazuje. Dáváme si signál a klesáme až na jeho úroveň do čtyřiceti pěti metrů. Z hloubky pod námi se vynořuje manta. Ladně máchá křídly a je zjevně zvědavá, protože stoupá kolem útesu k nám. Rozpětí jejich křídel odhadujeme na 3,5 metru. Před námi se stočí a plave přímo proti nám. Už máme její přední laloky téměř na dosah ruky. Ví to ovšem i ona. Jedním máchnutím zatočí nahoru nad nás. Úžasný okamžik! Udělá před námi ještě jedno kolečko a opět mizí v hloubce. Dnes máme opravdu štěstí. Stoupáme opět do menší hloubky a po zbytek ponoru se držíme v patnácti metrech. Cestou ještě potkáváme jednu murénu, která plave podél stěny. Když zavlní svým hadovitým tělem, dokáže být velmi rychlá. Nejbezpečněji se ovšem cítí v nějaké díře, takže těsně před námi zatočí do trhliny, ven vystrčí jen hlavu a vycení na nás zuby. Dokončíme obeplutí reefu a vylézáme na loď.

Před obědem se ještě chvíli opalujeme na horní palubě. Na oběd je dnes bramborová kaše, obalovaná ryba a opět několik druhů zeleninových salátů. K tomu ještě hroznové víno. Po obědě si jdeme na chvilku dáchnout do regálku, jak tradičně říkáme postelím na lodi. I když tady to moc neplatí. Kajuty jsou nezvykle prostorné a postele v nich taky. Loď mezitím kotví na dnešní další lokalitě, která nese název Dangerous. Na levoboku máme větší reef opět kruhového tvaru. Proud přichází z druhé strany, než kotví loď, takže nás před ním reef kryje.

Ve stěně jsou dvě chodby, které je možno proplout. Na dně před stěnou je plno skalnatých komínů, které jsou hustě porostlé tvrdými korály. Zanoříme se. Podrobnější prozkoumání stěny si necháváme až na zpáteční cestu, teď míříme ke komínům. Vidíme středně velké napoleony a pár velkých barakud. Po dvaceti minutách děláme obrátku a vracíme se ke stěně. Bavíme se proplouváním mezi hejny menších ryb, které střídavě pulzují od útesu směrem k nám a zpět. Vyleká je každý rychlejší pohyb, ale hned se zvědavě vrací. Jsme u ústí do první chodby.

Je poměrně široká, ale stejně raději jdeme po jednom, abychom neponičili korály, kterými je porostlý její vnější povrch. Dno je písčité, proto musíme dávat pozor, abychom ploutvemi nerozvířili sediment, který by znesnadnil orientaci potápěčům za námi. Chodba se totiž na pár místech větví a některé odbočky jsou slepé. Tunel se po deseti metrech stáčí doprava a po dalších dvaceti už jsme zpět na volném moři. Stejně proplujeme ještě druhou chodbu. Podél stěny pokračujeme až k lodi, kde děláme bezpečnostní zastávku.

Na palubě dostáváme koktejl z čerstvého ovoce a sladký zákusek. Jdeme si odpočinout na horní palubu. Loď už dnes nikam nepojede a na stejném místě nás čeká ještě noční ponor. Za dvě hodinky se už zase strojíme do neoprenů a chystáme se na noční ponor. Na briefingu je zakázáno jít znovu do chodeb ve skále, protože po tmě by to bylo extrémně nebezpečné.

Seskočíme do vody a plaveme ke stěně. U paty stěny zahlédneme na skalnatém útvaru zlověstný pohled murény. Tahle je obzvláště velká. Délku jejího těla odhadujeme na půl druhého metru. Má obvod jako stehno dospělého člověka. Je na několikrát zapletená do malého útesu a cení na nás své zuby. Budí tím opravdu velký respekt.

Pokračujeme podél stěny dál. Za patnáct minut už chceme otočit zpět, když náhle zahlédneme před námi pohyb v kuželech našich světel. Co to bylo, díváme se na sebe. Párkrát rychle kopneme a náhle se ve světle našich baterek objeví žralok, který vyrazí směrem k nám. Ještě než se k nám dostane, stíháme rozeznat, že se jedná o bělocípého útesáka, a to nás trošku uklidní, ale přesto zůstáváme ostražití. Je rychlý jako blesk. Vždy vyrazí proti nám a těsně před tím, než by do nás narazil, uhýbá do strany. Je to mrazivý pocit, když na vás takové zvíře vyrazí a vy nemáte tušení, jestli jde po vás. Tento sice není až tak velký a jedná se o méně nebezpečný druh, ale přece jen máme divný pocit v žaludku. Navíc je noc, a to tihle dravci loví. Po dalším kolečku nám mizí za zády. Plave směrem k potápěčům, kteří jdou za námi. Ovšem hned jak si jich všimne, otočí se a plave opět k nám. Naposledy na nás výhružně najede a definitivně mizí ve tmě. Jsme nadšení. Cestou k lodi potkáváme ještě další tři murény, ale ty nedokážou přebít zážitek nočního setkání se žralokem.

Vylézáme šťastní na loď a dáváme si pivko. Po večeři a dalších dvou pivech jdeme spát. Zítra tedy musíme, podle našich propočtů, vypít 25 piv.

27. října

Kolem páté ráno posádka odvazuje loď a vyráží na další lokalitu. Ráno jsou téměř dvou metrové vlny a loď po nich začne poskakovat. Houpání a to, že člověk je občas ve vzduchu nad postelí místo toho, aby na ní ležel, spolehlivě probudí všechny na palubě. Po hodině, kdy střídavě upadáme do spánku nebo pod postel, dorážíme na dnešní lokalitu Big Gota. Ponor je naplánován jako drift. Bude nás vyzvedávat zodiak. Ustrojíme se a o půl sedmé jsme už všichni ve vodě.

Jdeme podél stěny až do čtyřiceti metrů. Vidíme pár menších tuňáků, napoleony a hejna menších ryb. Postupně stoupáme. Nad sebou zahlédneme želvu, která pluje stejným směrem a shora si nás prohlíží. Připojujme se k ní. Občas se nám trochu vzdálí na volnou vodu, ale hned se zas vrací, jakoby bez nás nemohla být. Plave pomalu, takže jí stačíme bez větších obtíží. Pomalu máchá předníma nohama a dvě zadní používá jako kormidla k udržení směru. Občas lehce zrychlí, abychom to přece jen neměli tak jednoduché. To už nám pomalu dochází vzduch, takže vystřelujeme bójku a vracíme se na hladinu. Vlny nás ženou na útes, takže musíme odplavat na volnou vodu, kde nás vyzvedává zodiak. Ten už veze jinou skupinu, ale ještě nás přibere, aby se pro nás nemusel vracet. Díky tomu jsme hodně přetížení a nabíráme vodu. Ploutve si bereme alespoň do ruky, kdyby přišlo na nejhorší. Lehce nervózní atmosféru ale vzápětí prořízne hlas delfínů. Začnou nám skákat kolem člunu. Stačilo by jen natáhnout ruku. Teď bychom se do vody naopak vrátili docela rádi. Hvízdáme a plácáme dlaněmi o hladinu, abychom je přilákali blíž. Je to nádhera. Mezi tím jsme se přiblížili téměř k lodi. Tam se delfínům zjevně nechce, takže naposledy vyskočí a zmizí pod hladinu.

Vylézáme na loď, dáváme sprchu a jdeme na snídani. Ta je každý den stejná, jen s tím rozdílem, že po volských okách a míchaných vajíčkách jsou dnes vajíčka natvrdo. Po snídani a lehkém odpočinku děláme na útesu Big Gota ještě jeden ponor. Útes je nádherný, ale delfíny a želvu bohužel už nepotkáváme. Po obědě následuje přesun na lokalitu s názvem Umm Chararim. Jedná se skupinu reefů, která je hojně protkána chodbami. Maximální hloubka je zde osmnáct metrů. Vplouváme do bludiště chodeb a následujeme naši průvodkyni. Je to nekonečný labyrint. V několika místech se jen taktak protahujeme. Občas se úplně plazíme po dně a přesto dřeme lahví o skálu nad námi. V jedné chodbě potkáváme žraloka šedého, ale ten rychle mizí z dohledu. Po hodině vyplouváme z labyrintu opět pod lodí, kde na nás čekají dva velcí napoleoni. Ti jsou hodně zvědaví na suchozemské návštěvníky a neustále krouží kolem nás. Trávíme s nimi dalších dvacet minut. Spokojení vylézáme na loď. Na večeři jsou kroužky z chobotnice, krevety s rýží a salát. Večer klasické pivko na horní palubě s pozorováním hvězd. Jelikož zásoby piva nemůžeme nikdy vypít, tak to raději přestáváme počítat.

28. října

Ranní ponor je na lokalitě Malahi. Naše loď je uvázaná u reefu. Skáčeme do vody, proud nás táhne mírně od lodi. Zanořujeme se do hloubky 18 m. Tato lokalita se skládá z několika větších korálových bloků a sloupů. Část korálů je mrtvých nebo polámaných. Jsou plné různých chodeb, průlezů. Vypadá to jako korálové městečko. Často měníme hloubku ponoru, od třinácti do tří metrů. Při návratu k lodi potkáváme zvědavého napoleona, který k nám připlouvá téměř na dosah. Po více než hodině ukončujeme ponor. Po snídani se opalujeme na horní palubě.

V deset hodin začíná briefing před dalším ponorem. Reef se jmenuje Claudia. Jsou to dva velké bloky a u nich několik menších bloků a sloupů. Hloubka dna je kolem osmnácti metrů. Lokalita nám připomíná, stejně jako u ranního ponoru, korálové městečko. K vidění je běžný život Rudého moře. Potkáváme velkou murénu, vylezlou z díry. Její dlouhé hadovité tělo se vlní kolem korálů kousek od nás. Konec ponoru nám pod lodí opět zpestřuje napoleon. Na oběd si dáváme smažené kuřecí stehýnka. Odpoledne trávíme opalováním.

Loď mezitím vyplouvá na další, tři hodiny vzdálenou lokalitu. Jedná se o útes, který se skládá ze dvou velkých a několika menších bloků. Člun nás vyváží na opačnou stranu a kolem reefu se budeme vracet zpět k lodi. Průměrná hloubka ponoru je jen deset metrů. V člunu si děláme legraci, že při kotoulu do vody si musíme dávat pozor, abychom nenarazili hlavou o dno. Po zanoření vidíme krásné zahrady z tvrdých i měkkých korálů, včetně veškerého typického života kolem nich. Asi po hodině se vynořujeme u lodi. Všechny dnešní ponory jsou mělké, a tím pádem i to, co na nich vidíme, je hodně podobné. Nadšení z toho nejsme. Na dnešní slavnostní večeři máme od posádky připraveného pečeného krocana a jako dezert je dort. Potom se ještě koná taneček za zvuků arabského diska a hitů Michala Davida.

29. října

Sobotní ranní ponor děláme na Shaam Sharm. Už jsme na této lokalitě byli, tentokráte se budeme potápět na severním platu. Zodiac nás vyváží k útesu, z člunu jdeme rovnou pod hladinu. Padáme do hloubky asi třiceti pěti metrů. Za chvíli vidíme tři žraloky bělocípé. Jeden k nám připlouvá trochu blíž, ale po chvíli se všichni otáčí a mizí v hlubinách. Nad platem pokračujeme dále. Potkáváme spoustu rejnoků modroskvrných, murény a jednoho tuňáka. Ponor končíme asi po 45 minutách.

Po snídani následuje přejezd na další lokalitu Shaab Marsa Alam. Cesta trvá asi dvě hodiny a díky velkým vlnám mizí kinedryl z palubní lékárničky opravdu rychle. Na tomhle místě už jsme taky jednou byli. Je na ní vrak safari lodě. Hned u útesu je několik lodí, proto kotvíme o kousek dál. Jdeme pod vodu. Jedná se o mělký reef, maximální hloubka je 17 m. Pod lodí je rovné písečné dno s občasnými korály. Připlouváme k vraku lodi, chvíli si ho prohlížíme a plujeme k útesu. Vstupujeme do menší jeskyně, ve které nacházíme na dně odpočívajícího menšího žraloka útesového bělocípého. Děláme si pár fotografií. Míříme ven a začínáme obeplouvat reef. Po cestě potkáváme opravdu velkou murénu. Snažíme se ji vyfotit, ale je opatrná a nechce povylézt. Asi si myslí, že není fotogenická. Pokračujeme dál k lodi. Toto je závěrečný ponor, tak si užíváme poslední chvilky pod hladinou.

Po vynoření si na lodi kontrolujeme potápěčské computery, které nám ukazují, že následujících čtrnáct hodin nesmíme letět letadlem. Do odletu zbývá dvacet hodin, takže je vše v pořádku. Loď přejíždí do Marsa Alam, kde naše potápěčské safari končí.

30. října

O půlnoci nás gumový člun dopravuje na břeh a autobusem se přesouváme na letiště v Hurghadě. Ráno odlétáme směr Praha a pak už jen rovnou domů.