Fláje

V neděli 16.2.97 se čtrnáct potápěců vydalo na přehradu Fláje (730 m.n.m nad Teplicemi). Je to nádrž na pitnou vodu. Jirka Hovorka sehnal povolení k potápění za účelem odebrání vzorků dna. První cestou přes Dlouhou Louku jsme dojeli na hřeben Krušných hor a tam pak za závějí pokračovaly pouze stopy od běžek. Nový pokus přes Litvínov a Klíny byl úspěšnější. Pouze jsme najeli o 40 km víc.

Před časem hladina nádrže poklesla a opět stoupla. Starý silný led byl u kraje díky tomu v hloubce asi 70 cm a na hladině se vytvoril nový, silný asi 5 cm. Starý led směrem od břehu stoupal a ve vzdálenosti asi 5 m od břehu se spojil s novým. Zpočátku jsme usoudili, ze lézt do puklin u kraje je nebezpečné, proto jsme probrodili na pevný led a začali kopat díru. Naštípli jsme krumpáč, zlomili sekerku, a po třech hodinách kopání jsme usoudili, že to nepůjde.
V tom okamžiku se podařilo vyrobit trojúhelníkovou díru o straně asi metr a zároveň odsunout kry u břehu pod pevný led. Tehdy jedna skupina potápěců usoudila, že jsou promrzlí a do vody nepůjdou, ostatní říkali, že když už kopali, tak tam vlezou, třeba jen na pět minut. A šlo se.

Další vývoj popíšu na sobě. Chtěl jsem jít do vody s Zdenkem. OK, potopili jsme se, zamotali do vodícího lana a Zdenkovi zamrzla automatika. Dobrá, půjdu tedy s Mirkem. Přecvaknul jsem si karabinu na jiné lano, Mirek se potopil a zamrzla mu automatika. Dobrá, je tu ještě jeden potápěč. Přecvaknul jsem karabinu na jiné lano a jdeme. Po uplavání asi osmi metrů se zamotal do bubnu upínací popruh. Pět minut jsme ho těsně pod ledem uvolňovali. Po uvolnění bubnu sestupuji asi do čtyř metrů. Viditelnost od jednoho metru do nuly. Najednou mne cosi táhne nahoru. Otočím se, a vidím parťáka, jak namotává lano na buben a plave zpátky. Na hladině mi sdělil, že nemá zátěžák, že se vždycky potápěl bez něj a najednou to nejde. Říkal, že má třicet ponorů ??? No nic, šel jsem z vody. To bylo také naprosto skvělé. Napřed se led svažoval ke břehu (a klouzal) a potom se zvedal břeh (a klouzal). V rukách už žádná síla a tak jsme si hráli na tuleně.

Ostatní skupiny na tom byly podobně. Do vody šlo asi šest lidí, přitom můj ponor délky 7 minut do hloubky 4,2 metru patřil k nejzdařilejším. Pak se jelo domů. Zkrátka podařená akce.

Dodatek

Vzduch měl zpočátku 3 st.C, na konci akce -1 st.C. Aladin ve vodě ukázal čistou nulu st.C. Led měl tloušťku asi 55 cm. Občas svítilo slunce. Jednomu potápěči se Aladin přizpůsobil na nadmořskou výšku (jednu horu a vysycení 18 hodin bez ponoru), ostatním ne. Čtyři lidé ochořeli nachlazením, Jirka Hovorka si narazil žebra a já jsem si přirazil prst krumpáčem k ledu, iniciátorka akce Marcela získala jen jeden vzorek, což je pro její doktorandskou práci na fakultě (obor geochemie) zatraceně málo a také ochořela. (Část údajů je převzata z konference od Jirky Hovorky)

Velice důležité poznatky z celé akce

1. Člověk se učí celý život
2. 2 kusy nářadí na těžbu ledu je málo
3. Když si půjčujete motorovou pilu na řezání ledu, musíte tvrdit, že je to na stromek, jinak nic neseženete, což byl tento případ.