Elba - Marina di Campo
Červen 2001
Dlouhé spodní prádlo, teplá kombinéza a navrch suchý oblek. Takto jsem se letos potápěl až do konce května a přiznávám, že už mne to moc nebavilo. Návštěva u štik na Barabě mi sice zvedla náladu, ale moře je moře.
Patrovým Neoplanem vyrážíme deštivým počasím na jih. Uspaly mne už úvodní věty Princezny ze mlejna, kterou nás obšťastňovalo video. Definitivně jsem se probral až na trajektu a bylo to probuzení docela příjemné. Po další hodince můžeme vykládat zavazadla.
Kemp Ville degli Ulivi patří k těm luxusnějším na ostrově. Jedince zvyklé na chorvatský standard potěší čisté a funkční toalety, teplá voda ve sprchách, funkční zařízení kempu. Děti tu mají skvěle vybavené hřiště. Místní animátor se pokoušel na houpačky přilákat i naši nejmladší potápěčku (DN, teoreticky už pár let po pubertě, čert ví, jak si s ní chtěl hrát). Za poplatek je v kempu bazén. Naše skupina tu má k dispozici velké stany zařízené lednicí a plynovým vařičem. Já sdílím svoji polovinu stanu právě s DN (Darina Násosková, jak ji tady říkáme), což by mne těšilo více, nebýt slova "nezlob" a nefunkčního zipu stanové ložnice.
Nadšen nejsem z dlouhé písečné pláže, kterou se tu chlubí všechny prospekty. Někteří zvláště šikovní jedinci pak mají písek v botách, pod neopreny, dokonce i v automatikách. Když se ale udělají trošku vlny, nabízí pláž skvělou možnost k vyřádění. Také slunícím-se protějškům a dětem bude jistě vyhovovat.
Organizace potápění funguje dle možností. Každý ponor je zahájen velkým stěhováním materiálu do přístavu. Po dobu našeho se pobytu jsme si užili tolik legrace, že to vydalo na samostatný článek. Ještě, že zátěže zůstávají ve člunech a láhve se vždy vozí autem. Dopravu na lokality obstarávají dva nafukovací čluny, na fotografii v popředí.
Ne každý den je úplně ideální počasí na potápění. Hladinu moře vítr načechrá do bílých čepic. Hodiny se vydržím dívat na hru světla ve vlnách, které se tříští o pobřežní skaliska. Padnou na to skoro celé dva filmy, jsem mokrý od hlavy k patě. Fotoaparát se nevykoupal snad jen zázrakem. Jestli se to vyplatilo, posuďtě sami.
Siesta, kterou já právě teď využívám k psaní na notebooku, způsobuje jistý problém v nákupu potravin - otevřeno mají přesně v době, kdy se potápíme. Po ránu se ale nakoupit dá, v podvečer je zase možno zajít do městečka.
Shrnuto a podtrženo: skvělá dovolená. Nedá mi to a musím srovnávat s Chorvatskem. Potápění výrazně lepší, odpadá pro Balkán typická buzerace (povolení na potápění, povolení na člun...). Služby se ani srovnávat nedají, zde jednoduše většina věcí funguje. Nekrade se. Celková cena je s Chorvatskem plně srovnatelná, mnoho věcí je výrazně levnějších (např. jídlo).
Orientační ceny
Nás to stálo s Orcou (tedy s Danielem Hutňanem) 5100 Kč na 11 pobytových dní (doprava vč. trajektu, ubytování) a 400 Kč na ponor (foukání, doprava na lokalitu).
V tomto období si kemp podle ceníku účtuje 13500 ITL za osobu, 15500 ITL za stan a 80000 ITL za místo pro stan (což pro 4 lidi ve stanu vychází na 500 Kč za den).
Pitelné víno v pětilitovém demižonku stojí 11000 ITL (v krabici méně), bílý chleba 5000 ITL na kg.
Lokality
Podrobné údaje o jednotlivých lokalitách jsou v databázi. Navštívili jsme tato místa:
- Scoglio della Triglia (Madonna)
- Capo Fonza - Corallina Interna
- Capo Fonza - La secca di Fonza
- Capo Stella - Isola della Corbella
- Pomonte, vrak lodi Elviscott
K vidění je běžná flóra a fauna středozemního moře, včetně poměrně hojných murén. Vyplatí se trochu koukat i do volné vody, kde lze zahlédnout barakudy, kranasy a pražmany.
Technika dopravy
Začátky byly zcela banální. Dan Hutňan přistavil Tranzita, do něj jsme naložili materiál a bylo to. Potom si to ovšem převodovka milého Fordíka rozmyslela a my přešli na náhradní technologii.
Vozík byl kapku naloženější, ale přesto někteří považovali jeho tlačení za tak snadné, že jej se samořejmostí přenechávali jiným. DN se sice snažila, ale poměr hmotností byl jednoznačný.
Pokrok je ovšem nezadržitelný, a tak blondýnu nahradilo kolo.
Vyzkoušeli jsme též mezinárodní potah - v jednom zápřahu maďar, slovák a čech. Experimentálně jsme tak ověřili, že zástupci všech tří národů mohou táhnout za jeden provaz.
Po několik dnech byl Tranzit opět opraven a doprava výstroje opět odpovídala 21. století.
Poněkud se nám stýskalo, a tak jsme se alespoň vozili navzájem. V kempu si už jeho obyvatelé zvykli, že potápěči jsou blázni. Ale pro lidi, které jsme potkávali cestou do přístavu, představoval tento způsob osobní dopravy dobrou atrakci.